Domů     Vůbec nevím, co bude dál
Vůbec nevím, co bude dál
2 minuty čtení

Umění stárnout je velmi těžká disciplína a málokdo ji zvládne na výbornou. Ani mě se to moc nevedlo, dokud jsem nepotkala Zdenku.

Dveře od cukrárny se rozlétly a v nich stála Zdenička. Úsměv od ucha k uchu. A aniž by chtěla, ihned připoutala pozornost všech přítomných. Její naprostá přirozenost s jakou se pohybovala mezi lidmi, její bezprostřednost mě fascinovala.

Věděla jsem, že já taková nikdy nebudu, ale aspoň jsem se vedle ní snažila trochu víc radovat ze života.

Jsem introvert

Vždy jsem byla velmi uzavřený člověk. Jako dítě jsem byla stydlivá, zakřiknutá, hrozně nesmělá. A to se se mnou táhlo celý život. Dokud jsem byla mladá, vždy mojí málomluvnost a ostych vyvážily jiné přednosti.

Když ale přišly první vrásky a šedivé vlasy, propadla jsem panice. Rázem se ze mě stala šedá myš, kterou všichni suverénně přehlíželi. Někdy jsem si ve společnosti připadala jako neviditelná.

Strach ze stáří

Přepadl mě hrozný strach ze stárnutí. Ne takový ten běžný, kdy se podíváte do zrcadla a zděsíte se, kdo to na vás kouká. Strach to byl zcela ochromující. Propadala jsem mu čím dál tím víc. Naštěstí jsem potkala Zdenu, zdroj nezničitelného optimismu.

Vrátila mi naději a radost ze života. Tedy alespoň dodnes. Jejím příchodem do cukrárny se totiž vše najednou úplně změnilo. A svět se obrátil vzhůru nohama.

Řekla to tak klidně

Zdena si nejprve objednala svůj oblíbený dortík a kafíčko a pak se konečně posadila vedle mě. Podívala se mi dlouze do očí a řekla. „Tak jsem dnes byla na vyšetření.“ Vzhledem k její dobré náladě jsem v tom neviděla nic tak strašného.

Jenže ona se ke mně naklonila a oznámila mi. „Mám Parkinsona.“ Zatočil se se mnou celý svět. Vím, jak vypadají jednotlivé fáze této neléčitelné choroby, měl ji můj strýc.

Bude to na mě

Zdenka mě vzala kolem ramen. „Neboj se, máme ještě hodně času na legraci, já to tak snadno nevzdám.“ Jenže já už viděla, že i ona pod tou usměvavou tváří, cítí strach. Strach z toho, co bude. A já mám zase strach z toho, zda obstojím. Teď je totiž řada na mně.

Já budu podporovat a dodávat sílu své kamarádce. Pokud to dokážu.

