Domů     Ve hvězdách stálo psáno, že na lásku budu čekat dlouho
Ve hvězdách stálo psáno, že na lásku budu čekat dlouho
7 minut čtení

Do našeho konzumu chodil nakupovat jeden takový pán. Líbil se mi, potají jsem ho pozorovala, ale to bylo vše.

Abych řekla pravdu, je mi líto každého, kdo nepoznal osudovou lásku. Přála bych ji všem dobrým lidem. Jsem přesvědčena o tom, že každý si svou spřízněnou duši nakonec najde. Ale vyžaduje to čas, víru a trpělivost. Mimochodem, já už jsem také málem rezignovala.

Proto radím: Nikdy to nevzdávejte. Co je psáno ve hvězdách, to se stane. A hvězdy jsou velkorysé. Důkazem budiž můj příběh. Ještě v devětačtyřiceti letech jsem byla sama. Táta před časem umřel, mámu jsem nikdy nepoznala a s muži jsem to, jak se říká, neuměla.

Zůstala jsem na ocet a vše nasvědčovalo tomu, že samota bude mým údělem. Děkovala jsem bohu, že bydlím v bytovce a nikoli v rodinném domku. Většina obyvatel naší vesničky žila v domečcích, kde bylo třeba neustále něco opravovat. A to bez chlapa nejde.

Byla jsem tudíž radostí bez sebe, že mám malý útulný byt, kde stačí jednou za čas uklidit, zalít květiny, vyleštit nábytek a vyluxovat. Protože opravit střechu anebo fasádu, to bych doopravdy nezvládla.

Záhadně se usmíval

Do práce jezdím vlakem, trať lemuje řeka. Jezdím jen dvě stanice, do konzumu, kde už celé roky prodávám. Někdo by mohl říci, že je to úmorný stereotyp, ale mám to tady ráda. Líbí se mi, jak se cesta z nádraží do konzumu mění s každým ročním obdobím.

Na podzim je posypaná barevným listím, v zimě se stříbrně leskne. Moje nejlepší kamarádka, která bydlí ve městě, tvrdí, že by na mém místě umřela nudou. To nechápu. Zdejší klid miluji. A znám tu všechny starousedlíky i kdejakého psa. Konzum je na návsi.

Míjím rybník s lekníny, kostel, autobusovou zastávku, a už tu máme “moji” prodejničku. A moje malé tajemství. Je to muž, přirozeně. Chodil sem nakupovat jeden takový pán. Neobyčejně stydlivý, tím se lišil od jiných zákazníků.

Zdejší dámy na sebe prozradí během několika minut všechno: co bylo k večeři, co budou vařit k obědu, kvůli čemu se pohádaly s manželem a jakou přinesl vnuk poznámku v žákovské knížce. Zatímco tenhle pán o sobě neprozradil nic. Jen se záhadně usmíval.

Byl tak nesmělý

Pan Stydlivý. Tak jsem si ho pojmenovala. Vysoký, štíhlý, s několikadenním šedivým strništěm na tváři. Tmavé vlasy prokvetlé stříbrem. Interesantní chlapík. O deset až patnáct let starší než jsem já. Oblékal se tak, jak se mi to odjakživa u mužů líbilo.

V zimě nosil tříčtvrteční tmavý kabát a bílou šálu, to pak připomínal básníka anebo malíře. Nikdy neudělal nic, co by mi zavdalo sebemenší příčinu domnívat se, že na mě někdy myslí.

Že ve mně vidí něco víc než obyčejnou stárnoucí ženu, která mu u pokladny prodává deset housek, jedno mléko, dvě piva, pomeranče a játrovou paštiku. Ale byly chvíle, kdy jsem na jeho tváři zachytila úsměv.

Anebo jsem ho přistihla, že se na mě dívá o vteřinu anebo dvě déle, než se sluší a patří. Byl asi chronicky nesmělý a já také zrovna nejsem ztělesněná smělost. Naděje, že náš vztah pokročí dále než k onomu: prodavačka-zákazník, byla menší než malá.

Jako školačka

Myslela jsem na něho často, někdy i před spaním. Bývala bych si to ráda zakázala, protože jsem si připadala jako školačka, která tajně miluje učitele.

Tvrdila jsem sama sobě, že na tohle už jsem stará, že jiné ženy v mém věku už se pomalu těší na vnoučata, zatímco já sním o muži, kterého potkávám. Jako by mi bylo třináct! Co horšího, občas, vlastně dost často, jsem se přistihla při absurdních činnostech.

V konzumu jsem vždycky nosila pracovní plášť, je to praktičtější, uchráníte si tak vlastní oblečení. Najednou jsem zastihla sebe samu, jak po prodejně pluji v nejlepších šatech a ještě chůzí, jako bych byla modelka na přehlídce.

V té chvíli jsem se za sebe hluboce styděla. Kolik je ti let, Ájo, ptala jsem se v duchu. Ájo mi říkával v lepších časech táta. I on se obával, že až zavře oči, budu opuštěná. Což se stalo.

