Domů     Jak jsem se bála, že ze mě bude stará panna
Jak jsem se bála, že ze mě bude stará panna
7 minut čtení

Dobře, že jsem si rozpustila vlasy a oblékla šatičky patřící mladší sestře. Jinak by si mě ten kluk určitě nevšiml.

Vždycky když na návsi rozkvétaly stromy, jejichž jméno jsem nikdy nezjistila, přijela pouť. Stromy kvetly červenými kvítky. Dnes už tam dávno nejsou, nahradily je túje. Ale já je tam pokaždé vidím, obsypané květy. Blízký kostelík byl žalostně oprýskaný.

Nový, růžový kabátek dostal až daleko později. A hospoda, která se zrcadlí v řece, je oprýskaná pořád. Střídají se tu majitelé a žádnému se nedaří. Tehdy jsem byla sotva zletilá.

Přijel ten menší řetízkový kolotoč, dvoje houpačky, střelnice, kolotoč pro nejmenší. Den nato se objevil naštěstí i velký řetízák a stánek, odkud voněl turecký med, perníčky, lékořice, cukrová vata a mandle v cukru.

Z reproduktorů zpíval Michal David, mezi maringotkami se vinuly šňůry na prádlo, psi štěkali, opilci zpívali a já jsem byla šťastná. Bylo jaro a na jaře vzrůstala naděje, že se konečně objeví princ na bílém koni.

Pohádky v knihách a v televizi, stejně jako tlusté romány, mi ho slibovaly už léta. Bylo mi osmnáct, byla jsem stále sama a připadala jsem si méněcenná. Spolužačky se mi kvůli tomu posmívaly. Říkala jsem si, že tahle pouť je moje poslední naděje.

A když to ani tentokrát nevyjde, jsem ztracená. Bude ze mě stará panna.

Příliš krátké šaty

Rozhodla jsem se obléknout se do co nejmenšího množství látky. To by mohlo zabrat. Když mě spatřila máma, vykřikla. Začala přemlouvat dědu, aby mi raději dělal doprovod, ale než děda našel hůl, dávno jsem zmizela. Myslím, že jsem vypadala dobře.

Rozpustila jsem si vlasy a vzala jsem si na sebe sestřiny šaty. Kámen úrazu tkvěl v tom, že sestřička chodila teprve do třetí třídy. Její šaty mi ale náhodou docela padly, když jsem knoflíčky pod výstřihem nechala rozepnuté.

Jenže mi byly krátké, což jsem uvítala. Obula jsem si žabky, ačkoli v té době se žabkám říkalo vietnamky. Když jsem se pak viděla ve skle výkladní skříně koloniálu – doma u zrcadla jsem se nezdržovala, aby mi máma nepověsila na krk dědu – řekla jsem si: Dobrý. A vydala jsem se oslňovat na náves.

Nevrlá dívka

Malebně jsem se vystavila ke střelnicím a čekala, kdo si o mě řekne. Ale však víte, jak to chodí. Čím horečněji o něco usilujete, tím menší je pravděpodobnost, že se to podaří. Ke střelnici se, pravda, loudal nápadně hezký kluk, ale vláčel s sebou slečinku.

Něco viselo ve vzduchu. Atraktivní blondýnka s nápadně velikými náušnicemi se tvářila dost znechuceně na to, že ve vzduchu vonělo jaro, Michal David zpíval z reproduktoru Nenapovídej, jak chovat se mám, a stromy červeně kvetly.

Dvojice, která se nedržela za ruce, došla ke střelnici. Dívka nevrle žvýkala. Mladík dostal od cikánky flintu a bez jediného zaváhání na první pokud vystřelil velikou červenou růži z krepového papíru. Cikánka ji s úsměvem a slovy chvály podala jeho společnici.

Ta ucedila: “Myslíš, že mě odbydeš jednou usmolenou růží?” A byla pryč.

Také se urazíš?

Černovlasá královna střelnice pokrčila rameny a růži podala mladíkovi, který vypadal překvapeně. Cosi ho nutilo celou situaci nám dvěma, cikánce i mně, vysvětlovat, i když nás viděl prvně v životě. Ucedil: “Její starší ségra sbalila boháče.

Ten ji pozval do Prahy do restaurace a ještě k tomu jí koupil v Tuzexu šampon a magneťák. Mladší ségra holt ode mě čekala taky něco takového…” Žena středního věku s vlasy jak havraní křídla znovu pokrčila rameny a podotkla:

“Mladý pane, takový je život.” Kluk na to trpce: “Ženské jdou jenom po majetku!” Po očku pohlédl na mě a vypálil: “A ty? Taky se urazíš, když ti dám růži z papíru?” Snaživě jsem zavrtěla hlavou, jako že ne, neurazím. Hodil mi navoněnou růži jak psovi kost.

Chytila jsem ji v letu, asi nějakým zázrakem. Zjevně se chtěl otočit a zmizet, ale cosi mu v tom zabránilo. Děkovala jsem bohu za rozpuštěné vlasy (nosívala jsem copy, máma mi je každé ráno zaplétala) a sestřiny šaty.

Kluk vypadal jako princ z pohádky, tedy aspoň mně se tak jevil. Povídá mi: “Bylas už někdy v Praze v restauraci?” Připadala jsem si jako ve škole při zkoušení z fyziky. Pane bože, dej, abych odpověděla správně. Jen jsem zavrtěla hlavou.

A ejhle, odpověď byla správná, přečetla jsem si to v jeho očích. “A v Tuzexu?” pokračoval v křížovém výslechu. Opětné zavrtění hlavy bylo přesně to, co si přál. Obojí byla pravda. Praha byla daleko.

A můj tatínek se mockrát nechal slyšet, že ho v žádném Tuzexu nikdo nikdy neuvidí, protože ceny jsou tam přemrštěné.

Vznášela jsem se

Mladík mě pozval na cukrovou vatu. Radostí jsem se téměř vznášela, v jedné ruce přeslazenou růžovou pochoutku, ve druhé růži, která mi patřila i nepatřila, podle toho, jak se to vezme. Pak jsme šli na velký řetízák, no to už jsem byla blahem bez sebe.

Ale možná jste si všimli, že když je štěstí příliš a člověk si připadá jako královna ze Sáby, přijde zlomyslná vlna a všechno to smete do moře. Slezli jsme z kolotoče a korzovali poutí, když tu jsem ucítila zlověstné, varovném štípnutí. Všechno bylo ztracené.

Věděla jsem, že včelí štípnutí nesnáším dobře, ale v tomto okamžiku se ukázalo, že jsem těžký alergik. A do toho jsem ještě ke všemu spatřila dědu. Hůl už našel a teď usilovně hledal mě. Ten tady chyběl.

Viděla jsem rozmazaně, nemohla jsem chodit, těžce se mi dýchalo. Všechno se to seběhlo moc rychle. Mám pocit, že děda u mě zůstal, zatímco mladík utíkal do hospody telefonovat. Sanitka přijela až poté, co jsem ztratila vědomí.

Najděte mi ho!

Jak já jsem si v nemocnici nadávala! Káčo hloupá, říkala jsem si, poprvé a naposled v životě jsi měla šanci chodit s hezkým klukem. Je po všem. Kvůli včele! Nejenže mi bylo do breku, opravdu jsem plakala. Nejmíň dvě hodiny.

Chudák zdravotní sestřička si myslela, že je mi hrozně špatně, litovala mě a pořád mě chodila kontrolovat. Mně nebylo už nic, jen jsem měla sama na sebe nepopsatelný vztek. Už ho nikdy neuvidím. Neznala jsem dokonce ani křestní jméno.

Kdybych si, jako to bývá ve filmech, najala detektiva, musela bych mu říci: “Je vysoký, štíhlý, tmavovlasý. Nosí značkové džíny. Ještě si vzpomínám, že si obul docela hezké tenisky, asi ze zahraničí. Má krásný hlas. Najděte mi ho.”

V sobotu zazvoní

Zůstala jsem v nemocnici na pozorování. Když jsem se vrátila, po pouti už nebylo ani památky. Snad jen nějaké barevné papírky vítr ještě honil po návsi, to bylo všechno.

Připadala jsem si jak trosečník, který v dálce zahlédl loďku, křičel, volal, skákal, vysílal kouřové signály, střílel do vzduchu jako blázen a pak jen bezmocně sledoval, jak plavidlo navždy mizí za obzorem. Doma jsem s nikým nemluvila, po večerech brečela.

Pak mi děda přinesl tu růži, že prý mi v onen osudový okamžik vypadla z ruky. Zalapala jsem po dechu. Co když děda něco ví? Zatvářila jsem se jako poručík Columbo a povídám: “Hele, a tamten kluk, co byl se mnou… mluvili jste spolu?” Děda se zasmál:

“Samozřejmě. Jmenuje se Jarda a v sobotu na tebe zazvoní. Vysvětlil jsem mu, kde bydlíme.” Objala jsem ho a koupila mu becherovku. Jarda v sobotu zazvonil a za rok už zvonit nemusel, protože se do našeho dvougeneračního domu nastěhoval.

Marie (53), Berounsko

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
historyplus.cz
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
První se ještě houpe na laně a dalšího už přivádějí. Hrstku přítomných svědků snad občas zamrazí při pohledu na těla mrtvých nacistických pohlavárů. Jenom kat se s poklidem kouká na vykonanou práci. Není nervózní. „Jsem pyšný na to, že jsem těch deset nacistů popravil. Někdo to musel udělat,“ prohlásí později…   Stínání hlav rozhodně nepatří
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
skutecnepribehy.cz
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
nasehvezdy.cz
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
Slavný hokejista Jaromír Jágr (53) se mění k nepoznání, ale možná ne tím směrem, který si jeho krásná přítelkyně, televizní moderátorka Dominika Branišová (30), přeje nejvíc. Pomáhá jí v domácnost
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
21stoleti.cz
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
Pokusy o extrakci DNA z mumií starověkého Egypta nebyly dlouho příliš úspěšné, ukázalo se totiž, že mumifikace zřejmě rozpad DNA urychluje. Nyní se však odborníkům podařilo sekvenovat genom obyvatele
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
enigmaplus.cz
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
Na konci srpna roku 2014 se výzkumníkům z Archeologického ústavu Akademie věd ČR podaří zásadní archeologický objev. V útrobách Vyšehradu odhalí pozůstatky gigantického kostela. Kdo ho postavil? Za ja
Když je vedro, hurá k vodě!
epochanacestach.cz
Když je vedro, hurá k vodě!
Léto na Vysočině voní po borovicích, opalovacím krému a studené malinovce. Ať už se vidíte spíš s nohama v rybníce nebo v proudu skluzavky, Vysočina nabízí obojí. Není to totiž jen kraj kopců a lesů, ale i vody – čisté, přírodní, zábavné i relaxační. Připravili jsme pro vás výběr těch nejlepších míst, kde se v létě
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
nejsemsama.cz
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
Na které vás čeká nejvíc zábavy, nejlepší servis a kde nejvíc načerpáte sílu z nespoutané přírody? Přinášíme vám výběr pláží na pobřeží Černého moře, na nichž si dovolenou v Bulharsku bezvadně užijete! Zlaté písky Pulzující život, dovolenková atmosféra a relax na lehátku s drinkem v ruce. Právě to je vyhlášená pláž Bulharska v letovisku Zlaté písky. Nachází se asi 17 kilometrů severně od přístavního města Varna. Jde
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
epochaplus.cz
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
Vývoj lidstva jde nezadržitelně kupředu, někdy dokonce spěchá tak rychle, že za sebou nechává stovky zmařených životů. Jindy ale přispěje ke zkvalitnění všedních dní, jako je tomu třeba v případě splachovacích toalet. Ovládnutí ohně, jednoho z prvních a nejdůležitějších vynálezů, však zcela zásadně proměnilo směr lidských dějin a položilo základy naší civilizace. Oheň: Dobrý sluha,
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
iluxus.cz
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
DS N°4, nejnovější výtvor představený společností DS Automobiles, je nyní k dispozici k objednání. Jako hybrid s autonomním dobíjením je DS N°4 k dispozici již od 770 000 Kč v zaváděcí akci na speciál