Domů     Strach měl původ v dávné minulosti
Strach měl původ v dávné minulosti
5 minut čtení

Naše Karolínka je moc krásná mladá žena. Všechny nás ale trápila svojí panickou hrůzou z toho, že ji někdo otráví. Hledali jsme pomoc všude.

Naše Karolínka byla vymodlené dítě. Moje dcera Radka se snažila otěhotnět několik let, ale bez úspěchu. Ve chvíli, kdy s manželem Markem začali zvažovat adopci, pak dcera zjistila, že je konečně v požehnaném stavu.

Pro celou rodinu to byla ta nejvíc radostná zpráva. Během celého těhotenství jsme se všichni o dceru starali, se vším jsme se jí snažili pomáhat, aby toho na ni zbylo co nejméně a děťátko v pořádku donosila. A štěstí při nás stálo. O několik měsíců později se narodila moje vnučka Karolínka.

Bála se lidí

Karolínka byla moc hodná a krásná holčička. Plavovlasá, se zelenýma očima. Často jsme ji s manželem hlídali a moc jsme ji všichni milovali. Od malička však měla vnučka jeden problém – bála se lidí, dokonce i rodičů, strýce a tety, i kamarádů.

Měla utkvělou představu, že ji chce někdo otrávit. Když jí bylo jedenáct let, naučila se vařit a jedla pouze to, co si sama udělala. Marně jsme se jí já s manželem i její rodiče snažili pomoci.

Nepomáhali ani návštěvy u různých psychologů, a tak jsem nakonec začala pátrat po člověku, který by vnučku zavedl do minulosti. Napadlo mě totiž, že problém by mohl být právě tam.

Hledala jsem pomoc

S pomocí mé dobré známé, která se už dlouhá léta zajímá o věci mezi nebem a zemí, a také výkladem budoucnosti a snů, se mi podařilo najít dobrého léčitele, který se návraty do minulých životů zabýval.

Když jsem Karolínku s celou věcí obeznámila, souhlasila, že onoho léčitele se mnou navštíví.

Neobvyklá terapie

V prostoru, kde sezení probíhalo, nebyla žádná elektronika. Nebyly tam mobily, ani počítač. Vnučka se měla položit na pohovku, uvolnit se, vypustit z mysli všechny myšlenky, zavřít oči a putovat v čase krok za krokem zpátky. Postupně tak začaly na povrch vyplouvat minulé životy.

Návrat do minulých životů

V jednom z nich byla prostou venkovskou dívkou, která se zamilovala a měla před svatbou. Její sestra, která ženicha také milovala, jí ale její štěstí nepřála, a tak jí připravila jídlo s přísadou jedovatých hub a otrávila ji.

Odtud pramenila ta podezíravost a chorobný strach. Ale bylo potřeba jít dál.

Prožívala jen samá muka

V dalším životě byla měšťanskou ženou, která měla spolu se sourozenci dědit po bohatém strýci. Starší bratr se však nechtěl o majetek dědit. Aby se zmocnil dědictví, dal jí sníst marcipánové cukroví s jedem.

Dále se vnučka viděla jako sestra mocného vojevůdce, který byl zabit v bitvě. Ona tak prožila krutou bolest a utrpení nad tragickým skonem svého milovaného bratra.

Poté vnučka líčila dlouhé období v temném prostoru, kde byly jenom skály a všude kolem se plížily tmavé stíny. Jediné, co cítila, byla hrůza, strach, samota a zima. Co hrozného vnučka spáchala, že stále dokola prožívala jen samé utrpení a bolest?

Pomáhala zabíjet lidi

Na dalším sezení postupovala Karolína v časové linii dál. Našla se jako strašlivá a zlá čarodějnice Jamamba – travička, která vlastnila celý arzenál jedů a na kterou se obraceli všichni, kdo se chtěli někoho nepohodlného zbavit.

Dala jed dívce, která chtěla otrávit sestru. Prodala jed i mocnému vladaři, který kosil kolem sebe všechny, kteří měli majetek, aby mu poté připadl. Nakonec byla ale Jamamba odhalena a strašlivým způsobem popravena.

A zase následovalo období temných mraků, pustých skal a mlhavých stínů. Opět se dostavil onen pocit hrůzy a bezmocnosti.

Toužila po blahobytu

V posledním životě, který má vnučka navštívila, se ocitla v nádherném paláci v Římě, a to coby Livia – manželka císaře Augusta. Livia měla všechno, co si člověk může přát – bohatství, mládí, krásu, mocnou říši, kde ji všichni zbožňovali.

Augustus svoji manželku velice miloval, ale vlastní děti s ní neměl. Livie mu byla rádkyní a oporou, ale časem ji posedl strach, aby si toto všechno udržela pro sebe.

A tak vyhledala v lesích nedaleko Pompejí čarodějnici, která jí namíchala velké množství nejrůznějších jedů. Díky nim se zbavovala Livie všech, kdo jí stáli v cestě.

Vydala se strachu vstříc

Dál už nebylo třeba jít. Zde byla příčina všech problémů. Kvůli tomu si musela naše Karolína projít velkými muky po několik životů, aby odčinila to, co před tisíci lety spáchala. A jak se k tomu vnučka postavila?

Na radu léčitele začala Karolína pilně studovat, aby se dostala na lékařskou fakultu.

Tím, že by byla zdravotní sestrou nebo lékařkou, by se podle léčitele mohla zbavit fóbie z jedů, a zároveň se pokusit definitivně odstranit svůj dávný strašlivý hřích, protože by pomáhala léčit a zachraňovat lidi.

Nyní je vnučce už třicet dva let a stala se dětskou lékařkou. Je šťastně vdaná a žádní démoni už ji nepronásledují.

Ludmila O. (77), Morava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let