Domů     Láska přece nikdy neskončí
Láska přece nikdy neskončí
4 minuty čtení

Ne každému se v životě poštěstí potkat velkou lásku. Mně se o povedlo, i když to vůbec nebylo jednoduché. Co ale v životě snadné je.

Karel mi pevně stiskl ruku a usmál se, až se mu ve tvářích udělaly ty jeho roztomilé dolíčky. Říkat nic nemusel, hned jsem věděla, o co jde. Šli jsme totiž právě kolem našeho stromu, kde jsme se prvně políbili. Bylo to ještě dávno v minulém století.

Mě bylo jednadvacet a Karlovi sedmnáct. Zamilovali jsme se a prožili spolu krásného půl roku. Tehdy jsme si slibovali, že spolu zůstaneme na celý život, že nás nic nerozdělí.

Už se zpátky nevrátil

Ze zájezdu s rodiči do Jugoslávie se ale Karel ke mně nevrátil. S rodiči emigroval. Byla jsem zoufalá. Napřed mi chodily krásné zamilované dopisy. Jejich počet však postupně řídl. A život šel dál, jakoby se nic nestalo. Jako bych nepotkala svoji životní lásku.

Byla jsem nešťastná. Věděla jsem, že udržovat lásku na dálku je velmi obtížné. A pravděpodobnost, že vydrží, je také minimální.

Chtěla jsem dítě

Čas nemilosrdně běžel a já jsem začínala panikařit. Nápadníků jsem měla dost, ale žádná jiskra z mé strany nikdy nepřišla. Pořád jsem musela myslet na svého Káju. Nemohla jsem ho dostat z hlavy. Byl ale moc daleko, až na druhém konci světa.

Nakonec jsem si zcela z praktických důvodů vyhlídla vhodného tatínka a „pořídila si“ dítě. A zůstala s ním sama. Neuměla jsem si totiž pořád představit, že budu žít s někým jiným, než s Karlem, se kterým jsme si slíbili, že se nikdy neopustíme

Stál u mých dveří

Jednoho dne zazvonil u dveří zvonek. Když jsem otevřela, stál tam Karel. Pořád stejně usměvavý. Myslela jsem, že omdlím. Od prvního momentu, co jsme se znovu spatřili po několika letech, mezi námi znovu vzplála láska, kterou vlastně nikdy uvnitř nás neuhasla.

Oba jsme ale měli své zívazky. Já svoji pubertální dceru a on manželku z Austrálie, kde dosud žil. Přesto jsme hned ten první den věděli, že chceme už žít jen spolu.

Láska jako ve dvaceti

Karel i já jsme cítili, že jsme si souzeni. Že jsme se znovu nepotkali jen tak náhodou, že to tak prostě muselo být. Rozvod byl ale pro Karla dost složitý a finančně náročný.

Přestože svou manželku měl jistým způsobem rád, když jsme opět potkali, pochopil, že se v tomto svazku nikdy o opravdovou lásku nejednalo. Nechtěl ale své bývalé ženě nijak ublížit. Moc jsem ho za to obdivovala.

Dcera se vzbouřila

Další nečekaná překážka našeho vztahu, byla nečekaně moje dcera. Karel se sice vrátil do Čech, ale nic tu neměl. Bylo tedy logické, že půjde bydlet ke mně. Dcera si ale postavila hlavu, že ho u nás doma nechce. Chovala se k němu zpočátku velice nepřátelsky.

Karel si našel tedy podnájem a scházet jsme se museli někdy venku v parku, jindy v restauraci nebo na chatě. Ale problémy nás nemohly v žádném případě zastavit. Ani to, když se proti nám postavily naše rodiny, které z našeho setkání nebyly vůbec nadšené.

Zejména Karlova matka, která žije v Rakousku, se do všeho snažila zasahovat. Nakonec se ukázalo, že kdysi, před lety, když emigrovali, synovi nepředávala dopisy, které jsem mu psala.

A on tak dospěl k závěru, Nikdy jsem se jí jako potencionální snacha zřejmě nelíbila.

A byla svatba

Každá bouře ale jednou nakonec skončí a nám se podařilo vše vyřešit. Vleklý rozvod skončil, moje dcera pochopila, že proti naší lásce nic nezmůže, stejně jako naše rodiny. Všichni se nakonec sešli na naší svatbě. Na mojí první svatbě v čtyřiapadesáti.

Bylo to krásné a já byla tak šťastná. A jsem dodnes. Karel je totiž úžasný člověk. Jsem šťastná, že jsem si na něj počkala. Sice jsme pár let v životě promarnili. Ale ještě mnoho jich máme před sebou.

Oba tomu věříme a naše láska je pořád stejně silná jako na začátku, možná ještě silnější.

Jen ať to nikdy neskončí

Moje dcera založila vlastní rodinu a už mám i malou vnučku. Vlastně máme. Vztahy mezi mou dcerou a Karlem se urovnaly a on malou vnučku bere za svou. Prožíváme dny plné lásky a radosti ze společného života plná hlubokého porozumění. Přála bych to všem. Velká láska je vážně to nejcennější v životě.

Marcela Z. (68), Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud