Domů     V květinářství na rohu
V květinářství na rohu
3 minuty čtení

Celá léta mi květiny prodávala paní Šimáčková. Když odešla do důchodu, na její místo nastoupil mladík.

Nikdy jsem neměla zahrádku, bydlím v dvoupokojovém bytě. Vyrůstala jsem s rodiči v paneláku a byt nebyl o mnoho větší. O zahrádce si mohu nechat jen snít. Ale květiny mám ráda odmalička. A mám je všude.

V předsíni, na balkoně, v obývacím pokoji, na římsách i na parapetech. Chodím si často kupovat i řezané květiny, jen tak, pro radost. Vím, že jsou drahé, ale nekupuji obrovské luxusní kytice, ale vždycky jen několik sezónních květů. Týdny se z nich pak těším.

A milé je, že moje vášeň pro květiny mi přinesla i osudového muže. V květinářství na rohu, proti samoobsluze, celá léta prodávala paní Šimáčková. Když odešla do důchodu, na její místo nastoupil mladík. Hezký, ale bohužel, na první pohled mladší než já.

Mně tehdy bylo pětatřicet, jeho jsem odhadovala na pětadvacet, a trefila jsem se skoro přesně. Byl bezmála o deset let mladší.

Pokukoval po mně

Od začátku se na mě tak pěkně usmíval. Jenomže se mnou to nedělalo zhola nic, spíš mě to rozčilovalo. Byla jsem čerstvě rozvedená a zlobila jsem se na celý svět a na všechny chlapy v něm.

Mimoto chodit s o tolik let mladším mužem mi připadalo směšné, hloupé a naprosto nepřijatelné. I když hezký tedy byl, to ano. Tehdy, před dvaceti lety, jsem též nevypadala nejhůř. Blondýna se studánkově modrýma očima, štíhlá jako proutek. Kde jsou ty časy?

A on po mně pořád pokukoval… Tvářila jsem se nepřátelsky. Bylo jaro, chodila jsem si pravidelně pro narcisky. A on mi k nim jednoho dne přidal žlutý tulipán. Jako dárek. Prý že mu připomíná moje vlasy. Ušklíbla jsem se, ale odmítnout tulipán by bylo trapné. Tak jsem suše poděkovala.

Jako moje vlasy

A situace se pravidelně opakovala. Kdykoli jsem tam přišla a něco si vybrala – růži, gerberu, africké fialky, kaktus – vždy mi daroval žlutý tulipán se slovy, že je jako moje vlasy.

Postupem času mi to přestávalo vadit, do květinářství jsem se těšila, naopak mě začaly trápit otázky, na které jsem neznala odpověď. Proč to vlastně dělá? Jen si se mnou hraje? Anebo to myslí vážně? Co když je zadaný? Scénář byl pokaždý stejný:

usmíval se, prohlížel si mě, věnoval mi žlutý tulipán, který se podobá mým vlasům. Nic víc jsme si neřekli, ostatně v obchodě bývalo většinou dost lidí. Pak přišla změna. Žádný tulipán mi nedal! Asi jsem se tvářila zoufale, protože řekl: „Dnes místo tulipánu pozvání na kafe.“

Zamkl prodejnu, na dveře pověsil ceduli ZAVŘENO a měli jsme první rande. Asi není těžké uhodnout, že moji svatební kytici tvořily jen samé žluté tulipány. Ostatně, hodí se mi k vlasům.

Jitka (55), Karviná

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.