Máme dvacetiletého syna Jonáše. Celé roky se o něj jeho otec prakticky nestaral, všechno bylo na mně. Jakmile ale náš kluk dospěl, tatínek se může přetrhnout.
Svého muže Ivana jsem poznala v osmnácti letech a zamilovala se na první pohled. Byl můj první a netrvalo dlouho a já otěhotněla. Naštěstí se zachoval jako chlap. I když se zpočátku otcovství bránil, po odeznění šoku mě požádal o ruku.
Vdávala jsem se tři měsíce před porodem. Nic jsem ze svatby neměla, pít jsem nemohla, mým největším přáním bylo, ať už všechno skončí a já si budu moct jít lehnout.
Svatební noc jsem prožila sama, manžel popíjel s kamarády a za mnou přišel ve značně podroušeném stavu až ráno. Když na mě přišly porodní bolesti, byla jsem opět sama. Manžel byl v práci. Do porodnice přišel až za dva dny.
Zapíjel syna tak vehementně, že si ani nevzpomněl na jeho matku. Po návratu domů mi začal kolotoč. Manžel všechno nechal na mně. A já se už nikdy nezastavila. Nikdy se nestaral, jak to jde synovi ve škole, co ho baví, jestli má nějaké kamarády.
Všechno jsem řešila sama. Také střední školu jsme vybírali jen se synem. Nemůžu říct, že by syna neměl rád, ale prostě neměl nikdy potřebu se dopodrobna o něj zajímat. Doma se spolu občas bavili, také jsme jezdili, když byl kluk malý, na společné dovolené.
Najednou je hrdý
Velký obrat u mého muže nastal v den, kdy syn slavil osmnácté narozeniny. Kluka stále tahá do hospody. Když protestuji, že na povalování po hospodách má dost času, muž mě odbyde, že i on začal brzy a ať se synáček otrká a nedrží se máminy sukně.
Tuhle jsem přišla domů a kouřili spolu na balkóně marihuanu…. Jsem z toho nešťastná. Na jednu stranu jsem ráda, že k sobě našli cestu, ale nelíbí se mi, že místo rodičovské autority je manžel spíš ten, kdo syna svádí ke špatnostem.
Nedávno syn odmaturoval a dostal se na vysokou. Když jsem mu navrhla, že to půjdeme spolu oslavit, syn mi řekl, že už se domluvil s tátou, že ho s kamarády, kteří také odmaturovali, pozval na velkou akci. Ale můžu prý jít taky.
Nikam jsem nešla, nějak jsem netoužila vidět, jak se manžel předvádí. Dokázala jsem si to živě představit. Můj muž totiž neumí stárnout, má pocit, že je pořád mladý frajer a podle toho se chová.
Stydím se za manžela
Od kamarádky, jejíž syn na této oslavě maturity byl taky, vím, jak to tam probíhalo. Manžel se před mladými naparoval, laškoval s dívkami, které z něho měly jen legraci. Všechno jim platil, alkohol a marihuana nechyběly. Tak nějak se za svého muže stydím.
Když teď vidím, jak se chová, došlo mi, že i když s ním mám úžasného kluka, tak je to vlastně všechno. Nic jiného mi náš vztah nedával a nedává. Jsem ještě mladá na to, abych rezignovala. Vždyť já bych klidně mohla mít i další dítě. Jenže s manželem nikdy.
I kdyby snad náhodu chtěl, tak já rozhodně ne. Syn mi odešel z domova na vysokou a já si říkám, že bych taky šla – myslím, že mám na nový život nejvyšší čas.
Ivana (39), Brno
