Domů     Jak jsem se bála, že ze mě bude stará panna
Jak jsem se bála, že ze mě bude stará panna

Dobře, že jsem si rozpustila vlasy a oblékla šatičky patřící mladší sestře. Jinak by si mě ten kluk určitě nevšiml.

Vždycky když na návsi rozkvétaly stromy, jejichž jméno jsem nikdy nezjistila, přijela pouť. Stromy kvetly červenými kvítky. Dnes už tam dávno nejsou, nahradily je túje. Ale já je tam pokaždé vidím, obsypané květy. Blízký kostelík byl žalostně oprýskaný.

Nový, růžový kabátek dostal až daleko později. A hospoda, která se zrcadlí v řece, je oprýskaná pořád. Střídají se tu majitelé a žádnému se nedaří. Tehdy jsem byla sotva zletilá.

Přijel ten menší řetízkový kolotoč, dvoje houpačky, střelnice, kolotoč pro nejmenší. Den nato se objevil naštěstí i velký řetízák a stánek, odkud voněl turecký med, perníčky, lékořice, cukrová vata a mandle v cukru.

Z reproduktorů zpíval Michal David, mezi maringotkami se vinuly šňůry na prádlo, psi štěkali, opilci zpívali a já jsem byla šťastná. Bylo jaro a na jaře vzrůstala naděje, že se konečně objeví princ na bílém koni.

Pohádky v knihách a v televizi, stejně jako tlusté romány, mi ho slibovaly už léta. Bylo mi osmnáct, byla jsem stále sama a připadala jsem si méněcenná. Spolužačky se mi kvůli tomu posmívaly. Říkala jsem si, že tahle pouť je moje poslední naděje.

A když to ani tentokrát nevyjde, jsem ztracená. Bude ze mě stará panna.

Příliš krátké šaty

Rozhodla jsem se obléknout se do co nejmenšího množství látky. To by mohlo zabrat. Když mě spatřila máma, vykřikla. Začala přemlouvat dědu, aby mi raději dělal doprovod, ale než děda našel hůl, dávno jsem zmizela. Myslím, že jsem vypadala dobře.

Rozpustila jsem si vlasy a vzala jsem si na sebe sestřiny šaty. Kámen úrazu tkvěl v tom, že sestřička chodila teprve do třetí třídy. Její šaty mi ale náhodou docela padly, když jsem knoflíčky pod výstřihem nechala rozepnuté.

Jenže mi byly krátké, což jsem uvítala. Obula jsem si žabky, ačkoli v té době se žabkám říkalo vietnamky. Když jsem se pak viděla ve skle výkladní skříně koloniálu – doma u zrcadla jsem se nezdržovala, aby mi máma nepověsila na krk dědu – řekla jsem si: Dobrý. A vydala jsem se oslňovat na náves.

Nevrlá dívka

Malebně jsem se vystavila ke střelnicím a čekala, kdo si o mě řekne. Ale však víte, jak to chodí. Čím horečněji o něco usilujete, tím menší je pravděpodobnost, že se to podaří. Ke střelnici se, pravda, loudal nápadně hezký kluk, ale vláčel s sebou slečinku.

Něco viselo ve vzduchu. Atraktivní blondýnka s nápadně velikými náušnicemi se tvářila dost znechuceně na to, že ve vzduchu vonělo jaro, Michal David zpíval z reproduktoru Nenapovídej, jak chovat se mám, a stromy červeně kvetly.

Dvojice, která se nedržela za ruce, došla ke střelnici. Dívka nevrle žvýkala. Mladík dostal od cikánky flintu a bez jediného zaváhání na první pokud vystřelil velikou červenou růži z krepového papíru. Cikánka ji s úsměvem a slovy chvály podala jeho společnici.

Ta ucedila: “Myslíš, že mě odbydeš jednou usmolenou růží?” A byla pryč.

Také se urazíš?

Černovlasá královna střelnice pokrčila rameny a růži podala mladíkovi, který vypadal překvapeně. Cosi ho nutilo celou situaci nám dvěma, cikánce i mně, vysvětlovat, i když nás viděl prvně v životě. Ucedil: “Její starší ségra sbalila boháče.

Ten ji pozval do Prahy do restaurace a ještě k tomu jí koupil v Tuzexu šampon a magneťák. Mladší ségra holt ode mě čekala taky něco takového…” Žena středního věku s vlasy jak havraní křídla znovu pokrčila rameny a podotkla:

“Mladý pane, takový je život.” Kluk na to trpce: “Ženské jdou jenom po majetku!” Po očku pohlédl na mě a vypálil: “A ty? Taky se urazíš, když ti dám růži z papíru?” Snaživě jsem zavrtěla hlavou, jako že ne, neurazím. Hodil mi navoněnou růži jak psovi kost.

Chytila jsem ji v letu, asi nějakým zázrakem. Zjevně se chtěl otočit a zmizet, ale cosi mu v tom zabránilo. Děkovala jsem bohu za rozpuštěné vlasy (nosívala jsem copy, máma mi je každé ráno zaplétala) a sestřiny šaty.

Kluk vypadal jako princ z pohádky, tedy aspoň mně se tak jevil. Povídá mi: “Bylas už někdy v Praze v restauraci?” Připadala jsem si jako ve škole při zkoušení z fyziky. Pane bože, dej, abych odpověděla správně. Jen jsem zavrtěla hlavou.

A ejhle, odpověď byla správná, přečetla jsem si to v jeho očích. “A v Tuzexu?” pokračoval v křížovém výslechu. Opětné zavrtění hlavy bylo přesně to, co si přál. Obojí byla pravda. Praha byla daleko.

A můj tatínek se mockrát nechal slyšet, že ho v žádném Tuzexu nikdo nikdy neuvidí, protože ceny jsou tam přemrštěné.

Vznášela jsem se

Mladík mě pozval na cukrovou vatu. Radostí jsem se téměř vznášela, v jedné ruce přeslazenou růžovou pochoutku, ve druhé růži, která mi patřila i nepatřila, podle toho, jak se to vezme. Pak jsme šli na velký řetízák, no to už jsem byla blahem bez sebe.

Ale možná jste si všimli, že když je štěstí příliš a člověk si připadá jako královna ze Sáby, přijde zlomyslná vlna a všechno to smete do moře. Slezli jsme z kolotoče a korzovali poutí, když tu jsem ucítila zlověstné, varovném štípnutí. Všechno bylo ztracené.

Věděla jsem, že včelí štípnutí nesnáším dobře, ale v tomto okamžiku se ukázalo, že jsem těžký alergik. A do toho jsem ještě ke všemu spatřila dědu. Hůl už našel a teď usilovně hledal mě. Ten tady chyběl.

Viděla jsem rozmazaně, nemohla jsem chodit, těžce se mi dýchalo. Všechno se to seběhlo moc rychle. Mám pocit, že děda u mě zůstal, zatímco mladík utíkal do hospody telefonovat. Sanitka přijela až poté, co jsem ztratila vědomí.

Najděte mi ho!

Jak já jsem si v nemocnici nadávala! Káčo hloupá, říkala jsem si, poprvé a naposled v životě jsi měla šanci chodit s hezkým klukem. Je po všem. Kvůli včele! Nejenže mi bylo do breku, opravdu jsem plakala. Nejmíň dvě hodiny.

Chudák zdravotní sestřička si myslela, že je mi hrozně špatně, litovala mě a pořád mě chodila kontrolovat. Mně nebylo už nic, jen jsem měla sama na sebe nepopsatelný vztek. Už ho nikdy neuvidím. Neznala jsem dokonce ani křestní jméno.

Kdybych si, jako to bývá ve filmech, najala detektiva, musela bych mu říci: “Je vysoký, štíhlý, tmavovlasý. Nosí značkové džíny. Ještě si vzpomínám, že si obul docela hezké tenisky, asi ze zahraničí. Má krásný hlas. Najděte mi ho.”

V sobotu zazvoní

Zůstala jsem v nemocnici na pozorování. Když jsem se vrátila, po pouti už nebylo ani památky. Snad jen nějaké barevné papírky vítr ještě honil po návsi, to bylo všechno.

Připadala jsem si jak trosečník, který v dálce zahlédl loďku, křičel, volal, skákal, vysílal kouřové signály, střílel do vzduchu jako blázen a pak jen bezmocně sledoval, jak plavidlo navždy mizí za obzorem. Doma jsem s nikým nemluvila, po večerech brečela.

Pak mi děda přinesl tu růži, že prý mi v onen osudový okamžik vypadla z ruky. Zalapala jsem po dechu. Co když děda něco ví? Zatvářila jsem se jako poručík Columbo a povídám: “Hele, a tamten kluk, co byl se mnou… mluvili jste spolu?” Děda se zasmál:

“Samozřejmě. Jmenuje se Jarda a v sobotu na tebe zazvoní. Vysvětlil jsem mu, kde bydlíme.” Objala jsem ho a koupila mu becherovku. Jarda v sobotu zazvonil a za rok už zvonit nemusel, protože se do našeho dvougeneračního domu nastěhoval.

Marie (53), Berounsko

Související články
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí