Domů     Když přichází podzim
Když přichází podzim
7 minut čtení

Někdy přijde šok, který změní celý váš život, naprosto nečekaně. Chystala jsem se právě s rodinou k odjezdu na chatu. V tom se ozvalo zazvonění u dveří. Jakmile jsem otevřela, stála proti mně žena asi mého věku, kolem pětatřiceti.

„Dobrý den, vy jste paní Čermáková?“ zeptala se. „Ano, co si přejete?“ považovala jsem návštěvnici za někoho, kdo obchází byty a něco prodává – pojistky, „výhodné“ zboží a podobně. „Jsem přítelkyně vašeho manžela,“ oznámila mi.

V první chvíli jsem nechápala, co mi tím chce říct: „Jak to myslíte?“ „Chodíme spolu už několik let,“ pokračovala žena. „Dala jsem mu ultimátum, aby náš vztah vyřešil do konce letošního léta.

Zdá se, že to neudělal… takže to musím udělat já.“ Mlčky jsme si jedna druhou přeměřovaly. Já jsem nechtěla věřit tomu, co jsem právě slyšela, ale zdálo se, že ta nezvaná návštěvnice mluví vážně.

S Gabrielem jsme byli spolu už skoro patnáct let. Naše manželství nebylo ideální, avšak ani příliš problémové. Nikdy mě nenapadlo podezřívat Gabriele z nevěry.

A nyní jsem se dozvídala, že k něčemu takovému dochází už delší dobu – a co víc, že tento mimomanželský poměr přímo ohrožuje mě i naše děti. Čtrnáctiletý Pavel i dvanáctiletá Katka si balili věci ve svém pokoji.

Gabriel už byl na chatě, měl nějaké pracovní vyřizování poblíž a využil služební auto. My jsme tam za ním měli přijet naším autem. Do půl hodiny jsem plánovala odjezd, nyní jsem ale byla v šoku a očima visela na ženě, která mi právě přišla rozbít rodinu.

Bylo mi hloupé, že stojíme mezi dveřmi a řešíme tuto situaci – už kvůli sousedům, kteří vše mohli vidět a slyšet. Dovnitř jsem však neznámou ženu rozhodně zvát nechtěla. Rozhodla jsem se proto vyřešit vše velmi zkrátka.

„Jestli je to tak, jak říkáte,“ prohlásila jsem, „promluvím o tom s Gabrielem ještě dnes. Rozhoduje-li se skutečně mezi mnou a dětmi na jedné straně a vámi na druhé, přiměji ho k tomu, aby si jasně a bez výmluv vybral.“

Dívala se na mě pozorně, jako by chtěla zjistit velikost svých šancí. „Dobře, budu ráda, když se vše vyjasní a věci se pohnou dopředu,“ přikývla, rozloučila se a zamířila dolů po schodech. Ještě jednou se na mě ohlédla – cítila jistě můj pohled v zádech. Pak zmizela jako vyjednávač, který právě přinesl oznámení o vyhlášení války.

Pavel a Katka si všimli, že se něco děje. „Co je ti, mami? Jsi nějaká zaražená, stalo se něco?“ vyptával se syn. „Ne, nic, to bude v pořádku, jen se mi trochu zamotala hlava,“ vymlouvala jsem se.

Musela jsem se soustředit na to, abych je v pořádku dovezla na chatu. Co se bude odehrávat tam, na to jsem raději nepomýšlela. V duchu jsem se chytala různých „záchranných“ teorií jako tonoucí stébla. Třeba je to všechno jen žert.

Možná to byla nějaká Gabrielova kamarádka nebo kolegyně, se kterou si tenhle vtip vymyslel. Nebo je to pomsta ženy, která o manžela měla zájem a byla odmítnuta. Dokud mi to Gabriel nepotvrdil, mohla jsem věřit čemukoliv.

Dojeli jsme na chatu a já se v první chvíli nedokázala Gabrielovi podívat do očí v obavách, co tam spatřím. Vynesli jsme věci z auta. Gabriel nám pomohl. Potom se posadil do houpacího křesla u krbu. „Musím s tebou nutně o něčem mluvit,“ řekla jsem mu.

„Co se děje?“ zajímal se. Tvářil se vyčkávavě, jako by tušil, o čem bude řeč. Ve stručnosti jsem mu pověděla o návštěvě, kterou jsem měla před odjezdem. „A teď mi řekni, co si o tom mám myslet,“ vyzvala jsem manžela.

Hleděl před sebe, do očí se mi podívat neodvažoval. „Je to pravda?“ položila jsem přímou otázku. „Řekni ano nebo ne, nechci žádné výmluvy,“ dodala jsem. „Ano, je to pravda,“ pronesl manžel tiše.

„Znamená to, že mezi námi dvěma je konec?“ stěží jsem potlačovala slzy bolesti a ponížení. Gabriel rychle zavrtěl hlavou: „To ne… to určitě ne.“ „Takže se s ní rozejdeš?“ chtěla jsem vědět.

Ta věta zněla naléhavě, ve skutečnosti mi ale na odpovědi příliš nezáleželo. Můj životní partner se právě přiznal k jinému vztahu a to bylo všechno, co jsem v tu chvíli měla v mysli. „Nevím, dej mi nějaký čas na rozmyšlenou.

Mám ji rád, ale tebe a děti mám rád také. Cítím se jako v pasti, není mi jasné, co mám udělat,“ povzdechl si Gabriel. „Do té pasti ses dostal sám,“ podotkla jsem.

Zděšeně jsem si náhle uvědomila, že našemu rozhovoru jsou přítomni Pavel s Magdou. Myslela jsem, že šli před chatu, ale oni se zřejmě pro něco vrátili a nyní stáli v koutě místnosti a zaraženě poslouchali.

No a co, alespoň vidí, jakého mají otce, pomyslela jsem si trpce. Gabriel si rovněž všiml, že v místnosti nejsme sami. Ticho, které se rozhostilo, by se dalo krájet. Ani já, ani děti jsme nechtěli věřit tomu, co jsme právě slyšeli.

„Jestli je tohle všechno pravda, Gabrieli, tak prosím odejdi a už se nevracej. Nepotřebujeme člověka, který nám chce takhle ubližovat,“ řekla jsem po chvíli. „Mám odejít hned?“ zeptal se. Věděla jsem, že když se takhle chová před dětmi, je všechno ztraceno.

„Ano, hned,“ držela jsem se ještě, ale po tvářích už mi stékaly slzy. „Mami, nebreč,“ přistoupil ke mně Pavel, zatímco Katka nabírala do pláče také.

Gabriel beze slova začal házet věci do tašky a potom, aniž by našel odvahu se na kohokoliv z nás podívat, šel ven k autu. Ani se s námi nerozloučí… po tolika letech, zoufala jsem si.

„Maminko, ať se táta vrátí,“ prosila mě Katka, jako bych mohla udělat nějaký zázrak. Řešení přitom bylo pouze v Gabrielově moci. „Já ho nechci, nemůžu a nebudu přemlouvat, holčičko,“ přitiskla jsem dceru k sobě.

Syn, který si prožíval pubertální období vzdoru, vyběhl ven a já slyšela, jak na Gabriele něco křičí. Manžel se s ním jindy hádal, ale nyní jsem nezaslechla jedinou námitku. Ozval se zvuk startujícího a vzdalujícího se auta. Gabriel odjel. Opustil nás.

Pavel přišel dovnitř, celý bledý, rozhněvaný a ve stresu. Zůstali jsme na chatě sami. Syn pořád dokola opakoval: „Proč to táta udělal?“ Dcera dál plakala a já se snažila zůstat silná. Kdybych u sebe neměla děti, popustila bych svému žalu uzdu naplno.

Takhle jsem se Pavla a Magdu snažila spíš uklidňovat. Neměla jsem k tomu však argumenty. Slyšeli všechno a bylo jim jasné, oč se jedná.

Nemělo smysl vracet se zpátky do města. Po tichém, smutném večeru, plném nejistoty z toho, co bude, šly děti spát. Bylo mi jasné, že hned tak neusnou. Ani já jsem nemohla upadnout do milosrdného spánku.

Když se náhle a nečekaně zbortí jistoty, na kterých život dosud stál, není kam utéct. Před půlnocí jsem uslyšela zvuk přijíždějícího auta. Vyšla jsem ven. Byl to Gabriel. Zastavil a chvíli trvalo, než vystoupil. „Jsem hlupák, lásko. Jsem strašný hlupák.

Uvědomil jsem si to. Přijel jsem poprosit o odpuštění, jestli je to ještě možné,“ řekl mi. Neřekla jsem na to ani slovo. Zaslechla jsem, jak se otevřelo okno v horním patře chaty. Některé z dětí – nejspíš obě – viděly, co se děje. Nyní vše záleželo na mně.

Mlčky jsem Gabrielovi pokynula, aby šel dál. Ustlal si na podlaze u krbu. Vrátila jsem se do ložnice. Čekali tam na mě syn a dcera. „Táta s námi zůstane?“ ptala se Katka. „Asi ano, on nám to zítra ráno poví. Teď běž spát, prosím tě,“ pohladila jsem ji.

Zavedla jsem obě děti zpátky do jejich postelí. Neplánovanou a náhlou bitvu o manžela jsem, jak se zdálo, vyhrála. Už kvůli dětem jsem byla schopná uvažovat o odpuštění, i když jsem věděla, že nic už nebude takové jako dřív.

Zavřela jsem okno – venku už bylo chladno. Panoval tam konec léta, stejně jako v mém manželství. Nastal čas připravovat se na podzimní dny…

Zdena (36), západní Čechy

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
4 minuty čtení
Můj syn se ženil poměrně pozdě. Byla jsem tedy šťastná, když mi konečně oznámil, že je zamilovaný, a budoucí snacha se mi moc líbila. Můj syn Luděk byl úplně normální chlap, co se týče vzhledu, ale byl velmi úspěšný ve své profesi a tomu měl i odpovídající plat. Svoji ženu Evu poznal, až když mu bylo čtyřicet let. Byla o dvanáct let mladší a byla to skutečná krasavice. Byla ten typ ženy, za
5 minut čtení
Ten dětský smích. Kdysi se rozléhal celým bytem, a když kluci vyrostli, těšila jsem se, že tu hudbu uslyším, až oni budou mít děti. Bohužel je tu ticho. Kolikrát jsem si představovala, že za rohem vykoukne malá holčička nebo klouček, rozběhnou se ke mně a obejmou mě. Ale není tu nikdo, děti ani dospělí. Osmdesát let života je za mnou, a přesto, když přemýšlím o své rodině, si připadám, jako byc
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou