Domů     Sestra v nesnázích
Sestra v nesnázích
5 minut čtení

Moje sestra Petra nebyla žádná supermodelka, ale ani Marfuša z Mrazíka. Prostě normální holka, která měla ráda společnost a ráda se smála.

Možná proto měla kolem sebe vždy spoustu přátel i nápadníků. Milovala pořádání různých večírků, školních setkání, posezení starých známých.

Na jednom z večírků potkala Dominika. Přivedl ho tam Petřin bývalý spolužák. Dominik se celý večer mračil, seděl za stolem a popíjel. Pro Petru bylo jeho chování něco jako výzva.

Přisedla si k němu a nedala se odbýt, ani když Dominik očividně zájem o konverzaci neprojevil. O to větším bylo překvapením, když mé sestře na druhý den Dominik napsal zprávu. Omluvil se za chování z předešlého večera. Chtěl pozvat Petru na oběd.

Co překvapilo mě, bylo, že Petra souhlasila. Když jsem později viděla jeho fotky, vůbec to nebyl její typ. Postavu měl sice pěknou, sportovní, ale připadal mi jako takový nevychovanec.

Věčně zamračený na celý svět, sotva pozdravil, pokud jsem je někde spolu potkala.

Myslela jsem, že naše antipatie jsou jen vzájemné a Dominik se chová jinak, když je s Petrou sám. Podle sestry jsem nebyla daleko od pravdy. Petra mi Dominika popisovala jako toho nejúžasnějšího společníka do nepohody.

Problémem bylo, že sám by s ní byl nejraději pořád. Sestřini známí ji vídali stále méně často. Dominik je neměl moc rád. A tak neviděl důvod, proč by se s nimi měl scházet i Petra

Jednou se mi sestru konečně podařilo vytáhnout ven do města. Blížily se narozeniny naší mámy. Chtěla jsem vybrat nějaký společný dárek. Petra vždy podobné záležitosti milovala. Místo veselé osůbky přišla ztělesněná nervozita.

Petra se celou dobu dívala na hodinky. V prvním obchodě mi odkývala první věc, kterou jsem vybrala. Chtěla zmizet co nejdříve domů. Na náš tradiční zvyk, jít si ještě někam sednout na kávu, jsem mohla zapomenout.

Dominik prý nemá rád, když se toulá dlouho a sama, protože se o ni bojí. A co se zlobím, vždyť já jsem stejná, pokud jde o nejbližší, snažila se Petra omluvit svého přítele. Je pravda, že Petra je ode mě dost mladší.

Měla jsem vždy přirozenou potřebu ji ochraňovat. Nikdy jsem jí však nezakazovala setkávat se se známými.

Dominik byl ukázkový manipulátor. Sestru postupně odstříhával od jejích známých. Na svém sociálním profilu musela vyhodit všechny mužské kamarády. Dominik měl Petřino heslo, a tak kdykoliv kontroloval, co a s kým si píše.

Jednou po firemním večírku se sestra nechala odvézt domů kolegou. Dominik číhal za oknem jako hlídací pes. Když viděl, kdo ji přivezl, udělal sestře takovou scénu, že poprvé ze strachu utekla a zůstala na noc u mě.

Doufala jsem, že Petře se otevřou oči a Dominika nechá. Byla jsem však vedle. Po pár dnech odprošování se sestra k Dominikovi vrátila. Dokonce docílil, že na firemní hry, kam se sestra každý rok těšila, tentokrát jít odmítla.

Nakonec ji byla osobně požádat její nadřízená. Samozřejmě s příslibem, že na ni dá pozor.

Dominika v sestřině práci už dobře znají. Pracuje jako doručovatel balíků. Za Petrou se zastaví i dvakrát denně. Na kontrolu. Zájem, který by zpočátku každému lichotil, se většinou postupně stává otravným. Mojí sestře ne.

Stále snila o tom, že z Dominika udělá lidumila, který s ní bude chodit do společnosti.

Myslím si, že konečně pochopila, že s Dominikem není všechno v pořádku, když ji doma zamknul. Oslavovala jsem své třicáté narozeniny. Zarezervovala jsem podnik, kde pracoval Petřin bývalý přítel. Nevěděla jsem to, dokonce ani Petra to netušila.

Tajné služby by klidně mohly vzít Dominika do svých služeb. Měl takový přehled o sestřiných známých jako nikdo.

Petra se velmi omlouvala, že na oslavu nepřišla. Bylo jí to trapné. Styděla se za sebe i za Dominika. Utěšila jsem ji a naznačila, že je možná načase se s Dominikem rozejít. Ujistila jsem ji, že může zůstat u mě doma. Kdyby Dominik vyváděl, můj partner by si s ním poradil.

Konečně jsem i na Petře viděla, že rozchod je to, co jí také víří hlavou. Bohužel moji radost zastínila událost, která za normálních okolností bývá také radostná. Petra zjistila, že je těhotná. Nechtěla dítě vychovávat sama. Vrátila se zpět k Dominikovi.

Zuřila jsem, jak si ji ten rabiát pojistil. Navíc Petra je na rizikovém těhotenství a nechtěla bych, aby se jí nebo miminku něco stalo. Dominik to má u mě ale sečtené.

Ještě jednou udělá sestře scénu a já jsem odhodlána ji sbalit a přestěhovat k nám i proti její vůli. Neboť to je to, co mě bolí nejvíce:

že Petra je stále ochotna Dominikovi všechno odpustit a přehlížet jeho nemocné manipulativní chování, které mění moji sestru na stále více uzavřenou bytost.

Tamara (30), jižní Čechy

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.