Domů     Vůbec nevím, co bude dál
Vůbec nevím, co bude dál
2 minuty čtení

Umění stárnout je velmi těžká disciplína a málokdo ji zvládne na výbornou. Ani mě se to moc nevedlo, dokud jsem nepotkala Zdenku.

Dveře od cukrárny se rozlétly a v nich stála Zdenička. Úsměv od ucha k uchu. A aniž by chtěla, ihned připoutala pozornost všech přítomných. Její naprostá přirozenost s jakou se pohybovala mezi lidmi, její bezprostřednost mě fascinovala.

Věděla jsem, že já taková nikdy nebudu, ale aspoň jsem se vedle ní snažila trochu víc radovat ze života.

Jsem introvert

Vždy jsem byla velmi uzavřený člověk. Jako dítě jsem byla stydlivá, zakřiknutá, hrozně nesmělá. A to se se mnou táhlo celý život. Dokud jsem byla mladá, vždy mojí málomluvnost a ostych vyvážily jiné přednosti.

Když ale přišly první vrásky a šedivé vlasy, propadla jsem panice. Rázem se ze mě stala šedá myš, kterou všichni suverénně přehlíželi. Někdy jsem si ve společnosti připadala jako neviditelná.

Strach ze stáří

Přepadl mě hrozný strach ze stárnutí. Ne takový ten běžný, kdy se podíváte do zrcadla a zděsíte se, kdo to na vás kouká. Strach to byl zcela ochromující. Propadala jsem mu čím dál tím víc. Naštěstí jsem potkala Zdenu, zdroj nezničitelného optimismu.

Vrátila mi naději a radost ze života. Tedy alespoň dodnes. Jejím příchodem do cukrárny se totiž vše najednou úplně změnilo. A svět se obrátil vzhůru nohama.

Řekla to tak klidně

Zdena si nejprve objednala svůj oblíbený dortík a kafíčko a pak se konečně posadila vedle mě. Podívala se mi dlouze do očí a řekla. „Tak jsem dnes byla na vyšetření.“ Vzhledem k její dobré náladě jsem v tom neviděla nic tak strašného.

Jenže ona se ke mně naklonila a oznámila mi. „Mám Parkinsona.“ Zatočil se se mnou celý svět. Vím, jak vypadají jednotlivé fáze této neléčitelné choroby, měl ji můj strýc.

Bude to na mě

Zdenka mě vzala kolem ramen. „Neboj se, máme ještě hodně času na legraci, já to tak snadno nevzdám.“ Jenže já už viděla, že i ona pod tou usměvavou tváří, cítí strach. Strach z toho, co bude. A já mám zase strach z toho, zda obstojím. Teď je totiž řada na mně.

Já budu podporovat a dodávat sílu své kamarádce. Pokud to dokážu.

Anna K. (71), Ostrava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
3 minuty čtení
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem naivní. Vždycky jsem byla opatrná, ale podvodníci si vždy najdou cestu. Když mi jednoho dopoledne zazvonil telefon, muž na druhém konci se představil jako pracovník banky. Mluvil klidně, slušně a znal moje jméno. Řekl mi, že někdo se právě pokouší dostat k mému účtu a že musíme rychle zabránit převodu peněz. Věděla jsem, že takové podvody existují, ale te
3 minuty čtení
Byl to velký psí dobrák. Od mého vnuka si nechal líbit všechno. Toho večera se ale proměnil v šelmu. Věděl, že svého přítele musí chránit. Příběh se odehrál v jižních Čechách na chalupě známých. Byla jsem tehdy pozvána s vnukem na oslavu narozenin. Kamarádka, která dům zdědila, vlastnila tehdy psa, velikého dobráka Punťu, který nikdy nikomu neublížil. Mého vnoučka dobře znal a nechal si od něho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let