Domů     Vnučky jsou jediné mé štěstí
Vnučky jsou jediné mé štěstí
2 minuty čtení

Když bilancuji na prahu šedesátky svůj dosavadní život, není na seznamu pozitiv sepsáno mnoho. Nejsem dítě štěstěny a příznivý osud mi taky nebyl nakloněn.

Kdybych se měla rozepsat o neštěstích, ztrátách a prohrách, které mě životem provázely, daly by na knihu. Aspoň poslední kapitola by jako jediná byla zalitá sluncem a nakonec by příběh končil malým happyendem.

Vnučky mám v péči

Hlavními postavami závěrečné kapitoly mé pomyslné knihy jsou mé tři vnučky. Ony o mě tvrdí, že já jsem jejich milovaná babička a spasitelka, ale přesněji řečeno, to ony jsou pro mě smysl života. Díky nim a pro ně ještě žiju.

Vzali jsme si je do péče přesně před deseti lety. Moje dcera s manželem měli autonehodu, když se vraceli z hor, zatímco jsme na víkend holky hlídali. Evičce bylo deset, Lucince osm a nejmladší Terezka oslavila čtvrté narozeniny.

Tragická nehoda jim vzala oba rodiče a v minutě z nich udělala sirotky. My jsme s Petrem přišli znenadání o jedinou dceru. Těžko lze popisovat náš zármutek. Nemůže se stát nic horšího, než že přežijete vlastní dítě. A když jste u toho, jak trpí děti, kteří přijdou o rodiče…

Musím být silná

Holky zůstaly u nás, přirozeně. Snažili jsme se jim to kruté dětství všemožně vylepšit a podporovali jsme se všichni navzájem. Po pěti letech od nehody měl můj Petr, sportovec tělem i duchem, infarkt. Po volejbale, na který chodil pravidelně každý týden.

Z toho posledního už se nikdy nevrátil. Měla jsem chuť skoncovat se životem taky. Co všechno mě ještě čeká? Čím ještě si budu muset projít? S vnučkami nás to další neštěstí ještě víc semklo. Věděla jsem, že musím zůstat silná hlavně kvůli nim. Budou mě ještě potřebovat.

Jsme šťastné

Teď po deseti letech od smrti dcery a pět od smrti manžela si pomalu zvykám, že svůj osud nezvrátím. Holky mi vynahrazují roky péče a jsem přešťastná, že je mám. Dělají mi jen radost.

Evička studuje vysokou, Lucka bude maturovat a Terezka se dostala na gymnázium. Doufám, že s nimi budu ještě pár let sdílet jejich úspěchy.

Emílie J. (60), Karviná

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může