Domů     Čekám na zázrak
Čekám na zázrak
4 minuty čtení

Myslela jsem si, že můj vztah s Radkem je to pravé a nejlepší, co mě mohlo potkat. Nikdy nám nic nestálo v cestě a měli jsme se oba od začátku moc rádi.

Strávili jsme spolu dostatečně mnoho času na to, abychom znali jeden druhého a rozhodli se spolu strávit zbytek života. Srdečně a upřímně nás přijímali moji i Radkovi rodiče.

Ani s bydlením jsme neměli problémy – pro tyto případy moji rodiče „udržovali“ byt po babičce, dostatečně velký pro dva, ale i pro tři lidi. A my jsme děti mít chtěli, ne jedno a pokud možno co nejdříve.

Měla jsem proto opravdovou radost, když jsem pár měsíců po svatbě zjistila, že jsem v jiném stavu. Stejnou radost z té zprávy měl i Radek. Bylo to takové přirozené vyvrcholení všeho krásného, co jsme spolu prožívali. Naše radost však neměla dlouhé trvání.

Po návratu z jedné odpolední nedělní procházky se mi udělalo špatně, podlomila se pode mnou kolena a ztratila jsem vědomí. Probrala jsem se až v nemocnici, napojená na přístrojích. V přímém ohrožení života jsem nebyla… ale o vytoužené miminko jsem přišla.

Ocitla jsem se psychicky na dně, naštěstí mě Radek podržel. Smutní jsme byli oba, on se však ukázal jako dostatečně silný partner na to, abych dokázala tuto tragickou událost překonat.

Nedával nikomu nic za vinu, říkal mi, abychom hleděli do budoucnosti a abychom se zanedlouho pokusili o početí dítěte znovu – jen co se z toho všeho dostanu. Trvalo to půl roku, než jsem byla opět připravená stát se matkou.

Sílu mi kromě Radka dodávali i moji rodiče a také nejlepší kamarádka Irena. Ta mi definitivně vyvrátila falešné výčitky svědomí, které jsem měla nad tím, že jsem se mohla lépe opatrovat.

A proto se i ona mezi prvními dozvěděla, když jsem znovu získala jistotu, že jsem těhotná. Věřila jsem, že tentokrát bude všechno v pořádku a já po dlouhém čekání přivedu na svět zdravé dítě.

Sdělení o rizikovém těhotenství mě příliš nepřekvapilo, po předchozích komplikacích se s tím dalo počítat. Byla jsem připravená udělat pro miminko cokoliv.

Ani stoprocentní pozornost a péče okolí ani moje soustředění na to, aby vše bylo v pořádku však nestačily. Nebylo mi prostě souzeno přivést na svět zdravé miminko. Už od pátého měsíce jsem od lékařů věděla, že pokud přivedu dítě na svět, nebude v pořádku.

Nejprve jsem jim nechtěla věřit a přála jsem si, aby tu informaci neříkali Radkovi. On se jí však dozvěděl. Zůstal po mém boku až do chvíle, kdy jsem v sedmém měsíci předčasně porodila… a i tehdy, když se chlapeček skutečně narodil těžce zdravotně postižený.

Slibovali jsme si, že se o něj budeme starat, ať si svět říká cokoliv, přesto jsem na Radkově straně vnímala jakési ochladnutí. Snad bylo svým způsobem dobře – jakkoliv krutě to zní – že nás dalšího trápení zbavilo miminko, kterému jsme dali i jméno, samo.

Několik týdnů po narození přestalo bojovat s handicapem, s nímž přišlo na svět. Chlapeček umřel a spolu s ním jako by začalo umírat i něco mezi mnou a Radkem…

Potřebovala jsem svého muže. Snažila jsem se věřit, že jsme si už všechny rány osudu vybrali a že nám život nadále nastaví přívětivou tvář. Já jsem tomu věřila, Radek už ne.

Mezi nás vstoupilo odcizení, to narůstalo… až se jednoho dne můj svět zastavil, protože Radek mi oznámil, že se chce rozvést. Neměla jsem v sobě dostatek sil, abych se tomu bránila. Necítila jsem to ani jako nespravedlnost a vinu jsem přikládala jen a jen sobě.

Co s takovou ženskou, která nedokáže přivést na svět zdravé dítě… Rodiče se nám snažili ten krok rozmluvit, ale vlastně jen chvíli. Zůstala jsem sama a vrátila jsem se k našim.

Radek se rok po ukončení našeho manželství znovu oženil a jako by mi chtěl dokázat, že s jinými to jde, narodila se mu poté krásná zdravá dcerka. Můj svět dál stojí, ztratila jsem víru sama v sebe a bojím se navázat nějaký vztah.

Vím, že jednou se z toho svého zakletého zámku dostanu a budu zase šťastná. Zatím na to ale nemám sílu a tak jen čekám, až se stane zázrak…

Lenka (25), jižní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud