Následky dávných neštěstí se mohou projevovat ještě po letech. Když jsme doběhli na místo, odkud se křik ozýval, nikdo tam nebyl!
Před lety jsme byli s manželem Viktorem u moře ve Španělsku. Měli jsme ubytování v malé vesničce, stranou od rušných hotelů plných turistů. Byli jsme rádi. V okolí byla krásná příroda a my jsme toho využívali k romantickým večerním procházkám.
Podvečerní procházka
Čtvrtý večer našeho pobytu jsme se vydali na delší túru. Bylo už pozdní odpoledne, ale bylo krásně teplo. Zastavili jsme se v malé vesničce dál od moře na večeři a zpátky do penzionu jsme se vraceli už téměř potmě. Krajina kolem byla celkem liduprázdná. Náhle jsme uslyšeli zoufalý křik a nářek. Vypadalo to, že se někomu stalo něco strašného – a muselo se to odehrávat poměrně blízko!
Po nikom ani stopa
Rozběhli jsme se po polní cestě směrem k silnici, odkud jsme křik slyšeli. Doběhli jsme na křižovatku, kde zněl nářek nejhlasitěji. K našemu velkému překvapení tam ale nikdo nebyl. Ani žádné auto, ani lidé. Přesto jsme ty hlasy slyšeli úplně jasně.
Nastalo ticho
Dívali jsme se na sebe s manželem zmateně a trochu vyplašeně. To, co předtím vypadalo jako nějaká případná nehoda, nyní působilo strašidelně. Nářek pak postupně utichal a na konec nastal klid. Nedokázali jsme si s manželem vysvětlit, čeho jsme to byli svědky.
Tragédie před dvaceti lety
O svém tajuplném zážitku jsme po příchodu do penzionu řekli jeho majitelce. Ta se nejprve pokřižovala a potom nám sdělila, že nejsme první a nejspíš ani poslední, komu se to přihodilo. A vzápětí nám podala vysvětlení. Před dvaceti lety se potmě po silnici vracela domů dvojice mladých milenců. Právě na té křižovatce je srazilo auto, za jehož volantem seděl namol opilý řidič. Shodou okolností to byl dokonce bratr té dívky.
Jejich duše tam stále bloudí
Oba milenci ještě chvíli žili, ale než se k nim dostala pomoc, zemřeli. Od té doby na křižovatce straší a lidé občas slýchají hlasy nešťastné dvojice. Musím přiznat, že z toho příběhu mě mrazilo v zádech ještě druhý den. Na žádnou další procházku už jsme po večerech nevyrazili a čas jsme raději trávili už jen na břehu moře.
Antonie R. (57), Opava
