Nejprve jsem byla ráda, že u nás bude Klára bydlet. Potom jsem toho litovala!

Byli jsme s manželem vždy, jak se říká, městští lidé. Měla jsem ale pochopení, když si naše dcera Naďa zvolila s rodinou život na venkově, kde si se zetěm koupili menší domek.

Nevýhodou bylo, že jsem vnoučata vídala jen při víkendových návštěvách nebo o prázdninách.

Kluka před námi netajila

Léta ubíhala a vnuk i vnučka vyrostli. Starší Klára měla namířeno na vytouženou prestižní školu v Praze. Celkem rychle a snadno jsme se s dcerou dohodly, že po dobu studia může bydlet u nás. Proč by měla utrácet za podnájmy nebo kolej?

Příchod Kláry byl pro mě a mého muže příjemnou změnou. Jak já, tak Standa jsme považovali vnučku za inteligentní a hodnou dívku.

Dcera mi sice kladla několikrát na srdce, abychom jí nedopřávali příliš volnosti, ale věřila jsem, že Klára dokáže ohlídat sama sebe. Čas bohužel ukázal, že jsem se krutě spletla. Ze začátku bylo všechno v tom nejlepším pořádku.

Klára si školu pochvalovala, hned si tam našla kamarádky a ani s učením neměla žádné velké problémy. Na víkendy nejdřív jezdívala domů za rodiči. Později už to byl každý druhý víkend, protože si chtěla také užívat v době volna velkoměstského života.

Protože vnučka byla dost atraktivní, nedivila jsem se, že si brzy našla kluka. Nic přede mnou ani před Naďou netajila – obě jsme Kláře jen kladly na srdce, aby si nezkazila život nějakou nepředložeností.

Měly jsme tím na mysli třeba neplánované těhotenství nebo zhoršení známek, pokud by se věnovala své první lásce víc než učení.

Průšvihy se hromadily

Klářina přítele jsem vlastně nikdy neviděla. Věděla jsem jen, že je o něco starší než vnučka. Těžko říct, jestli bych při osobním setkání odhadla, jak je ten člověk pro Kláru nebezpečný.

Mnohem později vyšlo najevo, že s drogami měl zkušenost nejen jako uživatel, ale také je prodával. To jsme ovšem zjistili, když už bylo dávno pozdě. Ještě během prvního ročníku bylo s vnučkou všechno v pořádku a neměli jsme žádné podezření.

Uprostřed druhého ročníku se na mě pak obrátila zneklidněná dcera s tím, že si jí předvolávají do školy. Ptala se, jestli nevím o nějakém Klářině průšvihu, ale na to jsem neměla co říct. Ukázalo se, že vnučka má spoustu neomluvených hodin.

Naďa si s ní rázně promluvila a Klára slíbila, že všechno uvede do pořádku. Mně sice dcera nic nevyčítala, ale já sama jsem si sypala popel na hlavu. Chtěla jsem i po manželovi, aby dal najevo větší přísnost. Na to ovšem Standa nikdy nebyl.

Nějaký čas panoval klid a potom se ze školy ozvali znovu. Tentokrát to bylo všechno horší: ukázalo se, že Klára se společně s další spolužačkou potýká se závislostí na pervitinu! Hrozil jí dokonce vyhazov ze školy!

Splnila své výhrůžky!

Nejhorší na tom všem bylo, že se vnučka povahově hodně změnila. Ze slušně vychované dívky s velkými životními plány se stala vzpurná dívka, která dávala přednost tomu žít ze dne na den.

Všem omezením a zpřísněným podmínkám se sice musela podrobit, ale neustále vyhrožovala, že jakmile dosáhne plnoletosti, půjde si stejně svojí vlastní cestou. Už mi nevyhovovalo, že Klára bydlí u nás, ale nechtěla jsem se zbavovat odpovědnosti.

Dopadlo to všechno bohužel špatně. Do osmnácti let se snažila nedělat další problémy. Měli jsme podezření, že drogy bere dál, ale dokázat jsme jí nic nemohli. V osmnácti odešla ze školy. Přerušila studium a už ho nikdy neobnovila.

Odstěhovala se z Prahy s tím svým přítelem na venkov do nějaké podezřelé komunity. Tam je i v současné době. S rodinou odmítá komunikovat.

Často si vyčítám, že na tom nesu i svůj podíl viny, i když dcera mi to vyvrací a utěšuje mě, že by s tím asi neudělala nic ani ona sama. Snažím se věřit, že se Klára jednou vzpamatuje a dodělá školu, ale bojím se spíš toho nejhoršího.

Anna S. (63), Praha