Po návratu z celodenního výletu jsme našli náš byt vykradený. Zmizela televize, obrazy i manželova cenná sbírka známek. Neměli jsme nic a zalíbilo se nám to!
Nedělní výlety byly tím jediným, co jsme s manželem podnikali. „Vždyť máme dovolenou pořád, teď v důchodu…“ odpověděl mi vždycky manžel, když jsem ho přemlouvala k nějaké společné aktivitě. Připadalo mi, jako bychom tleli zaživa! Stále to samé, od rána do večera!
Měli jsme nezvaného hosta
V neděli jsme se přece jenom z posledních sil odhodlali k nějakému delšímu výletu. V poledne oběd v nějaké místní hospůdce a potom návrat domů. Ne, že bychom se při té chůzi nějak mimořádně bavili. Spíš jsme jen dýchali čerstvý vzduch.
Tentokrát jsme si nedělní špacír trochu prodloužili. Nechtíc, protože jsme trošku zabloudili. Domnělá zkratka nás stála pěkných pár kilometrů chůze navíc. Těšili jsme se, že si doma uvaříme horký grog a zakousneme něco dobrého.
Hned, jak jsem odemkla, se mi něco nezdálo. Cítila jsem takový zvláštní pach. Jako by u nás, zapřisáhlých nekuřáků, někdo kouřil! „Asi od sousedů,“ podotkl manžel a potom zařval: „Co to je?“
V neděli hlídáme byt
Povalené židle a prázdná zeď nás nenechala na pochybách. Vykradli nás! Za bílého dne, v neděli! Zmizelo všechno, co mělo nějakou, byť mizivou, cenu. Televize, obrazy, sbírka známek a pár zlatých prstýnků. Nikdo nikoho neviděl, nikdo si ničeho nevšimnul.
Policie si vše zapsala, ale moc nadějí nám nedala.„Jste pojištění?“ zeptal se mladíček v uniformě a tím byla jeho audience u konce. Večer jsme si zpříjemnili dlouhou večeří. Jídlo nám naštěstí zloděj nevzal. Bylo to zvláštní, ale stmelilo nás to.
Najednou jsme si zase povídali, plánovali a radovali se z nových věcí. Krádež byla tím nejlepším, co nás potkalo. Jen místo nedělních výletů si užíváme domova. Hlídáme, co kdyby se zloděj vrátil…
Jarka D. (66), Havlíčkův Brod
