Domů     Zachránil mě nevlastní bratr
Zachránil mě nevlastní bratr
5 minut čtení

Ve chvíli, kdy se mi už opravdu zdálo, že celý život nestojí zanic, jsem dostala jasný důkaz, že tomu tak není. Člověk nemá nikdy přestat doufat.

Sedím na břehu moře a nohy mi omývá teplá mořská voda. Sluníčko mi krásně hřeje na ramenou a svěží větřík se stará o to, aby mi nebylo horko. Dívám se na tu nekonečnou vodní hladinu, kterou zdobí bělostné hřebínky vln a pozoruji racky, jak z vody loví ryby.

Je to tak romantické a tak kýčovité, až mi to vhání slzy do očí. Jsem už hodně stará bába, ale u moře jsem poprvé v životě. A připadám si jak malá holčička. Dokonce mám chuť tady na pláži začít stavět hrad z písku. A vlastně, proč ne.

Teď už si přece mohu dělat co chci. A navíc, mám tu svého ochránce Sašu. Vždyť ještě donedávna jsem si myslela, že život za nic nestojí.

Život na houby

Jsem dítě z děcáku. Moje matka, kterou jsem nikdy nepoznala, mě tam šoupla brzy po narození. Pak jsem se dostala do rodiny, která mě ale po několika měsících vrátila. Ve čtyřech letech si mě vzala další rodina.

Byla jsem chvíli hýčkaná, protože moji adoptivní rodiče neměli vlastní děti. Pak se jim ale narodil Pavel a za rok Marta. Já se od té chvíle ocitla na vedlejší koleji. Už jsem pro ně nebyla zajímavá. Doma mi nastalo peklo.

Neustálá šikana

Od samého začátku, co se narodili moji sourozenci, jsem se cítila odstrkovaná. Jak jsme rostli, musela jsem se o mladší sestru a bratra starat. Každý průšvih svedli na mě a matka jim věřila. Potrestaná jsem byla vždycky já.

Byla to strašná šikana, která pak pokračovala i ve škole a na učňáku. Učňák měl ale tu výhodu, že jsem konečně odešla z domova. Byla jsem v jiném městě, bez rodičů a protivných sourozenců.

Po vyučení jsem tam zůstala pracovat v místním podniku a bydlela jsem na ubytovně.

Několik poklidnějších let

Práce šičky mě sice moc nebavila, ale snažila jsem se naučit co nejvíc. Mým snem bylo být dobrá švadlena nebo krejčová. Zatím jsem ale potkala kluka z nedaleké továrny a zamilovala jsem se. Vůbec jsem si tehdy nevěřila.

Moje sebevědomí bylo na nule a já proto považovala za zázrak, že si mě vůbec nějaký kluk všiml. Mirek nebyl špatný. Ale po dvou zamilovaných letech, jsme se nakonec přece jen rozešli. Velice mě to zasáhlo a já musela pryč, daleko odsud.

Nová práce i život

Našla jsem si slušnou práci, malý byt a brzy potkala Josefa. Byl o tři roky starší. Po půl roce jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo mi jednadvacet a už jsem měla čas na rodinu. S Josefem jsme se tedy vzali. Byla to taková malá tichá a trochu divná svatba.

Z mé strany tam nebyl nikdo, jen kolegyně z práce, jako svědkyně. Od Josefa přijela akorát maminka, která byla vdova. My s Josefem se ale těšili na miminko a zbytečnosti jsme neřešili.

První velká rána

Bohužel jsme se miminka nedočkali. Na konci pátého měsíce jsem najednou měla dojem, že své dítě necítím, přestalo tlouct jeho srdíčko. Zemřelo dřív, než se stačilo narodit. Oba nás to s Josefem zdrtilo. Ale ještě jsme to nevzdávali.

Za necelý rok jsem byla opět těhotná. Zase jsme se moc těšili, atmosféra se doma celá projasnila. Bohužel situace se opakovala a já dítě opět potratila. Tuhle ránu osudu už naše manželství nevydrželo. Rozvedli jsme se a já se znovu stěhovala. Připadala jsem si jak psanec na útěku.

Další marný pokus

Zase nová práce, nové město, nový domov a nový muž. Olda byl rozvedený a už měl dvě malé děti. Ani jeden z nás se do svatby nehnal. Žili jsme spolu na psí knížku a já byla zase těhotná. Narodila se nám Simonka. Krásná, sladká holčička.

Byla jsem štěstím bez sebe. Ale jen do té chvíle, než přišli lékaři na to, že moje dítě není zcela v pořádku. Měla vývojovou vadu a byla zcela odkázaná na naši pomoc. Tedy lépe řečeno na mou pomoc. Olda tu zátěž vydržel jen několik měsíců. Pak nás opustil. Začali nám zlé časy.

Byl to marný boj

Pracovala jsem jen na částečný úvazek, měli jsme málo peněz a péče o Simonku mě strašně vyčerpávala. Bylo to ale moje vymodlené dítě a já se snažila užívat každou další chvíli, kterou jsme si od života společně ukradli.

Bohužel situace se stále zhoršovala a Simonka boj nakonec vzdala. Umřela mi v náručí. Bylo jí devět let. V té chvíli jako by pro mě život skončil. Smrskl se jen na obyčejné přežívání. Práce, jídlo, spánek.

Velká změna

Před časem jsem ale začala pociťovat velkou touhu zjistit něco bližšího o mých kořenech, o mé pravé rodině. Pátrání mě začalo bavit a já nakonec zjistila, že moje matka už nežije. Ani otec už nebyl naživu.

Ale zanechal tu po sobě mého o patnáct let mladšího nevlastního bratra Sašu. A ten byl nadšený z toho, že má sestru, o které vůbec nevěděl. Byl sám, rozvedený a nabídl mi, abych se k němu nastěhovala.

Konečně štěstí

Měli jsme si toho tolik co povídat. Začali jsme podnikat různé výlety. Já jsem začala na popud svého bratra podnikat začala jsem šít na zakázku. Konečně dělám, co mě baví a co mi doopravdy jde. O zákaznice nemám nouzi.

No a letos přišel Saša s tím nápadem, že pojedeme k moři. Nikdy jsem nevytáhla z Čech paty a moře byl můj sen. Jsem už stará a můj život za moc nestál. Ale nakonec jsem se přece jen dočkala štěstí. A já jsem doopravdy šťastná. Díky svému bráchovi.

Vendula N. (73), Tábor

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit