Domů     Filipojakubská noc
Filipojakubská noc
3 minuty čtení

Dávný keltský svátek se dnes nazývá pálením čarodějnic. Ohně mají za úkol chránit před nečistými silami. A někdy i plní přání.

Noc z třicátého dubna na prvního května je magická, předcházel jí kdysi dávno pohanský svátek Beltain. Ve vzduchu létají čarodějnice potřené kouzelnou mastí, s jejíž pomocí se košťata dokáží vznést. Míří na sabat. Ohně všude kolem hoří na ochranu před zlem.

Když mi před mnoha lety bylo osmnáct a chystala jsem se na pálení čarodějnic, teta se mě zeptala, co tam budu dělat. Pokrčila jsem rameny. Co je to za otázku? „To co ostatní. Zabalím se do deky, noci jsou studené.

Opeču si buřta a zaliju to rumem, co jiného bych tam měla dělat?“ divila jsem se. Tetu jsem zklamala. Byla napůl čarodějnice, vykládala karty a vyznala se v bylinkách, ale věděli to jen lidé z nejbližšího okolí.

To víte, byl komunismus, a ten kouzlům zrovna nepřál. „Zabalíš se do deky a budeš pít rum?“ vrtěla hlavou. „Zrovna v den, kdy se otevírají skály a vydávají poklady?“ Zasmála jsem se: „Teto, není mi deset.“

Napiš přání na papír

Noc byla studená. Šlapala jsem k rybníku v zimní bundě, oheň už hořel a kolem něj postávala mládež z vesnice. Hlavou mi běžely tetiny rady. Tvrdila, že bych měla kouzelné noci využít. Když napíšu na papírek přání a hodím jej do ohně, tak se splní.

Úplně jsem zatrnula! Po celou dobu studia maturitního ročníku gymnázia jsem si přála, aby se do mě Franta už konečně zamiloval. A ten pařez nic, prostě nic. Sotva mě pozdravil. Přitom jsme se denně ráno potkávali u vlaku, čekali jsme, než přijede.

Mohli jsme si povídat, ale copak to šlo? Buď zíral pánubohu do oken, nebo si četl detektivku. Doma jsem napsala na papírek: Prosím, ať se do mě zamiluje Franta, a strčila jsem si jej do kapsy starých džínů, záplatovaných a dole potrhaných.

U rybníka jsem chvíli koukala do plamenů, jak šlehají k potemnělé obloze, a pak jsem tam hodila ten lísteček.

Kouzla a čáry

Koutkem oka jsem pohlédla na Frantu, jako bych čekala, že kouzlo začne fungovat okamžitě. Nestalo se samozřejmě nic. Debatoval s Pepou o tom, že nenastartoval motorku a co s ní může být. Jaká romantika! Umínila jsem si, že to tetě povím pěkně od plic.

Komunisti mají pravdu, kouzla a čáry patří na smetiště dějin! Mezitím se Jarda, který nedávno oslavil šestnácté narozeniny, ale choval se, jako by mu bylo dvanáct, svlékl do trenýrek a skočil přes oheň. Ošklivě si při tom popálil nohu.

Nesli jsme ho k nám, táta byl doktor. Zatímco se pustil do práce a skučící Jarda mu vysvětloval, že při skákání přes oheň vám prý plameny prozradí tajemství, Franta mi pošeptal, že mi to dnes moc sluší. Jak říkám, prostě kouzelná noc.

Lenka (57), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.