Domů     Lásku mi přinesl letní déšť
Lásku mi přinesl letní déšť
6 minut čtení

Manžel byl typický despota, tchyně zlá ženská, tchán, ten raději umřel, než aby se s ní hádal. V tomhle trojúhelníku se zkrátka nedalo žít.

Manželova vila byla prostorově špatně vyřešená, jen třípokojová, a tak jsme se tísnili v takovém kamrlíku, tchyně bydlela v ložnici a všichni jsme se scházeli v obývacím pokoji.

Můj muž tam věčně sledoval fotbal, neexistovalo, abychom se někdy dívali na pořad, který by se líbil mně. Tchyně se mě nezastala, spíš ještě, jak se říká, přikládala pod kotel. Nenechala na mně nit dobrou. Ani vnučce, zdálo se mi, se nevěnovala.

Kolem ní pobíhala nádherná dvouletá blonďatá holčička, a místo, aby jí babička vyprávěla pohádky, jedovatým hlasem říkala: „Proč jí nekoupíš nové sandálky? Copak nemáte peníze na boty? Koukala jsem, že sis koupila kabelku. Vyhazujete peníze z okna.

Pro sebe utrácíš, co? K čemu kabelka? Kdyby byla aspoň hezká, ale ty sis koupila ošklivou. Vždycky jsem říkala, že nemáš vkus.“ Takové a podobné věci jsem poslouchala den co den.

Pozorovala jsem hvězdy

Začala jsem utíkat do svého světa, žila jsem v bublině. Neměla jsem kam jít, rodiče zemřeli, byla jsem na světě sama, jen s Aničkou, to byla moje jediná radost. Neuměla jsem se bránit, bylo mi necelých dvacet let.

Tchyně mi vyčítala, že utrácím za hlouposti, že špatně vychovávám malou, že jsem mizerná matka a málo uklízím. Nevzpomínám si, že by mi během doby, kdy jsem u ní bydlela, řekla něco pozitivního.

Naštěstí chodila brzy spát, vždy se mi ulevilo, když jsem večer pozorovala její okno a zjistila jsem, že zhaslo. Pak už jsem měla celou velkou zahradu, která vilu obklopovala, pro sebe.

Procházela jsem se po úzkých cestičkách, pozorovala staré stromy, hvězdy nad hlavou, prohlížela si květiny. Byla jsem vyučená květinářka, toužila jsem po vlastní zahradě, ale kde bych k ní přišla. U tchyně na zahradě jsem si nesměla zasadit ani kadeřavou petrželku.

Muž na střeše

Byl deštivý srpen. Začínala chladná rána, a od nich už byl krůček k dešťům a mlhám. A to je prosím moje nejoblíbenější počasí.

V ten den, o kterém chci vyprávět, déšť nemilosrdně bičoval zahradu, odnášel okvětní lístky růžím, povalil květináče a konev, a potloukl kapradí. Pak už jen poprchávalo.

Zdálo se mi, že vidím na střeše siluetu, ale říkala jsem si, že to už mi pocuchané nervy kreslí neexistující obrázky. Nekreslily. Na střeše stál chlap a chodil po ní jako kaskadér. Vyjekla jsem, mohl to být totiž zloděj a v podkrovním pokojíčku spalo moje dítě.

Ale chlap se ze střechy slušně představil, řekl, že je bratranec, bydlí v blízkém městečku a teď že mu moje tchyně telefonovala, aby se přišel mrknout na střechu, že zatéká.

Láska na první pohled

„A proč vás neznám, když jste bratranec?“ volala jsem. Odpověděl, že mi to poví, až sleze. Odstranil závadu, slezl ze střechy, přišel ke mně do altánu a vysvětlil, že je sice bratranec, ale s tetou a jejím synem se nikdy moc nestýkali.

Od toho dne jsem už myslela jenom na něho. Bylo to osudové setkání. Trápilo mě, jestli není ženatý, nic jsem o něm nevěděla a zeptat jsem se nemohla. Připadala jsem si trapná, myslet na někoho, koho už zřejmě ani neuvidím. Ale pak jsem jednou večer seděla v altánu s knížkou.

Nečekaně se objevil

Tchyně naštěstí už spala a můj muž v tu dobu obvykle dřepěl v hospodě. Objevil se tu jako duch. Dívali jsme se na sebe a ani jeden z nás nevěděl, co říct. Byla to hrozně trapná chvilka, modlila jsem se, aby neodešel. A on pak najednou řekl:

„Vy odtud fakt neutečete? Máte rozum?“ Zřejmě znal tetičku a bratrance líp, než by se mohlo zdát. Pokrčila jsem rameny: „Je to moje jediná střecha nad hlavou. Mám tady dítě. Rodinu nemám. Co bych asi tak mohla dělat, nevíte?“ Zamyslel se.

„Nejspíš potřebujete prince, aby vás vysvobodil.“ Pomyslela jsem si, že na světě není princ, který by mi mohl pomoci. Že nezbude než postavit se na vlastní nohy.

Změnila jsem svůj život

V duchu jsem děkovala osudu, že mi aspoň na okamžik poslal do cesty toho chlapa ze střechy, který mi naznačil, co bych měla udělat.

Aničku, i když byla maličká, mi vzali od září do školky, v květinářství v nedalekém městečku mi k mému údivu prodavačka řekla, že odchází na mateřskou dovolenou a shání za sebe náhradu. Doma jsem si kvůli tomu vyslechla své.

Moje rozhodnutí však bylo pevné a nezvratné. Občas jsem si na manželova bratrance s vděčností vzpomněla. Dal mi impuls k novému životu. A jindy jsem si říkala, kde asi je…

Kytice rudých růží

Přišlo nádherné babí léto. Zrovna jsem se chystala zavřít krám, když tam vrazil a koupil sedm rudých růží. Vázala jsem tu kytici a říkala si, pro koho ji asi má. Zaplatil, podala jsem mu ji, řekl, že je hezká a dal mi ji.

Prý je pro mě za to, že jsem si dokázala úplně sama zařídit nový život. Pak povídá: „A na jaké adrese teď bydlíte?“ Zůstala jsem na něj beze slova zírat. Zavrtěl hlavou: „Fakt jste ještě neodešla?“ A byl pryč.

Dal mému muži za vyučenou

Věděla jsem, že paní z domku na náměstí pronajímá malý byt. O několik dní později jsem už dceru ze školky odvedla tam a zavolala domů, že se nevrátím. Jenomže manžel během půl hodinky přijel na náměstí a začal rušit noční klid.

Řval mi pod oknem, pak se tam začal s někým prát. Byl to můj tajemný dobrodinec, bydlel nedaleko, a když slyšel řev a z okna uviděl mého muže, věděl, kolik uhodilo. „Rozbil jsem mu hubu,“ řekl poté, co se můj muž válel na chodníku a naříkal.

Poděkovala jsem mu a pozvala ho dovnitř nejen na kávu, ale na celý zbytek života.

Markéta J. (54), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může