Domů     Čas pravou lásku neodnese
Čas pravou lásku neodnese
5 minut čtení

V mládí jsem si prožila jedno velké citové zklamání. Měla jsem strašně moc ráda jednoho muže, ale ten mě jednoho dne opustil bez jakéhokoliv vysvětlení.

Slibovala jsem si od toho vztahu, že spolu budeme celý život. Vysvětlení se mi od Ivana dostalo až po půl roce, kdy mi od něho přišel pohled ze Západního Německa. Pochopila jsem, že emigroval, i když to tam přímo neuváděl, abych neměla problémy.

Často o tom mluvil, ale já jsem nevěřila, že by to někdy mohl udělat. Nad tou pohlednicí z Mnichova jsem nejprve probrečela noc a potom jsem jí roztrhala, abych tak udělala smutnou tečku za svojí minulostí.

Přišli další muži, ale žádný z těch vztahů nebyl tak silný a intenzivní jako ten s Ivanem. Vdala jsem se v jednadvaceti za Dalibora, hodného kluka od sousedů, který po mě dlouho toužil.

Narodily se nám postupně tři děti a prožívali jsme klidný a spokojený život bez nějakých dramatických chvil. Nemohla jsem si na nic stěžovat a v podstatě jsem byla šťastná.

Kdo však prožil jednou nějakou opravdu silnou lásku, ten dobře ví, že tam někde na dně našeho srdce stále leží. Brala jsem Ivanův odchod jako určitou křivdu.

Často jsem si říkala, co mohlo být a nebylo… a i když jsem byla vyrovnaná a v podstatě i šťastná, přece jen jsem cítila, jak se mi při vzpomínkách na mládí rozechvívá srdce.

Když se po devětaosmdesátém otevřely hranice, tak nějak jsem tajně doufala, že třeba zase Ivana uvidím. Buď se vrátí natrvalo, nebo se bude chtít podívat na místa, kde vyrůstal. Nestalo se tak – anebo pokud ano, já se o tom nedozvěděla.

Postupně jsem na Ivana přestávala myslet a vzpomněla si už jen občas. Tím větším překvapením pro mě byl den, kdy se znovu ozval. Přišla jsem domů z práce později, protože jsme měli měsíční uzávěrku a manžel mi hned oznámil:

„Máš tady nějaký dopis.“ Podal mi ručně nadepsanou obálku. Zatvářila jsem se dost nechápavě a v první chvíli jsem skutečně netušila, kdo mi to může psát. „Je to z ciziny,“ upozornil mě můj muž, „ze Švédska,“ dodal.

V první chvíli mě vůbec nenapadla žádná spojitost s Ivanem. Až když jsem roztrhla obálku a začetla se, pochopila jsem, kdo mi to píše. Celá jsem se roztřásla. Dalibor už u toho naštěstí nebyl, ctil diskrétnost. Dopis byl velmi dlouhý.

Ivan mi v něm líčil své životní osudy po útěku z republiky. A pak se konečně dostal k našemu vztahu. Nikdy mě prý nepřestal milovat a navždycky zůstanu v jeho srdci největší láskou. Uvěřil ale cizím pomluvám:

kdosi mu „prozradil“, že člověkem, který mu znepříjemňoval život svými udáními na státní bezpečnosti, jsem byla já. Nechtěl tomu věřit, ale život ho poučil, že se dějí i mnohem větší křivdy a šoky.

Až nyní se přesvědčil, po nahlédnutí do svého svazku, že jsem s jeho politickým pronásledováním a následnou vynucenou emigrací neměla vůbec nic společného.

Přečetla jsem ten dopis několikrát a nakonec ho dala číst i Daliborovi, který o mé dávné lásce věděl z mého vyprávění.

Teprve nyní, po mnoha letech, jsem se dívala na Ivana jinak než jako na kluka, který mě bez vysvětlení opustil a tím zanechal v mém srdci jizvu. Škoda, že jsem všechny ty informace nevěděla tenkrát!

Jak ráda bych s ním snášela problémy a příkoří, které přede mnou tajil. Vytvořil pro nás dva vlastní svět, kam běžný život a politika nesměly. Díky tomu jsem prožila pohádku, která sice neměla dobrý konec, ale přesto jsem dosud vděčná, že byla.

Pochopila jsem, jak moc jsem svému milovanému kdysi křivdila. Jak ráda bych vše vrátila! Jak ráda bych byla znovu osmnáctiletou studentkou, která při usínání štěstím pláče…

Čas se nedá vrátit zpátky, ale pravou lásku neodnese. Ivan v závěru dopisu psal, že by mě rád viděl, ale bojí se toho setkání po letech. Je ženatý, má děti a předpokládá, že i já jsem vdaná.

Chce si mě v paměti ponechat takovou, jaká jsem byla v době, kdy jsme spolu prožívali tolik krásného. Chápala jsem ho. Na tak dávnou minulost by se nedalo navázat ani v případě, kdybych neměla Dalibora, své tři děti a kdyby i Ivan byl volný.

V dnešní době je možné spolu komunikovat, aniž by se dva lidé museli setkat. Píšeme si maily, setkáváme se na chatu… ale fotky jsme si – tak jak jsme se domluvili – neposlali. Vlastně až na jednu výjimku: na starý černobílý snímek nás dvou, jak stojíme na Řípu.

Fotil nás tenkrát náhodný turista. Když jsem se o té fotce Ivanovi zmínila, vyžádal si ji. Ráda jsem mu ji poslala a měla jsem v tu chvíli pocit, že se čas na pár okamžiků vrátil zpátky…

Ema (57), východní Čechy

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka