Domů     Číslice na starém formuláři byly šťastným znamením
Číslice na starém formuláři byly šťastným znamením
2 minuty čtení

Ve chvíli, kdy člověk začne v životě ztrácet naději, objeví se něco, co nemůže být pouhou náhodou!

Jako prakticky uvažující žena jsem nevěřila na zázraky a podobné věci. Měla jsem za to, že co si člověk sám nevybojuje, to prostě nemá. A přece i na mě čekala v životě událost, která mi změnila život k lepšímu – a která se nedá logicky vysvětlit!

Nikomu jinému na mně nezáleželo

Bylo mi čtyřicet a byla jsem sama. Všechny moje kamarádky byly buď šťastně vdané nebo rozvedené s dětmi, ale měly alespoň rodinu. Já jsem toho pravého nenašla a už jsem přestávala doufat, že nějakého vhodného muže potkám.

S rodiči jsem se po rozvodu moc nestýkala, otec se odstěhoval za novou ženou na Slovensko a s matkou jsem si nerozuměla. Jedinou „vrbou“ pro mě byla teta, ke které jsem často chodila na návštěvy. Pak ale nečekaně zemřela.

Odkázala mi svůj byt, protože děti neměla. Vyklízela jsem věci, které tam po ní zůstaly, když jsem v šuplíku narazila na útržek starého formuláře. Ani jsem nevěděla proč, ale schovala jsem si ho do peněženky, snad jako symbolickou památku na tetu.

Vyšla jsem svému štěstí vstříc!

Po čase jsem jsem se na ten papír podívala podrobněji. Nevěděla jsem, co přesně označuje těch devět čísel v rohu. Pomyslela jsem si, že vypadají jako nějaké číslo na mobilní telefon. Jen tak z hecu jsem ta čísla skutečně na mobilu vyťukala.

Byla jsem připravená hned zavěsit s tím, že jde o omyl. Na druhé straně se ozval mužský hlas. Ptal se mě, kde jsem to číslo vzala a já mu tu historii vylíčila. Muž řekl, že to nemůže být náhoda, a že bychom se měli sejít.

Řekla jsem si, že kvůli své samotě nemám co ztratit a souhlasila jsem. Muž byl z města vzdáleného padesát kilometrů. Do týdne za mnou přijel. Nechtěla jsem si dělat falešné naděje, ale věděla jsem, že jsem se zamilovala. Bylo to vzájemné.

Stýkali jsme se stále častěji a před rokem jsme se vzali. Oba dodnes věříme tomu, že ta čísla na formuláři byla šťastným znamením pro nás oba! Možná mi tak teta chtěla dát z jiného světa najevo, že ji na mě dál záleží!

Květa P. (42), Karlovy Vary

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let