Domů     Ztratil se můj Šmudla
Ztratil se můj Šmudla
2 minuty čtení

Samota je strašná. A zejména tehdy, když vám chybí někdo konkrétní, kdo odešel bez rozloučení a nečekaně.

Už jsem potřetí obešla celý blok. Jdu pomalým krokem, občas se zastavuju. Přesně tak, jako bych šla se Šmudlou na procházku. Jen chodím v trochu jiné časy. Nechci potkávat své „pejskařské“ kamarádky.

Nedokážu čelit jejich stálému vyptávání, jejich soucitným pohledům. Nechci na to myslet. Sáhnu do kapsy pro klíče od domu a vytáhnu pytlík na psí exkrementy. Vyhrknou mi slzy. Ano, přesně tak to vždy bylo.

Když už jsme šli domu, Šmudla si na poslední chvíli vzpomněl, že se ještě budeme venčit.

Byla jsem dlouho sama

Kdysi jsem se jako mladá vdávala a snila o krásné rodině. Bohužel jsem se dětí nikdy nedočkala a manžel mě také kvůli tomu nakonec opustil. Byla jsem ještě relativně mladá a nestýskala jsem si. Měla jsem přátele a všelijaké koníčky.

Jak čas ale běžel, ubývali přátelé i síly. Tehdy jsem poprvé poznala, jak samota hrozně bolí. A trvalo to několik nekonečně dlouhých let.

Dáreček k nezaplacení

Když jsem odcházela do důchodu, dostala jsem od kolegů neobvyklý dar. Pejska, takovou trochu pouliční směsku, štěňátko z útulku. Napřed jsem byla vyděšená, co s ním budu dělat. Psa jsem nikdy v životě neměla.

Jenže Šmudla, jak jsem ho nazvala, byl neuvěřitelně milý hodný a přítulný. Během několika dní se z nás stali nerozluční kámoši. Už jsem nebyla sama a v důchodu jsem se neměla čas nudit.

Nešťastná událost

Před pár dny se mi ale svět obrátil vzhůru nohama. Cestou z nákupu mě na chodníku porazil cyklista. Dost ošklivě jsem si potloukla nohu a zůstala ležet na zemi. Seběhli se lidi, někdo volal sanitku, jiný mi sbíral rozházené věci po zemi.

Jen o Šmudlu se nikdo nepostaral. Já byla chvíli v bezvědomí a probrala jsem se až v sanitce. Jenže to už bylo pozdě. Šmudlu od té doby hledám marně.Už je to pět dní a já jsem zoufalá. Moc mi chybí, ale nejvíc mám strach o něj. Jestli se mu něco nestalo. Snad ho našli hodní lidé.

Marta B. (71), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.