Nejsme si podobné, ale přesto nám to už dlouho prochází. S kamarádkou si vyměníme identitu a předstíráme, že jsme ta druhá.

Vlastně se to přihodilo úplně náhodou. To když měla jít moje nejlepší kamarádka na nějaké zkoušky. Nařídili jí to v práci a půl roku studovala jen po internetu. Poslali jí text, ona se ho naučila a zodpověděla pár otázek, které jim poslala.

Myslela, že je to všechno, ale ouha. Najednou dostala pozvánku k ústním zkouškám!

Byla na dně

Termín byl za týden, v jiném městě, u nějaké té školící agentury. „Já to nedám, všechno jsem odšvindlovala. Je tam samá matematika, rovnice, vzorečky, tabulky. Dostanu v práci padáka! Neuživím děti, půjdeme po žebrotě,“ pobrekávala.

Trpělivě jsem ji vyslechla, ale na nějaké utěšování jsem neměla chuť. Trochu přeháněla, ale v podstatě měla pravdu. Coby rozvedená matka dvou puberťáků to opravdu neměla lehké.

Já byla o dost starší a živila už jen sebe, ale i tak bych ztrátu zaměstnání nesla těžce. Přemýšlela jsem, jak jí pomoct. Najmout nějaké doučování? Učit se s ní po nocích? Nic z toho nedávalo naději, že zkoušky zvládne. Potom mě něco napadlo.

„Heleno, mám nápad!“ zavolala jsem jí, ale ona jen odpověděla, že to asi vzdá sama a podá rovnou výpověď.

Doklady nikdo nevyžaduje

„Neblázni, mám nápad, který vyjde! Půjdu na ty zkoušky za tebe! Já je udělám!“ oznámila jsem jí a ona jen zavrtěla hlavou. Prý, jak chci předstírat, že jsem ona, když si nejsme ani trochu podobné? „Ha ha, v tom je ta finta.

Oni tě neznají a nikdy se nedovědí, jak opravdu vypadáš!“ zvolala jsem nadšeně a Helenka se konečně usmála. Dopadlo to tak, jak jsem předpokládala. Získala jsem pro svoji kamarádku certifikát! Ani je nenapadlo chtít po mě občanku!

Po půl roce měla Helena možnost mi všechno vrátit. To když mě měl v mém malém obchůdku navštívit kontrolor z Hygieny. Zjistila jsem si o něm, že je to pěkný proutník. Nebyla jsem už v nejlepší kondici, ale Helenka ano. Měla sošnou postavu a blond vlasy. To by mohlo zabrat!

Každá změna dobrá

„Udělej se trochu starší, ale ne moc,“ poprosila jsem ji a ona mi radostně vyhověla. Výstřih a dobré pohoštění asi zabralo. Kontrola neshledala žádné nedostatky! Jen jsme se chvíli bály, že se kontrolor vrátí, ale jak doba plynula, strach se zmenšoval.

Kdo a co nám po roce dokáže? Jak se říká, s jídlem roste chuť. I ta naše rostla. Měníme se s kamarádkou, kdy se nám to hodí. Nejlepší na tom je, že nás to moc baví. Je to dobrodružství! Jedna za druhou občas někde zaskočíme.

Nedávno jsem za ní byla na nějakých psychologických testech. Ona nechtěla, prý je na to moc úzkostná. Mně dopadly celkem dobře. Jen lhavost vyšla trochu nad normu. Také aby ne!

Markéta V. (55 let, Prostějov