Domů     Telefonát na rozloučenou
Telefonát na rozloučenou
3 minuty čtení

Když se na displeji mobilu objevilo Vlaďčino jméno, na okamžik jsem zaváhala, zda hovor vůbec přijmout. Věděla jsem, že je to telefonát poslední.

S Vlaďkou jsme se znaly skoro třicet let. Kdysi mě jako novou posilu přijímala do zaměstnání. Zaučovala, radila, a pak mi šéfovala. Už jsme se nerozdělily. Někdy jsem ji do nové práce přetáhla já, jindy ona mě.

A sem tam jsme zašly ještě večer na vínko, nebo o víkendu do posilovny. Když měla jedna z nás nějaké srdeční trable, zavolala té druhé. Prostě kamarádky na celý život.

Asi jsem si přiskřípla nerv

Minulé léto jsme se skoro neviděly. Každá jsme měla dovolenou v jinou dobu, a tak jsem se moc těšila, jak po dovče pokecáme. Jenže Vlaďka zjevně neměla na novinky náladu. Do kanceláře dorazila celá shrbená a i sezení jí dělalo potíže. „Já jsem ti tak blbá.

Přetáhla jsem se ve fitku. Asi mám přiskřípnutý nerv,“ postěžovala si. Druhý den nepřišla vůbec. Jen poslala zprávu, že se nemůže hýbat. Že se pokusí dostat k doktorovi. Na obstřik. A že dá vědět, jak dopadla. Zavolala, ale ne mně.

„Petro, vy jste věděla, že má Vlaďka rakovinu?“ šokoval mě ředitel, když si mě vzal před poradou stranou. „Rakovinu? Neděste mě, určitě si jenom přiskřípla nerv. Naložila si v posilovně víc, než měla.“

Bohužel jsem se mýlila. „Ale ona má opravdu rakovinu plic. A metastázy jí pronikly do páteře, odtud má ty bolesti.“ Udivilo ho, že o tom nevím. Takové kamarádky.

Chtěla bych umřít do silvestra

A na poradě smutnou novinu oznámil všem. S tím, že si budeme muset najít nějakou náhradu. Že se ke svému stolu už Vlaďka nevrátí. Ochrnula a leží v onkologickém centru. Zašla jsem tam za ní ještě to odpoledne. Zestárla o spoustu let.

A bylo to den ode dne horší. A jednou, když jsem se ptala, co by chtěla od Ježíška, řekla: „Abych umřela do silvestra. Tohle není k životu.“ Z posledních sil mi podala ruku a poprosila mě, ať už nechodím.

Po týdnu zazvonil telefon a na displeji se objevilo její jméno. „Chtěla jsem se rozloučit. Jsem ráda, že jsem tě poznala. Děkuju! Užij si Vánoce a drž mi palce, ať už to mám za sebou. Sbohem, Petro, mám tě ráda.“ Na Štědrý den jsem jí ještě poslala zprávu.

Na Štěpána mi na mobilu pípla esemeska. Když jsem viděla odesílatele, napadlo mě, že mi Vlaďka přeje hezké Vánoce. Jenže psal její syn: „Máma dnes ve čtyři ráno ve spánku odešla. Chtěla, abys to věděla.“ Její poslední přání, umřít do konce roku, se jí splnilo.

Petra H. (53), Brno

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud