Domů     Muž ve skříni
Muž ve skříni
3 minuty čtení

Žít se žárlivcem je těžké, někdy k nevydržení. Ale jakž takž to zvládám. Jednou jsem mu dokonce dala výchovnou lekci.

Zpočátku se vám zdá hezké, když na vás někdo žárlí. Vypadá to, že mu na vás záleží, že se o vás zajímá. To je lichotivé. Proto jsem v začátcích naší známosti byla šťastná.

Bylo mi třicet, pracovala jsem v knihovně, vážnou známost jsem neměla, což bylo zneklidňující. Pak se objevil Roman. Vypadal tak dobře, že mě ani ve snu nenapadlo, že se prochází mezi regály s knihami kvůli mně.

Jsem boubelatější než bych měla být, a menší, než bych být chtěla. Táta mi vždycky vyčítal, že se podceňuji, říkával, že mám krásné tmavé vlasy a nádherný úsměv. Přesto mě nenapadlo, že by se o mou přízeň mohl snažit krasavec Romanova typu.

Předstíral, že je vášnivý čtenář, později vyšlo najevo, že četl pouze dvě knihy: Honzíkovu cesta a Když automobil trucuje. To mi nevadilo a hned jsem se zamilovala. Kdybych bývala věděla, co mě čeká!

Mám ho ráda, ale…

Začalo to nenápadně. To jeho: Kam jdeš, s kým jdeš, proč tam jdeš, kdy se vrátíš? Vypadalo to jako důkaz lásky. A zatímco partneři mých kamarádek bezstarostně seděli v hospodě anebo na motocyklech, Roman se mnou chodil na dámské jízdy.

Jednou jsem ho požádala, aby si raději vyšel někam s přáteli, neboť dámská jízda je určena jenom ženám. Slíbil mi to, a pak jsme s kamarádkami viděly jeho stín za prosklenou stěnou kavárny. Vlastně mě to dojalo.

Kamarádky varovně zdvihaly prst, ale já si v duchu říkala: Co byste za tak hezkého nápadníka daly! Ve třiatřiceti jsem se vdala, o dva roky později se narodila dcera. Romanovo žárlení se občas dalo vydržet a občas nedalo. Měla jsem ho ráda a vždycky budu, ale nervy mám opravdu jenom jedny.

Jako by viděl ducha

Mnohokrát jsem musela vyslechnout monolog na téma, jak manžela deptá moje odvěké přátelství se sousedem, kterého znám odmalička. Jednoho dne džbán přetekl.

Pozvala jsem souseda Mirka na skleničku, jenomže Roman se (schválně) vrátil z práce dřív, zvonil, bušil na dveře, pak hledal klíč. Požádala jsem Mirka, aby se schoval do skříně.

On je pro každou legraci, udělal to a ještě se z pilnosti svlékl do trenýrek, i když o to jsem ho opravdu nežádala. Roman vpadl dovnitř, prohlédl balkon, koupelnu, otevíral skříně. Nedělal to poprvé, ale poprvé našel, co hledal. Souseda v trenýrkách ve skříni!

Roman sípal, nezmohl se na slovo, znehybněl. Mirek ho pozdravil, pak v klidu odešel. Roman za ním zíral, jako by spatřil ducha. Smála jsem se, aby pochopil, že to je jen legrace. Určitý terapeutický účinek to snad mělo, od té doby Roman už tolik nešílí. A když začne, řeknu mu, aby zkontroloval skříně.

Anna (57), Chrudim

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.