Z chudé samoživitelky se stala movitá žena. Koupila si byt, auto i drahé šperky. Nedokázala vysvětlit, kde na to vzala. Drahé dárky mi radost neudělaly. Obávala jsem se nejhoršího.

Dítě, rozvod, svatba, druhé dítě a znovu rozvod. Tak by se dal do jedné věty shrnout život mojí nešťastné dcery. Nebyla zlá ani hloupá. Měla jen obrovskou smůlu na chlapy! Její první rozvod jsem málem oslavila šampaňským.

Nadšením, že se zbavila toho svého povaleče a násilníka! Na syna jí nedal ani korunu a ještě za něho musela platit dluhy. Hrál totiž šipky a předstíral, že se jedná o sport!

Ani na podruhé to nevyšlo

Po rozvodu zůstala dcera sama s naším Venouškem, ale zle jí nijak nebylo. Finančně jsme jí s manželem pomáhali, jak to jen šlo. Ona sama vydělávala celkem obstojně, přestože byla jen obyčejná dělnice.

S nočními směnami a prací přes čas měla víc, než činily naše důchody dohromady. Také si to zasloužila, nadřela se jako nikdo jiný! Druhým mužem se jí stal kolega z práce. Znala ho dlouho a nebyla to žádná bláznivá láska.

Spíš přátelství, které přerostlo v něco víc. Narodila se jim holčička a zprvu všechno klapalo. Potom se ukázalo, že její manžel pije. Tajně a dlouho. Nikdo nic netušil! Až když havaroval a nadýchal nějaké to promile, bylo zle.

Musel zaplatit škodu, dostal podmíněný trest a hádky s dcerou nebraly konce. Všechno svedl na ní. Prý mu svými nároky zničila život!

Peněz měla nedostatek

Těmi nároky myslel Venouška. Ten chudáček byl neuvěřitelně podobný svému otci a druhý dceřin manžel to nemohl vydýchat. Kluka přímo nenáviděl a nijak se tím netajil! Trvalo dlouho, než se dcera konečně odhodlala k rozvodu.

Byli jsme s manželem rádi, hlavně kvůli vnoučkovi, ale nějaký velký důvod k radosti to nebyl. Z dcery se stala samoživitelka marně vymáhající alimenty! Ani v práci už nemohla být tak dlouho, jako doposud a její výdělek klesl na polovinu.

Stále jsme jí pomáhali, ale nestačilo to. Dvě děti, ty už něco v dnešní době stojí! Venoušek potřeboval brýle a rovnátka. A malá Lucinka měla bezlepkovou dietu a tak dala dcera za jídlo pro ni majlant. Potom se najednou všechno změnilo.

Vlastně, ne úplně najednou. Po třídním srazu, kam se dceři vůbec nechtělo a kam šla až na moje naléhání.

Vrátila se nadšená

„Jen jdi! Přijdeš na jiné myšlenky, trochu se pobavíš. My ti s tátou děti pohlídáme!“ domlouvala jsem jí tehdy a dneska bych si za to dala facku! Šla tam s nechutí a vrátila se nadšená. Prý pojede s jednou „holkou“ na dovolenou. Někam daleko, do exotiky!

Koukala jsme na ni, jako by se zbláznila. Ale ona si vedla svoji. Ani jsem se nezeptala, kde na to vezme. Myslela jsem si, že letí k moři s nějakým mužem a nechce nám o něm povědět. Nic jiného mě nenapadlo. Netušila jsem, že skutečnost je mnohem, mnohem, horší!

Vrátila se opálená a nadšená. Všem přivezla drahé dary a potom si koupila byt. Jen tak, za hotové! „Janičko, to snad nemyslíš vážně. Kde jsi na ten byt vzala?“ ptala jsem se s obavami. Stále jsem si totiž myslela, že je v tom nějaký muž.

Asi bohatý, asi ženatý, asi o hodně starší…Ona jen pokrčila rameny a neodpověděla mi. Neřekla mi vůbec nic a u toho už zůstalo.

Peněz měla víc než dost

O půl roku později si koupila auto a potom hodně drahý prsten. S briliantem. Prý se teď takto ukládají peníze. Do šperků! „Mami, pohlídáte mi zase s tátou děti? Musím odletět!“ poprosila mě jednou a moc šťastně se netvářila. Nevydržela jsem to a udeřila na ni.

Musela se posadit a říct, co se to s ní děje! Křičela jsem na ni snad půl hodiny. Rozbrečela se a potom se přiznala. Její slova mi vyrazila dech. Nevěřila jsem, že se něco takového děje. To, co jsem uslyšela, se mohlo stát snad jen v nějakém filmu!

„Mami, jsem v pěkném průšvihu. Nevím, co si počít! Když se udám, dostanu se do vězení. Když ne, tak asi taky. Anebo mě zlikvidují. Postaráte se mi o děti, kdyby něco?“ ptala se mě a já poznala, že mluví vážně.

Že se nejedná o nějaký nejapný žert nebo skrytou kameru! Byla to hrůza!

Poradit dceři neumím

Moje dcera pašovala. Nevím, zda drogy nebo nějaké drahé kameny nebo starožitnosti. Možná všechno a možná úplně něco jiného. Nejméně dvakrát ročně prostě musela letět na dovolenou. Odtud přivážela zboží. Víc mi neřekla.

Prý si myslela, že je to jen nějaká trochu nelegální brigáda. Až později si uvědomila, o co se jedná. O trestnou činnost! Nebezpečnou a tajnou. Jsem s nervy na dně. Manželovi o ničem nesmím říct. Janičce jsem to slíbila. Prý by ji udal.

Měla pravdu, manžel nesnesl podvody, ani když je páchala vlastní dcera. Janička odletěla a já protrpěla každou minutu její nepřítomnosti. Vrátí se, Chytnou jí? A co bude dál? Na otázky, které mě trápí, nedokážu odpovědět. Neznám řešení. A čas plyne. Doba jejího dalšího odletu se blíží…

Světlana N. (59), Praha