Domů     Potkali jsme se na kolečkách
Potkali jsme se na kolečkách
2 minuty čtení

Ti mladí mají ale nápady! Když mi přinesla vnučka boty s kolečky, koukala jsem na ni s podezřením. Chce se mě zbavit?

Na cyklostezku, kde lidi šílí, se dívám z okna. Běhají i v těch hodinách, kdy se doporučuje nevycházet. Jak mohou běhat ve vedru na slunci? Vždyť tolik riskují. Mohou se skácet. A já jim zavolám pomoc.

Překvapení

„Babi, tohle je dárek,“ řekla mi Mirka, když jsem z krabice vybalila dárek k narozeninám a místo radosti jsem se docela vyděsila. Kolečkové brusle. Abych vnučce udělala radost, navlékla jsem si ty brusle na nohy. Po koberci to šlo.

Nespadla jsem, i když jsem se bála, že se zřítím a zlomím si krček. Kdyby to tak viděl manžel. Mirka byla nadšená. „Babi, to ti jde líp než mně,“ radovala se. Já myslela na to, co by řekl Karel, a říkala si, že odněkud shora mi napoví.

Už je to deset let, co odešel. A pořád mi chybí.

Zkouška

Když Mirka viděla, že se udržím na bruslích, začala mě přemlouvat, abych to zkusila venku. „Zkouška dobrá,“ řekla vesele, „tak teď pojedeme ostrý provoz!“ A já, divím se tomu, jsem se nebránila. Děti vám dávají radost i sílu.

Já vím, že je to hec, ale kdo tomu odolá? Párkrát jela se mnou na cyklostezku. A dopadlo to nad moje očekávání. Začalo se mi to líbit.

Vjel mi do náručí

Už bez Mirky jsem se odvážila na tu cyklostezku sama. Jedu si a proti mně se na bruslích potácí nějaký člověk. Napadlo mě, že je opilý, aspoň tak vypadal. Řítil se ke mně. Ne, řítil se rovnou na mě. Brzdil, ale nešlo mu to.

Ten náraz nebyl velký, ustáli jsme to. Trochu jsem se zapotácela, ale nespadla jsem. Honza, jak se mi pak představil, byl ve stejné situaci jako já před pár dny. „Nevidíte někde moje děti?“ zeptal se zoufale místo omluvy. „Děti?“ byla jsem udivená.

„Vnuky,“ upřesnil. Už jsou to čtyři roky, kdy mi vjel do náručí. Takhle narazit na milého a hodného chlapa je zázrak. Karel tam nahoře musí vědět, že jsem šťastná. Nejenom když si jedeme zabruslit.

Zdenka P. (62), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která