Oslava manželových šedesátin se nevyvedla tak, jak jsem si představovala. Manžel mě pomluvil a mně nezbylo nic jiného, než se bránit. Proti všem!

Zařiď, nakup, přichystej, upeč. Dlouhé týdny jsem neslyšela z manželových úst nic jiného, než příkazy a přání. Z práce jsem chodila unavená, ale doma mě odpočinek nečekal. Šedesátiny musely být prostě dokonalé!

„Musíme pozvat ty a nezapomenout na tamty!“ mudroval Martin snad denně a na seznam pozvaných hostů přibývali další a další lidé. Pro mě to znamenalo jediné: nákup dalších surovin nutných k pečení a vaření.

Dárek si vybral sám

Nesměla jsem zapomenout ani na dárek. Manžel se chtěl před všemi příbuznými a známými pořádně blýsknout. Vymyslel ho pro sebe sám, já bych mohla něco splést… „Co říkáš nějakému pořádnému zájezdu?

“ přemýšlel nahlas Martin, a aniž by vyslechl můj názor, pokračoval: „No, to ne, to je takové obyčejné. Nadělím si motorku. Pořádně silnou, ať všichni valí oči!“

Na to jsem neměla co říct. Manžel měl malou a hodně hubenou postavu. Kdo bude motorku zvedat ze silnice? On tedy rozhodně ne! „A co kolo, to by ti slušelo!“ špitla jsem, ale on jen mávl pohrdavě rukou. Prý abych si raději hleděla plotny!

Měla jsem ho plné zuby, než k té oslavě došlo. Ale nějakou tu radost si zasloužil a tak dostal, po čem toužil.

Nic jsem nechápala

Švédské stoly se prohýbaly pod podnosy nejrůznějších lahůdek. Zlatým hřebem bylo grilované selátko. Obrovská dobrota, kterou nám přímo na místě připravoval vyhlášený kuchař z nedalekého hotelu.

„Marti, to je dobře, že ses dala nakonec přemluvit…“ poplácal mě po ramenou švagr a jeho syn, můj synovec otce doplnil: „Je to borec, ten tvůj manžel, všechno zvládnul na jedničku a skoro bez pomoci!“

Nechápala jsem, o čem ti chlapi mluví, ale byla jsem tak unavená, že se mi ani nechtělo přemýšlet! „Marti, už je ti dobře?

Ještě že máš tak šikovného manžela, že všechno stihl a na nic nezapomněl!“ řekla obdivně vzdálená sestřenice a nacpala si pusu chlebíčkem. Počkala jsem, až polkne a vyzpovídala ji. Proč mi říká takové věci?

Místo vděku mě pomluvil

Odpověď mě ohromila: „To Martin všem na počkání vykládá, jak má unavenou a starou ženu. Prý byl na všechno sám! A ještě tě údajně musel obsluhovat…“ Udělalo se mi černo před očima.

Utíkala jsem k malému improvizovanému pódiu, kde k tanci hrála oblíbená místní kapela. Vypůjčila jsem si mikrofon: „Vážení hosté. Skoro vše, co tady jíte a pijete, jsem pro vás připravila já. Jsem sice o tři roky starší, než můj muž, ale zvládám všechno.

Nyní si manžel rozbalí dárek, který si sám pro sebe koupil, abyste mu záviděli. Říká o vás totiž, že jste neschopní a závistiví vyžírkové! Tak na zdraví!“ mezi hosty to začalo šumět a někteří se rovnou chystali k odchodu. Další se začali mezi sebou hádat.

Hodila jsem po něm dortem

Netrvalo dlouho a přiběhl manžel: „Co jsi mi to provedla?“ zeptal se, ale odpověď nedostal. Na hlavě mu totiž přistál nádherný šlehačkový dort! Upekla jsem ho úplně sama… Pro něho! Ani jsem si nesbalila tašku, jak jsem měla naspěch.

Popadla jsem peněženku a sedla do auta. Víkend jsem strávila v krásném penzionu. Útrata byla obrovská! K jeho narozeninám jsem si koupila zlatý náramek, po kterém jsem už dlouho toužila. A taky boty! A kabelku… Odměnu za všechnu dřinu jsem si zasloužila, no ne?

Po návratu byl manžel jako mílius. Nic jiného mu nezbylo. Kde by další takovou dobračku hledal?!

Marta K. (63), Kutná Hora