Užívala jsem antibiotika až příliš často, a to se mi vymstilo. Už nezabírala. Nezbylo mi tak nic jiného, než vyzkoušet praktiky mé babičky.

Nikdy jsem na babské rady a kouzelnou moc bylinek nevěřila. A nejspíš proto jsem se měla dostat do situace, kdy mi nezbylo nic jiného, než si tyto léčebné metody vyzkoušet na vlastní kůži.

Týden na vesnici

Krátce po svých sedmatřicátých narozeninách jsem začala trpět opakovanými záněty průdušek. Říkala jsem si, že za to možná může špatné ovzduší ve velkoměstě, tak jsem se sbalila a odjela jsem na týden k babičce na vesnici. Babička měla kočku Majdu.

Bylo jí už osm let a procházela se po celém domě. Nevím jak, ale v noci se dostala i do mého pokoje, přestože jsem dveře zavřela. Uprostřed noci jsem se probudila a Majda mi ležela na hrudi.

Hrozně jsem se lekla a taky jsem začala trošku šílet, protože jsem byla přesvědčená, že mám nejrůznější alergie, včetně té na kočičí chlupy.

Netradiční léčba

Babička se mi smála, že si to jenom namlouvám a navíc říkala, že kočky prý moc dobře vědí, kde se skrývají nejrůznější choroby a pomáhají je lidem léčit. Nevěřila jsem tomu – přišlo mi to jako taková babská pověra a hloupost.

Babička však na tuto formu léčby nedala dopustit. Zrovna tak věřila účinnosti všelijakých bylinných lektvarů a věšteckým schopnostem psů. Podle ní prý měli obrovský talent předvídat neštěstí a katastrofy, a také dokázali vycítit blížící se smrt.

Já na tyto věci nedala, ale s babičkou jsem se kvůli tomu nikdy nepřela a nechala jsem ji, ať si dál vede svou. Uběhlo však pár dní a já byla nucena přehodnotit svůj postoj…

Opuštěné kotě

Ať už tomu budete věřit, nebo ne, tak mi tehdy ta její Majda skutečně pomohla. Kašel se mi zmírnil, přestalo mě bolet na průduškách. Když jsem pak ale odjela domů, všechny potíže se zase vrátily. „Vidíš,“ smála se babička. „Pořiď si kočku a uvidíš!

Bude po problémech!“ Osud tomu chtěl, že jsem krátce nato jela za kamarádkou na chalupu a tam k nám přiběhlo přítulné koťátko.

A protože mě opět trápily záchvaty kašle, řekla jsem si, proč to nezkusit, konec konců nemám co ztratit, a koťátko jsem si vzala k sobě. Kočičce jsem dala jméno Dorotka.

Babička měla pravdu

Hned první noc se mnou Dorotka spala v posteli, a druhý den byl kašel skoro pryč. Dodnes se nejraději ukládá na mých prsou. Problémy s průduškami se postupně mírnily až zmizely docela. Tak nějak pozvolna. Dnes si už na potíže ani nevzpomenu.

A babičce, která už je na onom světě jsem se pak samozřejmě omluvila – měla totiž pravdu.

Denisa L. (55), Praha