Domů     Nedokázala jsem se o ni starat
Nedokázala jsem se o ni starat
3 minuty čtení

Když se nám Martinka narodila, byli jsme s manželem nejšťastnější lidé na světě. Bohužel to štěstí nevydrželo dlouho.

Pořád před vidím ty Martinčiny oči. Ten nechápavý pohled, div mi srdce nepuklo. Ale po všech konzultacích s lékaři, psychology i přáteli, bylo tohle jediné řešení. Prostě už jsem stará a docházejí mi síly.

Přesto jsem si nikdy nemyslela, že svou jedinou dceru nakonec nechám odvézt do ústavu pro mentálně postižené. Vždyť jsme to skoro 45 let celkem dobře zvládali. Chvíli ve třech, potom ve dvou.

Malá chvilka našeho štěstí

Po třech letech manželství jsem konečně otěhotněla. Manžel i já jsme si přáli velkou rodinu. A tohle tedy měl být začátek. Těhotenství probíhalo normálně a my s mužem prožívali krásné časy v přípravách na příchod miminka.

Když si manžel poprvé pochoval Martínku, byl šťastný, stejně jako já. Naše štěstí však trvalo jen několik hodin. Pak nám doktoři sdělili, že s Martínkou není úplně všechno, jak má být. A od té chvíle přicházely už jen špatné zprávy.

Manžel se snažil

Dcera se narodila s těžkým mentálním postižením. Péče o ni byla dost náročná. Ale byli jsme na to dva. Vlastně tehdy i naše rodiče.

Ti sice souhlasili s názory lékařů, že bychom měli Martinku dát do ústavu, ale zároveň respektovali naše rozhodnutí, že se o ni budeme starat sami. Manžel se v té situaci zachoval skvěle a se vším mi pomáhal.

Jenže, jak roky ubíhaly a Martínka rostla, vše se stávalo ještě mnohem obtížnější. Postupem času odpadávala také pomoc našich rodičů. Manžel to přestal zvládat, ale zároveň nedokázal od nás odejít. Nakonec spáchal sebevraždu.

Jenom my dvě

Zůstaly jsme s Martinou tedy samotné. Já byla v předčasném důchodu a celý čas trávila se svou dcerou. Mnoho lidí nechápe, jak mohu s dcerou vlastně komunikovat a o čem. Čemu se spolu smějeme a proč nám je spolu dobře. Ale věřte, funguje to.

Jsme na sebe napojené a určitě bychom tak vydržely až do smrti. Jenže mě ubývají fyzické síly a péči o mé dospělé „dítě“ už sama nezvládám. Ale do ústavu budu moc chodit za Martinkou často. Přesto jsem z toho zoufalá. Mám strach, že má dcera pocit, že jsem ji zradila a opustila.

Věra T. (70), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.