Kdysi, ve slabé chvilce, mi řekl, že si přál, abych byla podobná mámě, která měla medové vlasy a oříškové oči, ale zemřela, když jsem se narodila. Znám ji jen z fotografií. Jenomže jsem celý táta:

větší nos, vlasy jako hřebíky, postava, řekněme, trochu zavalitější. Táta ovšem tvrdil, že mám zas na druhou stranu pěkné modré oči a hezký úsměv. Proč si toho kromě něho nikdo nevšiml?

Tajná láska

Vždy jsem se dívala, jak chodí po prodejně, zamyšleně pozoruje regály. Někdy se naše oči setkaly, v takovém případě jsem se začervenala a on se plaše pousmál, což mu slušelo snad nejvíc ze všeho. Pak jsme oba bleskurychle očima uhnuli.

Ale abych nechodila kolem horké kaše: v relativně pokročilém věku jsem se potají zamilovala do neznámého muže, který si u mne kupoval rohlíky, salám a pivo. Informovat se na něj nebylo jednoduché.

Místní drbny by zbystřily, kdybych se příliš nápadně ptala na zákazníka. Opatrným zkoumáním jsem zjistila, že tajemný neznámý tu zdědil domek po rodičích a záhy se sem přestěhoval. Bydlí poblíž trati, je zručný, domek si pomalu opravuje.

A zahrádka jak mu prý vzkvétá. Udělal nový plaňkový plot, vysadil stromky, pěstuje zeleninu a dokonce i růže. Čím se živí? Žádná z žen ochotných poskytovat informace to nevěděla přesně. Jen se dohadovaly.

Jedna mínila, že je to pohádkový boháč, který žije z úspor. Jiná verze pravila, že se jedná o spisovatele, jenž má ve vesničce klid k práci.

Přece jen promluvil

Domnívala jsem se, že na hledání partnera jsem už rezignovala, a pak jsem se najednou přistihla u kadeřnice. Poradila mi blond přeliv.

A tak se jednoho dne v takový zamračený deštivý podvečer domů do bytovky vlakem vracela blondýnka v novém kabátě a nových šatech sahajících jen nad kolena.

Ručička váhy se ten večer zastavila na docela sympatickém čísle, dokazujícím, že jsem přestala jíst pečivo, čokolády a přílohy, i když mi tyhle věci chutnaly. Přesto přese všechno jsem nevěřila v to, že se někdy dáme do řeči.

Sem tam úsměv nebo letmý pohled do očí, to bylo vše, v co jsem mohla doufat. Ale pak se to stalo. Tak tedy za prvé: Opravdu na mě promluvil! Pamatuji si to, jako by se to stalo dnes.

Bylo předjaří, zachmuřený čas, z olověné oblohy pršelo a sněžilo zároveň, v konzumu byla podlaha špinavá až strach. Při placení na mě pohlédl, v očích měl jiskřičky, a povídá: “Počasíčko, což?” Vytřeštila jsem oči a mince mi vypadly z dlaně. Ohromeně jsem přikývla.

Statečný zachránce

A další neuvěřitelná událost? Ta obsahovala až tragikomický podtext. Pyramida konzerv vepřového ve vlastní šťávě se neočekávaně řítila k zemi jako domek z karet, dvě mě zasáhly, jedna z nich do hlavy. Cítila jsem, že mi teče krev.

A tu se odněkud vynořil statečný zachránce, který nejenže promluvil, zeptal se: “Jste v pořádku?” ale dokonce se mě i dotkl. Vytáhl papírový kapesník a otřel mi krvácející čelo.

Podívala jsem se vzhůru, nikoli do míst, kde stály neposlušné konzervy, ale daleko výš. Poděkovala jsem bohu za to, že nehodu nastrojil. Konečně jsme se dali do řeči. Petr je malíř.

Malování ho tak docela neuživí, ale rodině vrátili nějaký majetek, a tak rozhodně nestrádá. O růže a zeleninu v domku u trati se teď starám já. S láskou. Stejně jako o něho.

