Domů     Zeť předstíral těžkou nemoc
Zeť předstíral těžkou nemoc
5 minut čtení

Přišel o zaměstnání, kamarády i koníčky. Přestal splácet dluhy a onemocněl. Litovali jsme ho. Ale jen do chvíle, než jsme zjistili, že je všechno jinak!

Náš zeť byl odjakživa trochu zvláštní. Zamlklý tajnůstkář! Svoje myšlenky a názory si nechával pro sebe. Dcera to s ním neměla lehké, ale milovala ho z celého srdce. Něco špatného říct o jejím Radimovi bychom si netroufli říct!

Dozvěděli jsme se strašlivou novinu

„Ten se zase tvářil, viď,“ povzdechl si manžel po obvyklém nedělním obědě, na který jsme pravidelně zvali obě dcery s rodinami. Měla jsem radost, když jsme se sešli všichni pohromadě. Brzy jsme se ale měli dozvědět hroznou novinu.

Oznámila nám ji dcera, když se jednou zcela nečekaně objevila u dveří. „Ani nevím, kde začít,“ povzdychla si a pokračovala: „Radim mi připadal už dlouho divný, ale myslela jsem, že to je kvůli jeho práci. Dostal totiž výpověď!

Přestal splácet hypotéku a kamarádi ho už taky nezajímají. Do hospody za nimi nemůže, nemá na to peníze. Sedí jen doma a lituje se…“ Nevěděli jsme s manželem, co na to říct. Utěšovat ji planými řečmi? Slíbit pomoc?

Bylo samozřejmé, že jim finančně pomůžeme, ale to dcera věděla. Než jsme otevřeli pusu, dcera nám řekla další ošklivou novinu, která nás naprosto ohromila: „No, aby toho nebylo málo, Radim onemocněl. Má rakovinu!“

Dceři jsme přislíbili pomoc

Na to rozplakala a nebyla k utišení. Měla jsem ji utěšit, ale rozbrečela jsem se taky. Bylo mi Radima líto, ale dcery snad ještě víc. Doma měla tři puberťáky, nezaměstnaného nemocného manžela a dluhy. To je na jednu ženskou až moc! Víc, než může vydržet.

Objala jsem ji. Chtěla jsem ji pochovat, Jako když byla malá holka. Ale ona seděla schoulená na kuchyňské židli a úzkostí se nemohla snad ani pohnout. Koutkem oka jsem zahlédla manžela. I on ukrýval jen stěží slzy! „Neboj, pomůžeme ti.

Zase bude dobře!“ řekl pevným hlasem a dcera se konečně přes slzy trochu pousmála. Domů odešla klidnější, ale my celou noc nespali. Spřádali jsme plány, jak jí budeme pomáhat. S Radimem, domácností i s dětmi, a hlavně s hypotékou. Udělali bychom pro ni všechno na světě, jen aby nemusela tolik trpět!

Zeť byl náročný

Radim jen ležel a každý týden chodil na kontroly. Jeho informace o zdravotním stavu byly stále stejné: „Nelepší se to. Jsem na tom zle. Bude to na dlouho, a kdo ví, jestli přežiji!“ Jasně dával najevo, abychom se víc nevyptávali.

Jen matně jsme tušili, že má nemocnou krev. Nic víc! Dcera si sehnala druhé zaměstnání, aby uživila rodinu. My spláceli hypotéku a pomáhali s dětmi. Naštěstí byli kluci hodní a na zlobení zapomněli.

I oni byli moc smutní, když viděli, jak zle na tom jejich táta je! Radim byl náročný pacient. Vyžadoval veškerou pozornost rodiny a hlavně naší dcery. „Zuzi, neuvařila bys mi gulášek? Zuzi, neupekla bys vánočku?

Kdo ví, zda jí do svátků dočkám… A nekoupili byste mi malý počítač? Abych si zpříjemnil poslední chvíle…“ prosil a my mu plnili jedno přání za druhým. Litovali jsme ho, chudáka nad hrobem!

Náhodné setkání vše vyjasnilo

„Tak co, už tomu vašemu mladému lépe?“ zeptala se jednou tak trochu ironicky zdravotní sestřička od nás ze střediska. V duchu jsem si řekla, že taková otázka od ní není moc citlivá, ale než jsem stačila zavrtět hlavou, že samozřejmě nikoli, ona pokračovala:

„Říkali jsme si s doktorem, zda už ten ischias trochu nepřehání. Nic mu není, měl by cvičit, a ne se válet doma na neschopence!“

Překvapením jsem ji chytla za loket. Aby mi neutekla! Udiveně se zastavila. „Nepletete se? Máte na mysli našeho Radima? Vždyť má rakovinu a umírá!“ vyhrkla jsem a ona se začala smát. „To tak! Ten má do umírání daleko! Simulant to je!

Koukejte mu provětrat faldy! Náš doktor je moc měkký, to já bych s ním jinak zatočila!“

Musela jsem si sednout na nejbližší lavičku. Nevěděla jsem, zda být naštvaná, nebo se smát. Nebo obojí? V ruce jsem měla telefon, že zavolám dceři, ale potom ho zase zandala do kapsy. Nejdřív jsem tu novinku musela sdělit manželovi!

Musel jít vydělávat

Koukal na mě, jako bych se zbláznila. Potom ho popadl vztek. Zčervenal, zblednul a potom zase zrudnul. Vyběhnul ze dveří a hnal se za zeťákem. Já hned za ním, aby nevyvedl nějakou nepředloženost.

Třeba ho nezabil, nebo tak něco… Radim spokojeně koukal na televizi a cpal se štrúdlem. „Vstávej, simulante!“ zařval můj muž a Radim se málem zadusil soustem toho štrúdlu. „Vstávej, nebo tě roztrhám na kousky!“ zařval manžel znovu a hnal se k Radimovi.

Ten pochopil, že spadla klec. Že je konec jeho lžím a podvodům! Vyskočil z postele jako jelen. Pěkně oplácaný a vykrmený jelen! „Obleč se a jdi si hledat práci. Zítra jdeš vydělávat, nebo uvidíš!“ uslyšel poslední slova svého tchána. Domů se vrátil až večer.

Práci nesehnal, ale brigádu ano. A musel vstávat už ve čtyři ráno! Dcera s ním nemluvila skoro měsíc, ale potom mu odpustila. Stále ho pacholka prolhaného milovala!

Věra B. (68), Třinec

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.