Anna K. (71), Ostrava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Manžela už nemám, děti jsem neměla. Myslela jsem, že ta, kterou jsem znala od školy, mne nezradí. Ale vrazila mi dýku do zad. Považovala jsem ji za sestru, přesto mě dokázala tak hluboce zranit. Je něco takového možné? Ano, bohužel, a mně se to stalo. Helena a já jsme byly kamarádky od základy, znaly jsme se půl století. Sdílely jsme radosti, starosti, všechny malé okamžiky života. Věřila jsem
8 minut čtení
Někdy už jsem přestávala věřit, že prožiji něco hezkého, že zase pocítím radost či spokojenost. Ale ono to pak najednou přišlo. V manželství jsem nebyla šťastná. Brali jsme se mladí a snad i z lásky, ale vlastně si na lásku mezi námi dvěma už ani nevzpomínám, protože se záhy rozplynula jako dým. Manžel trávil čas po hospodách anebo s milenkami a já doma, to znamená v suterénním bytě připomínají
5 minut čtení
Kdysi jsem kamarádce řekla, že můj život je fádní. Jak moc bych si přála vzít ta slova zpátky. Jenže to už nešlo. Ta bolest se nedá popsat. I když rozumově chápete, jak obrovská tragédie to je, skutečný rozměr pochopíte až ve chvíli, kdy vás to potká. Já to bohužel vím. Přišla jsem o dítě. Nic nepomáhá. Snažíte se fungovat kvůli rodině, ale pak vás přemůže pláč, prázdno, neustálé otázky, proč p
5 minut čtení
Cítím se pořád jak svázaná. I po letech si v sobě nosím těžké břemeno vzpomínek, které mě svírají a brání mi volně dýchat. Ale chci to změnit! Pevně doufám, že se to povede. Dětství, které jsem prožila, bylo jako nekonečný maraton strachu a nejistoty. Můj otec býval v práci skoro pořád, ale když byl doma, jeho nálady byly nevyzpytatelné. Stačilo, abych se na něj jen podívala, na ten jeho výraz
2 minuty čtení
Můj rodný dům. Tak jsem na něm lpěla, až mám pocit, jestli jsem nepřivolala ty děsné tragédie. Dívám se na to místo. Tam, kde jsem měla kotvu. Skvělé zázemí. Najednou tu není. Jako kdyby všechno sfoukl vítr spolu s prachem sutin domu, který jsem začala nenávidět. Bylo tam tak krásně Šlo o útulný domeček. Prvorepubliková stavba, která patřila prarodičům, vešli jsme se tam i já, brácha a ro
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ve hvězdách moje dcera přečetla náš osud
nejsemsama.cz
Ve hvězdách moje dcera přečetla náš osud
Nemohla jsem uvěřit, že horoskopy opravdu fungují, předpovědi mé dcery mě ale přesvědčily. Dnes už naslouchám jejím radám s daleko větším respektem. Stala jsem se pokusným králíčkem své dcery Marty, která se začala věnovat astrologii. Nevím, co ji to tehdy posedlo. Bylo jí necelých třicet, měla roční dcerku a doma se nejspíš na mateřské nudila. Zeť
Jak si zachovat styl i když vyměníte běžné boty za holínky?
iluxus.cz
Jak si zachovat styl i když vyměníte běžné boty za holínky?
Podzimní dny s sebou často přinášejí vytrvalý déšť, bláto a nepříjemný chlad, což značně komplikuje každodenní výběr vhodné obuvi. Mnoho žen se zcela zbytečně obává, že funkční gumové boty nenávra
Výroba domácího listového těsta
tisicereceptu.cz
Výroba domácího listového těsta
Těsto vyrobené doma vyjde daleko levněji. Skvěle poslouží při přípravě moučníků, ale lze ho naplnit i slanými směsmi. Výsledná chuť a vůně čistě máslového těsta vás oslní. Suroviny Vodové těsto
Proč máme husí kůži: Evoluční pozůstatek z dob chlupatějších předků
epochaplus.cz
Proč máme husí kůži: Evoluční pozůstatek z dob chlupatějších předků
Husí kůži zná asi každý. Stačí pocit chladu, mráz, strach nebo třeba dojemná hudba a z ničeho nic se vám kůže stáhne a na jejím povrchu se vytvoří malé hrbolky. Vědecky se tomu říká piloerekce nebo pilomotorový reflex, je to automatická reakce našeho těla, kterou neřídíme vědomě. Reflex piloerekce vzniká díky nejmenším svalům na těle,
Dlouhá jízda: Barokní unikát lemují 7,5 metru vysoké zdi
epochalnisvet.cz
Dlouhá jízda: Barokní unikát lemují 7,5 metru vysoké zdi
Zámek v Děčíně jim patřil přes 300 let. Thun-Hohensteinové původem z jižního Tyrolska mu vtiskli současnou podobu, a to dvěma zásadními přestavbami. Při té první k zámeckému areálu vybudovali novou přístupovou cestu, která je zcela ojedinělou barokní stavbou svého druhu v Čechách.   Na dvoře císaře Leopolda I. (1640–1705) si v průběhu let vydobyl pevné
Malý Bělohrad – místo, kde se budete cítit jako doma
epochanacestach.cz
Malý Bělohrad – místo, kde se budete cítit jako doma
Nejsou okázalé ani velké. Lázně Bělohrad si ale zakládají na tom, že klientům navodí pocit domova. A i kvůli tomu se sem lidé už zhruba 130 let rádi vracejí. Nejsou tu obří lázeňské koncerty ani velkolepé akce. Dokonce tu nenajdete ani pravou kolonádu. Ne že by tu nebyla. Ale mnoho lidí si jí nevšimne, ani se jí
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Africký samuraj ohromil Japonsko
historyplus.cz
Africký samuraj ohromil Japonsko
Nobunaga Oda je moudrý vládce, nenechá se jen tak oblafnout. Přikáže, aby toho svalnatého „obra“ svlékli donaha a vydrhli horkou vodou. Mezitím v duchu přemýšlí, jak toho podvodníka potrestá. Jenže co to?! Cizincova kůže i po tak důkladné koupeli zůstala černá! „Stojí tu snad přede mnou nějaký bůh?“ nestačí se divit Nobunaga…   Narodil se kdesi
Gigantická mozaika z ALMA odhaluje chemické labyrinty v srdci Galaxie
21stoleti.cz
Gigantická mozaika z ALMA odhaluje chemické labyrinty v srdci Galaxie
Astronomové zveřejnili mimořádně rozsáhlý snímek centrální části Mléčné dráhy, který v bezprecedentním rozlišení ukazuje propletenou síť vláken kosmického plynu. Datový poklad vznikl díky radiotelesko
Až teď ve stáří zní náš dům smíchem
skutecnepribehy.cz
Až teď ve stáří zní náš dům smíchem
Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí. Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud
Zjevení v Medžugorii nám zanechá jasný vzkaz: Uchovejte mír!
enigmaplus.cz
Zjevení v Medžugorii nám zanechá jasný vzkaz: Uchovejte mír!
V 80. letech minulého století světem prolétnou zprávy o zjevení Panny Marie v tehdejší Jugoslávii… [gallery ids="165241,165242,165243"] V 80. letech minulého století světem prolétnou zprávy o zj