Alena (52), Přerov

Související články
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
3 minuty čtení
Dospělí říkávají dětem, ať nedělají hlouposti, a přitom je sami dělají také. A to dokonce i ve věku, kdy už by dávno měli mít rozum. Za svoje bláznivé rodiče jsem se od jistého věku styděla. Ale ne tak normálně, jako se za rodiče stydí puberťáci, aby později zjistili, že se mamince a tatínkovi až nápadně podobají, že dělají podobné chyby jako oni a že je vlastně mají a vždycky měli rádi. U nás
3 minuty čtení
Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n
3 minuty čtení
Stál na naší střeše a já jsem se zamilovala na první pohled. Ano, je to tak, takhle netradičně jsme se seznámili. Bála jsem se, že spadne. Všechno začalo tím, že nám teklo do domu. Střecha byla chatrná a na několika místech děravá jak cedník. Když se mi v pokoji objevila mokrá skvrna a nápadně se zvětšovala, a když mi pak omítka začala padat do postele, rodinná rada usoudila, že je nevyhnutelné
3 minuty čtení
Ještě v září může být voda na koupališti příjemná, a tehdy tomu tak doopravdy bylo. Ale to nebyl jediný důvod, proč jsem tam chodila. Léto si podávalo pomalu ruku s podzimem, ale maličké koupaliště v našem městečku ještě nezavřelo. Bylo totiž krásně. Tak krásně, až to lákalo ke koupání. A čistá, až překvapivě teplá voda, vůně dřevěných převlékacích kabinek, vyhřátých sluncem, nádherné staré líp
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Velký návrat Vilmy Cibulkové k ex?
nasehvezdy.cz
Velký návrat Vilmy Cibulkové k ex?
Seriál Polabí opět spojil dohromady Vilmu Cibulkovou (62) a jejího exmanžela Miroslava Etzlera (60). Pro všechny bylo velké překvapení, že na nabídku kývli, protože jejich rozvod byl v roce 2013 poměr
Vzpomínky i bolest zůstaly
skutecnepribehy.cz
Vzpomínky i bolest zůstaly
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy
Britové chtějí z gruntu postavit lidský genom a začít si s ním hrát
21stoleti.cz
Britové chtějí z gruntu postavit lidský genom a začít si s ním hrát
Britští vědci spustili ambiciózní pětiletý projekt s názvem Synthetic Human Genome (SynHG), jehož cílem je laboratorně vytvořit dlouhé úseky lidské DNA a následně je vložit do živých buněk. To, co mož
Kuřecí roláda plněná špenátem
nejsemsama.cz
Kuřecí roláda plněná špenátem
Masová roláda se hodí jako oběd i jako studené pohoštění pro návštěvu. Připravit se dá z jakéhokoli masa a právě náplň ji dovede k dokonalosti. Potřebujete: ✿ 4 kuřecí prsa ✿ 2 šalotky ✿ 500 g mraženého listového špenátu ✿ 4 stroužky česneku ✿ 200 g lučiny ✿ 100 g goudy ✿ sůl, pepř ✿ 1 dl vývaru ✿ 2 lžíce sádla 1. V
Historie českých lázní: Reklamu jim dělali Paracelsus, car i králové
historyplus.cz
Historie českých lázní: Reklamu jim dělali Paracelsus, car i králové
Pacienti v horké minerální vodě vysedávají klidně i deset hodin. V důsledku těchto „koupacích orgií“ jim bolestivě popraská kůže, což je ale v pořádku. Podle lékařů se právě těmito ošklivými ranami odplaví z těla všechny nemoci…   Teplice a Karlovy Vary patří k nejstarším lázním u nás. K oběma místům se vážou pověsti, v nichž
Divadlo BRAVO! slaví sté výročí Armagedonem: Nový cirkus, humor a úvahy o konci světa
epochalnisvet.cz
Divadlo BRAVO! slaví sté výročí Armagedonem: Nový cirkus, humor a úvahy o konci světa
PRAHA – Divadlo BRAVO! (dříve Branické divadlo) si ke stému výročí založení nadělilo inscenaci, která tematicky míří k tomu nejzazšímu horizontu lidské existence: ke konci světa. Premiéra inscenace Armagedon: Poslední derniéra, v níž se snoubí nový cirkus, tanec a mluvené slovo, nabídne divákům nevšední reflexi poslední hodiny života. Premiéra proběhne 14. listopadu 2025. Inscenace v režii Petra Horníčka a pod produkčním křídly souboru Losers
Dýňový cheesecake s pekanovými ořechy
tisicereceptu.cz
Dýňový cheesecake s pekanovými ořechy
Sladká pochoutka z dýně, zdobená karamelizovanými pekanovými ořechy. Suroviny na 12 porcí Na korpus 230 g máslových sušenek 100 g rozpuštěného másla Na krém 1 hrnek uvařené a rozmixova
Znovuzrození legendy: Cesta nejslavnějšího kabaretu od ostudy ke slávě
epochaplus.cz
Znovuzrození legendy: Cesta nejslavnějšího kabaretu od ostudy ke slávě
Moulin Rouge je proslulý svými bouřlivými počátky a skandály. Málokdo však ví, že jeho příběh nebyl jen o zábavě a neřesti. Kabaret musel čelit i tragickým okamžikům. V roce 1915 byl zničen požárem, aby se o šest let později znovu zrodil z popela. Jeho historie je příkladem neuvěřitelné proměny, která ho přivedla z nevěstince na
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Duchové na druhé straně? Fenomén automatického psaní a kreslení fascinuje už staletí
enigmaplus.cz
Duchové na druhé straně? Fenomén automatického psaní a kreslení fascinuje už staletí
Chtěli byste komunikovat s bytostmi z jiných dimenzí, nebo se svými zemřelými blízkými? Někteří spiritualisté věří, že k tomu slouží techniky jako automatické psaní a kreslení, které umožňují přijímat
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Bentley & Steinway: Když dokonalost zní i voní
iluxus.cz
Bentley & Steinway: Když dokonalost zní i voní
V Hamburku se tento týden odehrála událost, která spojila dva světy výjimečného řemesla – Bentley Motors a Steinway & Sons. Obě značky, synonymum pro tradici, eleganci a mistrovství detailu, předs