Domů     Vůbec nevím, co bude dál
Vůbec nevím, co bude dál
2 minuty čtení

Umění stárnout je velmi těžká disciplína a málokdo ji zvládne na výbornou. Ani mě se to moc nevedlo, dokud jsem nepotkala Zdenku.

Dveře od cukrárny se rozlétly a v nich stála Zdenička. Úsměv od ucha k uchu. A aniž by chtěla, ihned připoutala pozornost všech přítomných. Její naprostá přirozenost s jakou se pohybovala mezi lidmi, její bezprostřednost mě fascinovala.

Věděla jsem, že já taková nikdy nebudu, ale aspoň jsem se vedle ní snažila trochu víc radovat ze života.

Jsem introvert

Vždy jsem byla velmi uzavřený člověk. Jako dítě jsem byla stydlivá, zakřiknutá, hrozně nesmělá. A to se se mnou táhlo celý život. Dokud jsem byla mladá, vždy mojí málomluvnost a ostych vyvážily jiné přednosti.

Když ale přišly první vrásky a šedivé vlasy, propadla jsem panice. Rázem se ze mě stala šedá myš, kterou všichni suverénně přehlíželi. Někdy jsem si ve společnosti připadala jako neviditelná.

Strach ze stáří

Přepadl mě hrozný strach ze stárnutí. Ne takový ten běžný, kdy se podíváte do zrcadla a zděsíte se, kdo to na vás kouká. Strach to byl zcela ochromující. Propadala jsem mu čím dál tím víc. Naštěstí jsem potkala Zdenu, zdroj nezničitelného optimismu.

Vrátila mi naději a radost ze života. Tedy alespoň dodnes. Jejím příchodem do cukrárny se totiž vše najednou úplně změnilo. A svět se obrátil vzhůru nohama.

Řekla to tak klidně

Zdena si nejprve objednala svůj oblíbený dortík a kafíčko a pak se konečně posadila vedle mě. Podívala se mi dlouze do očí a řekla. „Tak jsem dnes byla na vyšetření.“ Vzhledem k její dobré náladě jsem v tom neviděla nic tak strašného.

Jenže ona se ke mně naklonila a oznámila mi. „Mám Parkinsona.“ Zatočil se se mnou celý svět. Vím, jak vypadají jednotlivé fáze této neléčitelné choroby, měl ji můj strýc.

Bude to na mě

Zdenka mě vzala kolem ramen. „Neboj se, máme ještě hodně času na legraci, já to tak snadno nevzdám.“ Jenže já už viděla, že i ona pod tou usměvavou tváří, cítí strach. Strach z toho, co bude. A já mám zase strach z toho, zda obstojím. Teď je totiž řada na mně.

Já budu podporovat a dodávat sílu své kamarádce. Pokud to dokážu.

Anna K. (71), Ostrava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může