Domů     Mladík u krajnice
Mladík u krajnice
3 minuty čtení

Nikdy jsem stopaře nebrala. Ten den byla však venku vánice, a když jsem viděla toho mladíka stát u krajnice, řekla jsem si, že udělám dobrý skutek.

K té události došlo před deseti lety, ale pamatuji si to tak dobře, jakoby se to stalo včera. Byl studený podzim a ten den bylo pod mrakem, a tak se začalo stmívat ještě dříve, než v tu dobu jinak bývá zvykem. A jakoby to nestačilo, začalo ještě mrholit.

I když jsem byla zvyklá řídit řadu let, přece jenom jsem v tu chvíli ubrala na plynu, zařadila se do pravého pruhu a nechala ostatní auta na dálnici, aby mě předjížděla. Nespěchala jsem, stejně jsem za pár kilometrů sjížděla z dálnice.

Po pár minutách jsem dala pravý blikr a sjela z nájezdu. Padesátkou jsem se blížila ke křižovatce, když jsem si všimla postavy v kapuci, která stála u silnice.

Mladík u silnice

Zpomalila jsem na třicítku a projela kolem dotyčné osoby. Byl to muž. Mohlo mu být dvacet let, na zádech měl malou krosnu a byl promoklý na kost. Protože silnice byla prázdná, zastavila jsem a zacouvala k němu.

Nikdy předtím jsem stopaře nebrala – měla jsem na paměti babiččina slova, která vždy říkala, že člověk do druhého nevidí a měla obavy, aby dotyčný nebyl nějaký násilník.

Nabídla jsem mu odvoz

Ani nevím, proč jsem se zrovna ten den rozhodla jednak jinak. Dotyčný ve mně vzbuzoval spíše soucit. Bylo mi ho líto a chtěla jsem mu pomoct. Když jsem u něj zastavila, stáhla jsem okénko a zeptala se, kam má namířeno.

Chtěl do stejného města, kde jsem bydlela i já, tak jsem mu tedy řekla, ať si nasedne.

Hustá mlha

Během pár minut jsem se dozvěděla, že se jmenuje Ivan a že jede domů za rodiči. Byl slušný a milý a já byla ráda za společnost. O to více, že počasí se náhle prudce zhoršilo a na silnici sedla hustá mlha.

Vozovka začínala namrzat a během chvilky bylo vidět sotva na metr. Vůbec jsem si tak nevšimla cedule označující křižovatku. A pak přišel ten prudký náraz zprava… Zaslechla jsem skřípot brzd a řinčení skla. Silně jsem se udeřila o dveře.

Ramenem mi projela ostrá bolest a na okamžik jsem měla mžitky před očima. Zdravou rukou jsem si odepnula bezpečnostní pás a začala jsem troubit. O pár vteřin později k mému vozu přiběhl jakýsi muž. Došlo mi, že to je řidič auta, se kterým jsem se srazila.

Ptal se, zda jsem v pořádku. Řekla jsem, že ano. A pak jsem si vzpomněla na stopaře.

Pomníček u cesty

Podívala jsem se na sedadlo spolujezdce a nemohla uvěřit vlastním očím – nikdo tam nebyl! Ptala jsem se muže, zda venku neviděl mladíka s batohem. Odpověděl, že ne. Nerozuměla jsem tomu.

Až pak později, když jsem vylezla z auta a čekala na záchranku a policisty, jsem si všimla pomníčku u cesty. Byla tam i fotografie – na ní byl tentýž mladík, kterého jsem vezla.

Vlasta R. (61), Česká Lípa

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.