Domů     Bratr mi zachránil život, ale sám přitom zahynul
Bratr mi zachránil život, ale sám přitom zahynul
4 minuty čtení

Životní tragédie začínají nenápadně a pohoda se rychle může změnit v drama.

Dlouhá léta jsme jezdívali v létě na týden pod stan k jednomu velkému rybníku. Byla to rodinná tradice, prožívala jsem jí už v dětství, stejně tak jako můj mladší bratr Radek.

Nějaký čas, v době dospívání, jsme oba jezdit přestali, protože jsme měli jiné zájmy a starosti. Poté, co jsme si oba založili své rodiny, napadlo nás v této tradici pokračovat.

Jako kdysi v dětství

Časy se mění, člověk stárne a je čím dál víc pohodlnější. Trávit týden pod stanem už pro mě bylo po čtyřicítce trochu nepohodlné a tak se z původního týdenního pobytu stal jen tradiční víkend. Ten jsme ovšem dodržovali.

Čím dál složitější ovšem bylo přesvědčit k tomuhle pobytu i naše potomky. V tom jsme měli problém jak já, tak můj bratr. Nakonec to dopadlo tak, že jsme na ten jeden letní víkend pod stan jezdili jen ve čtyřech: já, Radek a naši životní partneři.

Takhle to bylo i před sedmi lety. Na rozdíl od předchozího roku nám vyšlo počasí, bylo krásně horko, ideální červencová sobota a neděle pro trávení času u vody. K večeru jsme popíjeli trochu vína a vzpomínali jsme na minulé časy.

Byl to Radek, koho napadlo, že bychom si mohli – já a on – zopakovat závody v plavání, které jsme kdysi podnikali v dětském věku. Neviděla jsem v tom nic špatného. Radkova žena i můj manžel souhlasili, že nám budou dělat rozhodčí.

Myslela jsem, že zemřu!

Plavání mě vždy bavilo a hloubky jsem se nebála. Věřila jsem si, že Radka porazím, tak jako kdysi v dětských letech. S přibývajícím večerem od rybníka odešla většina lidí, kolem vodní hladiny zůstávalo jen pár nadšenců, kteří jako my holdovali stanování.

Vstoupili jsme s bratrem do vody, a když nám sahala po pás, čekali jsme na pokyn ke startu. Ten vzápětí dal můj muž a sourozenecký plavecký závod začal. Bylo to asi i tím vínem, že mi to moc nešlo, takže mě Radek brzy nechal daleko za sebou.

Zuřivě jsem se snažila ho dohnat. Tím jsem se ještě víc vyčerpala. Začaly mě brát křeče do nohou i do rukou. Zpanikařila jsem. Místo abych klidně šlapala vodu nebo se položila zády na hladinu, topila jsem se. Nalokala jsem se vody a křičela jsem o pomoc.

Radek si toho všiml a hned se ke mně vracel. Od břehu už mezitím vystartoval i můj muž. Bratr byl u mě ale přece jen první. Nikdy v životě jsem se netopila, a i když jsem znala všechny zásady ohledně záchrany tonoucích, chovala jsem se naprosto chaoticky.

Stahovala jsem Radka pod hladinu, prala jsem se s ním. Měl se mnou strašně moc práce. V duchu jsem viděla, jak můj život končí právě tady a dnes, na hladině našeho milovaného rybníka. Nakonec jsem to ale nebyla já, kdo za náš závod zaplatil cenu nejvyšší.

Budu si to navždy vyčítat!

Společnými silami se mému manželovi a Radkovi podařilo dostat mě do bezpečí, tam, kde už jsem se zvládla postavit na dno. Pak mě dovedli na břeh. Padla jsem do trávy. Byla jsem naprosto mimo a v šoku. V tom se vedle mě s tlumeným výkřikem skácel i můj bratr.

Nastala panika. Švagrová začala Radka oživovat a můj manžel už volal záchranku. To už jsem se vzpamatovávala. Byla jsem tak svědkem, jak za čtvrt hodiny přijela sanitka. Lékař mohl ale bohužel pouze konstatovat bratrovu smrt.

Později se ukázalo, že příčinou byl srdeční kolaps, evidentně z toho vyčerpání, jaké Radek prožil při mé záchraně. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem se tehdy nechala k tomu závodu vyhecovat.

Trápím se tím jen já sama, ani můj muž ani švagrová mi za Radkovu smrt vinu nedávají. Já jsem se od té doby už nedotkla alkoholu, protože ten za celou tragédii také nepřímo mohl. Nechodím plavat, vody se teď bojím. A k rybníku, kam mě tradice přiváděla každý rok, se už nikdy nepodívám!

Alena S. (47), Praha

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.