Domů     Nedokázala jsem se o ni starat
Nedokázala jsem se o ni starat
3 minuty čtení

Když se nám Martinka narodila, byli jsme s manželem nejšťastnější lidé na světě. Bohužel to štěstí nevydrželo dlouho.

Pořád před vidím ty Martinčiny oči. Ten nechápavý pohled, div mi srdce nepuklo. Ale po všech konzultacích s lékaři, psychology i přáteli, bylo tohle jediné řešení. Prostě už jsem stará a docházejí mi síly.

Přesto jsem si nikdy nemyslela, že svou jedinou dceru nakonec nechám odvézt do ústavu pro mentálně postižené. Vždyť jsme to skoro 45 let celkem dobře zvládali. Chvíli ve třech, potom ve dvou.

Malá chvilka našeho štěstí

Po třech letech manželství jsem konečně otěhotněla. Manžel i já jsme si přáli velkou rodinu. A tohle tedy měl být začátek. Těhotenství probíhalo normálně a my s mužem prožívali krásné časy v přípravách na příchod miminka.

Když si manžel poprvé pochoval Martínku, byl šťastný, stejně jako já. Naše štěstí však trvalo jen několik hodin. Pak nám doktoři sdělili, že s Martínkou není úplně všechno, jak má být. A od té chvíle přicházely už jen špatné zprávy.

Manžel se snažil

Dcera se narodila s těžkým mentálním postižením. Péče o ni byla dost náročná. Ale byli jsme na to dva. Vlastně tehdy i naše rodiče.

Ti sice souhlasili s názory lékařů, že bychom měli Martinku dát do ústavu, ale zároveň respektovali naše rozhodnutí, že se o ni budeme starat sami. Manžel se v té situaci zachoval skvěle a se vším mi pomáhal.

Jenže, jak roky ubíhaly a Martínka rostla, vše se stávalo ještě mnohem obtížnější. Postupem času odpadávala také pomoc našich rodičů. Manžel to přestal zvládat, ale zároveň nedokázal od nás odejít. Nakonec spáchal sebevraždu.

Jenom my dvě

Zůstaly jsme s Martinou tedy samotné. Já byla v předčasném důchodu a celý čas trávila se svou dcerou. Mnoho lidí nechápe, jak mohu s dcerou vlastně komunikovat a o čem. Čemu se spolu smějeme a proč nám je spolu dobře. Ale věřte, funguje to.

Jsme na sebe napojené a určitě bychom tak vydržely až do smrti. Jenže mě ubývají fyzické síly a péči o mé dospělé „dítě“ už sama nezvládám. Ale do ústavu budu moc chodit za Martinkou často. Přesto jsem z toho zoufalá. Mám strach, že má dcera pocit, že jsem ji zradila a opustila.

Věra T. (70), Olomouc

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud