Každého z nás v životě občas potkají nevysvětlitelné události. Některé zůstanou velkou záhadou, u jiných, po nějaké době, zjistíme, že měly svůj smysl.

Mnoho let jsem pravidelně docházela do jednoho krytého bazénu. Plavání pro mě bylo vždycky způsobem, jak si vyčistit hlavu a nabrat síly do dalšího pracovního kolotoče.

Plavu už od svých šesti let, byla jsem i v plaveckém oddílu a na střední škole jsem se tomuto sportu věnovala i závodně. Je to prostě taková moje „droga“.

Teď, když jsem starší už si zajdu zaplavat jen občas, abych se protáhla, ale tehdy, před patnácti lety jsem chodila pravidelně třikrát týdně.

Sportovní odpoledne

Čas od času se mnou na plavecký stadion chodila i moje kamarádka Sandra, ale protože byla ještě vytíženější než já, tak jí to ne pokaždé vyšlo. Toho dne, kdy se mi stala ta podivná příhoda, na kterou stále nemohu zapomenout, se mnou nebyla.

Všechno probíhalo zdánlivě jako kdykoliv jindy. Bylo zimní odpoledne, všední den, a v bazénu nebylo tolik lidí, jako třeba během léta nebo o víkendu.

Zavedená rutina

Měla jsem vždy stanovený pevný řád. Uplavala jsem určitý počet bazénů, pak jsem si šla sednout do vířivky a po deseti minutách jsem si dala druhou porci plavání, kterou jsem jednou za čas zakončila ještě půlhodinovým posezením v sauně. Ten den se ale stalo něco podivného.

Nohy mě neposlouchaly

Už když jsem přicházela k vířivce, cítila jsem, jak mám těžké nohy. K vířivce jsem se doslova ploužila. Vylekalo mě to a na okamžik mě dokonce napadlo, jestli se o mě nepokouší nějaké mdloby nebo mrtvice.

Točila se mi hlava a nebyla jsem skoro schopná udělat pár kroků. Nepatřím k těm lidem, kdo se hned vzdávají, a tak jsem se silou vůle došourala až k vířivce a uklidňovala se tím, že jakmile si odpočinu v horké perličkové lázni, nepříjemný stav pomine. Nepominul.

Upřeně na mě hleděla

Všimla jsem si, že i lidé kolem vidí, že se mnou něco není v pořádku. Zejména jedna mladá dívka se na mě dívala tak upřeně, až jsem měla pocit, že mi vidí hluboko do duše. Z toho jejího pohledu se mi začala točit hlava ještě víc.

Do vířivky jsem nakonec vůbec nevstoupila. Otočila jsem se a kráčela zpátky k bazénu. V tu chvíli jako by ze mě ta závrať najednou spadla.

Vedla mě zpátky k bazénu

Pomyslela jsem si, že to byla opravdu jen nějaká chvilková slabost, možná z přepracování a chtěla jsem se tedy vrátit do vířivky, jak jsem měla v plánu. Jenže, když jsem si to k ní namířila, ty šílené pocity se okamžitě vrátily.

A znovu jsem před sebou spatřila onu podivnou dívku, která mě doslova propalovala pohledem. To vše se odehrávalo v průběhu snad minuty nebo minuty a půl. Pak jsem cítila, jak mě oči dívky přímo hypnotizují a posílají zpátky k bazénu.

Topící se chlapec

Dokráčela jsem tam skoro proti své vůli. A náhle jsem to spatřila: tělo malého kluka, které leželo pod vodou u kraje bazénu. Byla jsem jediná, kdo si ho všiml.

Dala jsem se do křiku, abych na topícího se chlapce upozornila a „zalarmovala“ místního plavčíka, a vzápětí jsem sama skočila do vody a snažila se ho vytáhnout. Tělo bylo bezvládné a já se obávala nejhoršího. Kdo ví, jak dlouho už kluk pod vodou byl.

Seběhli se lidé, včetně plavčíka, a pomohli mi dostat chlapce z vody. Okamžitě začaly oživovací pokusy. V duchu jsem se modlila, aby vše dobře dopadlo. Když jsem se podívala o kousek dál, znovu jsem spatřila tu tajemnou dívku. Připadalo mi, že se na mě usmívá a pokyvuje hlavou.

Rozplynula se do ztracena

Za chvíli přijela záchranná služba. Zatím vše vypadalo dobře, protože se podařilo u topícího se dítěte obnovit životní funkce. Byla jen otázka, jak dlouho pod vodou strávil a zda nedošlo k poškození mozku.

Až nyní mi došlo, že všechny mé předchozí zdravotní komplikace najednou zmizely. Už jsem zase normálně dýchala a chodila. Ještě jednou jsem pak spatřila onu záhadnou dívku. A pak se ve mně skoro zastavil dech. V jediném okamžiku totiž zmizela. Stála tam, a najednou byla pryč!

Musel to být přízrak

Teprve v ten okamžik mi začalo pomalu všechno docházet. Ta dívka, kterou jsem viděla nejspíš jen já jediná, nebyla běžná návštěvnice bazénu. Muselo se jednat o nějaký přízrak, který mě násilím dostal k místu, kde se odehrávala kritická situace.

Jediné, čemu jsem nerozuměla a co nejspíš nikdy nezjistím, bylo, proč si ze všech lidí u bazénu vybrala právě mě.

Byl to strážný anděl?

O osud dotyčného chlapce, který se v bazénu topil, jsem se zajímala dál. Byla jsem ráda, že se v nemocnici zcela zotavil bez jakýchkoliv následků a za několik málo dní byl propuštěn domů. Záchrana tak přišla opravdu v pravý čas.

Netuším, proč si ten přízrak dívky vybral zrovna mě, a dodnes ani nevím, co vlastně byla zač. Kamarádka, které jsem celou tu příhodu později vyprávěla, si myslí, že se jednalo o strážného anděla onoho malého kluka.

Kdo ví, možná má pravdu a každý z nás máme nad sebou někoho, kdo nad námi drží ochrannou ruku.

Alžběta Z. (62), západní Čechy