Domů     Zase objevujeme s dětmi knížky
Zase objevujeme s dětmi knížky
4 minuty čtení

Máme doma regály plné knih, ale nikdo se jich léta už příliš nedotkl. Myslím hlavně vnoučata, my jsme ještě byla čtenářská generace. Pak se to změnilo.

Ještě naše děti chodili do naší knihovny a věděly, že oslí rohy se nedělají, že záložka je odvozená od slovo zakládat. Věděly, že knížky se vracejí na místo odkud byly vytaženy, protože manžel měl rád pořádek aspoň v tomhle.

Už to sice nebyl chrám, jak to ještě mohli brát naši předkové, kteří si knížek moc vážili, ale pořád to bylo místo chráněné jako oko v hlavě.

Dětem naše knihovna zčásti pomohlo i k maturitě, zčásti jen proto, že některé podivné knihy jsme v policích neměli a když byly doma, tak jenom půjčené a hne musely jít z domu.

Manžel si pořád váží potištěného papíru, ale o některých knihách říkal, že je to jenom potištěný papír, který vzhledem k pietě ke knížkám budeme sice respektovat, ale vzhledem k obsahu musí z domu co nejrychleji pryč zpátky do veřejné knihovny.

Když pak viděl u veřejné knihovny hromadu vyřazených knížek, ptal se: „K čemu to všechno bylo?“ A když v té komedii Slunce, seno… viděl, jak některé knížky vozí na kolečku ke kravínu jézetdé, kroutil hlavou.

„I zbytečné a hloupé knížky by měly zůstat, aby se vědělo, že byly hloupé a zbytečné,“ povzdychl si.

Všechno je jiné

Doba se opravdu hodně rychle změnila. Viděla jsem to u vnoučat, která si místo knížek za hlavní zábavu vybrala různé ty technické vymoženosti, o kterých jsem jenom tušila, jak fungují. Naši knihovnu míjela s jistým respektem před dědečkem, ale bez zájmu.

„Knížky jsou mrtvé,“ říkal syn Petr, který na spoustě z nich, co máme doma, vyrostl. „Lidi už dneska budou jenom čučet na obrazovky, pokud ještě budou vůbec číst,“ prohlásil skepticky.

„Budou mastit ty své adventury a další hlouposti, které ti zabijí čas a nic moc tě nenaučí, jestli vůbec něco,“ vzdychl. Musel mi vysvětlit, co jsou ty adventury. Prý jsou to počítačové hry a fantazii a logice, ale spíš takové střílečky.

Zase mi to musel vysvětlit a já jsem začala mít pocit, že jsem se najednou ocitla ve světě, který mi uniká. A že něco podobného prožívala prababička, když viděla poprvé televizi.

Odpolední překvapení

Petr už po sté okřikuje své dva kluky, aby na dědovy knížky nesahali. „Vždyť je nech,“ mírnila jsem ho. „Ale táta to nemá rád!“ odpověděl. „Táta má hlavně rád knížky,“ nenechala jsem tu myšlenku visící ve vzduchu jen tak uniknout.

„Knížek se mají lidé dotýkat, jinak jsou to jenom hřbety v regálech,“ doplnila jsem, aby bylo jasno. „Ale oni je zničí,“ bránil se syn. „Tak je musíš naučit, jak se s knihami zachází,“ řekla jsem asi moc důrazně, protože se Petr na mě udiveně podíval.

„A jak se s knihami zachází,“ ozval se za mnou vnuk Lukáš. Naivní otázka, ale případná. „Knížky, jak říká děda se nejen čtou, ale i laskají. Držíš je v ruce, otáčíš opatrně listy, ale hlavně je čteš,“ obrátila jsem se k vnukovi.

„Ale my čteme ve škole,“ namítl Lukáš. „Učebnice?“ vzdechla jsem. „Také jsou potřeba, ale tady všude kolem je krásná literatura. To je o něčem jiném než výcuc z knížek, které vy dneska čtete.“

Babi, ukaž

„A co bych měl číst?“ zeptal se Lukáš. Matyáš ho lákal na zahradu. „Čekej brácha!“ okřikl Lukáš mladšího. „Babi, ukaž,“ vzal mě za ruku. Za ruku! To kluci v jeho věku už nedělají. Vedl mě ke knihovně.

Přejížděl očima ty stokrát viděné hřbety knížek a kroutil hlavou. Vytáhla jsem jednu útlou, už dost starou knížku. „Tohle je Robinson Crusoe,“ podala jsem ji Lukášovi. „To přece je film,“ oponoval. „Ani jsi ho nedokoukal,“ namítla jsem. „Bylo to dlouhý,“ řekl.

„Tak si přečti příběh, který není o pošťákovi,“ podala jsem mu knížku. „A o kom?“ koukal se na mě svýma upřímnýma očima. „To mi povíš, až to dočteš.“ Lukáš se do knížky zabral a bratrovo lákání a házení šutrů po sousedových slepicích odrážel slovy:

„Čekej, brácha!“ Dneska si kluci vybírají z knihovny knížky sami a občas si o nich povídáme. Manžel žasne a je šťastný. „Jak to ty kluky napadlo?“ zeptal se mě. Pokrčila jsem jenom rameny.

Pavla N. (61), Havlíčkův Brod

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud