Domů     Dcera si našla zajíčka
Dcera si našla zajíčka
5 minut čtení

Naše vymodlené dítě, dcera Anička, zůstala po rozvodu sama. Za manžela si našla náhradu, ale my radost neměli. Zamilovala se do zajíčka mladšího o dvacet let!

Rozvod asi není nikdy příjemný, ale ten dceřin byl obzvlášť ošklivý. Její manžel, vysoce postavený muž s obrovskými znalostmi, kontakty a bohužel také sebevědomím, jí udělal ze života peklo.

Rozvádět se nechtěl, přestože rozkol v manželství si způsobil sám, vlastní vinou! „Rozvod mi poškodí kariéru. U zahraničních partnerů si už kvůli tobě ani neškrtnu!“ křičel na dceru, když mu mlčky podala rozvodové papíry k podpisu.

Soudila se dlouhé roky

Její pohár trpělivosti s manželovými avantýrami přetekl, když jí zavolali z hygienické stanice, aby se dostavila k testům na nějakou pohlavní chorobu. Byla zdravá, ale manžílek nikoli.

On, ten urozený manažer, navštěvoval pochybné podniky a rozhodně se nechoval nijak cudně! No, rozvod později podepsal, protože se bál skandálu, ale začal se hned soudit o děti.

Prý je jejich matka, naše dcera, citově labilní a není schopná jejich tři syny vychovat. Kupodivu měl docela obstojnou šanci je získat. Lepší bydlení a dobré majetkové poměry hrály velkou roli. Navíc, kluci prý potřebují hlavně mužský vzor!

Co na tom, že se denně vracel z práce až večer a někdy dokonce vůbec. Trvalo dlouhé tři roky a mnoho znaleckých posudků, než si dcera svoje milované děti vydobyla. Oddechli jsme si. Těšili jsme se na klid a pohodu, kterých se nám už dlouho nedostávalo.

Její přítel se nám nelíbil

„Mamko, našla jsem si chlapa! Je skvělý a dětem se bude určitě líbit!“ oznámila nám jednou dcera nadšeně. Měla jsem se radovat s ní, ale tak nějak podvědomě jsem se bála. Kdo to bude? Ani manžel se na tu nečekanou novinku moc netvářil.

I na jeho tváři se objevily pochybnosti. Bohužel naše špatné tušení se mělo zanedlouho potvrdit! „Tak to je on. Můj Jonáš!“ představila nám dcera svoji novou známost a my s manželem málem omdleli. Stále před námi kluk sotva odrostlý pubertě!

Na bradě řídké trniště a na čele podebraný bolák. Ruce jako hůlčičky a o nohách ani nemluvím. Sotva se na nich udržel, hrdina! Usmíval se jako mistr světa a svoji všetečnou ruku nepustil z dceřina pozadí. Učiněná hrůza!

Byla jako velryba

Netroufali jsme si samozřejmě říct vůbec nic. Co kdyby se naše Anička urazila? Co kdyby nám přestala půjčovat vnuky? Tomu nejmladšímu bylo právě pět a byl v tom nejlepším věku. Manžel s ním stále něco stavěl z lega a já mu podstrojovala jeho oblíbené lahůdky.

To dva starší byli samozřejmě taky skvělí, ale koukali pořád jen do těch svých mobilů a tabletů. Ale rádi u nás byli všichni tři. Jejich ambiciózní otec na ně neměl čas, a býval dlouho pryč na služebních cestách. Jednou i s kluky přišel Jonáš.

Po dvou letech společného bydlení s rodinou dcery přece jen trochu přibral a zmužněl. Už nevypadl na patnáct, ale asi na dvacet. Dceru by každý typoval spíš na jeho mámu, než partnerku. Bylo jí lehce přes čtyřicet a nebyla zrovna štíhlá ani nijak mladistvá.

Hubeňour se rozpovídal

Ne, že by nebyla hezká, ale hodil by se k ní chlap spíš o deset let starší, než o tolik mladší. Tedy dle mého skromného mínění.

„Musím vám něco říct, Anička si to nepřeje, ale nebylo by fér vám něco takového zatajit!“ řekl hned, jak zasedl k odpolední svačince. Rozbušilo se mi srdce. Tak dlouho jsem svého skoro zeťáka mluvit vlastně nikdy neslyšela.

Většinou mlčel, nebo odpovídal v holých větách. I on, stejně jako vnuci, měl uši věčně zacpané takovými těmi sluchátky bez šňůry. Vypadal v nich směšně, jakoby měl v uších nějaké velké bílé špunty.

Už jsem se nadechovala k otázce, co se děje, ale on mě kupodivu předběhnul. Ani jsem nestačila zavolat ke stolu manžela, který byl jako vždy zalezlý v pokoji s kluky a něco jim vysvětloval. „No, Anička je nemocná. Vlastně to ani ne. Ale pije. Už dlouho!“

Vděčíme mu za hodně

Koukala jsem na toho drzého kluka, jako by spadl z višně. No spíš, jako bych já spadla z višně, nebo nějakého ještě vyššího stromu! Co mi to tady vykládá? Dělá si legraci? On trval na svém! Anička prý začala pít při tom těžkém rozvodu. Aby se zbavila stresu.

Potom už nedokázala přestat. A že se o to pokoušela mnohokrát! „Musí do léčebny. Jinak to nezvládne…“ oznámil nekompromisně. O pár dní později se Anička přiznala. Vše, co nám její přítel řekl, byla pravda! Za měsíc už byla v protialkoholické léčebně.

Pobyla si tam pěkných pár měsíců a o rok později znovu. První pokus zanechat pití nevyšel. Ale je to prý běžné. O vnuky se nám stará ten její zajíček. Anička si navzdory našim velkým pochybnostem vybrala dobře. Díky Jonášovi je už zase v pořádku!

Jana N. (68), Jihlava

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může