Domů     Až ve stáří jsem odhalila, kdo byl mým tajným ctitelem
Až ve stáří jsem odhalila, kdo byl mým tajným ctitelem
4 minuty čtení

Jsou lásky, které trvají celý život a přece z nich nikdo nic nemá. Na střední škole mě miloval neznámý kluk. Celý život ale pak neměl odvahu říct mi to do očí!

Vždycky, když mi v životě bylo nějak úzko, otevřela jsem krabičku, ve které jsem si schovávala věci, které pro mě měly velkou cenu.

Kromě fotek dětí a různých předmětů, spojených s některými hezkými událostmi, jsem tam měla i několik krásných dopisů s vyznáním lásky. Hřály mě u srdce, ale měly jednu velkou chybu: netušila jsem, kdo mi je poslal!

Samota mě netrápila

Můj život nebyl moc jednoduchý, ale vždycky jsem kolem sebe viděla lidi, kteří na tom byli hůř. Starší bratr zemřel na zhoubnou nemoc, když mu bylo čtyřicet let – od té doby mi pak už všechno připadalo jako řešitelná věc.

Týkalo se to i mého rozvodu, který následoval, když si manžel našel jinou – kupodivu ne mladší, jak to obvykle bývá, ale stejně starou kolegyni v práci.

Po rozvodu jsem si našla přítele, se kterým jsem byla několik let, potom přišel další vztah, ale nakonec jsem přece jen zůstala sama. Moc jsem se tím netrápila, o to víc jsem se soustředila na pomáhání dětem a jejich rodinám.

Užívala jsem si vnoučata, netrápily mě žádné velké zdravotní problémy a tak pro mě byl zralý věk snesitelný.

Dopisy mi chodily až do maturity

Občas jsem se v myšlenkách vracela k těm tajemným dopisům. Dostala jsem jich celkem dvacet během patnácti let. První z nich na střední škole. Bylo to nepodepsané vyznání lásky a svoji anonymitu dotyčný kluk vysvětloval tím, že by u mě stejně neměl šanci.

Nebyla jsem si tím tak jistá. Určitě jsem nepatřila k takovým těm namyšleným kráskám, které si vybírají, až přeberou. A slova, která jsem v tom dopise četla, byla hezká a upřímná. Dopisy chodily nepravidelně na moji adresu až do maturity.

Pak ještě několikrát přišlo přání k narozeninám. To už jsem ale dávno vzdala snahu dopátrat se, kdo je tím tajným ctitelem. Ráda bych ho bývala poznala, nebo spíš odhalila – protože jsem ho znát určitě musela – jenže šance byla minimální.

Chodila jsem postupně s několika kluky, určitě ke smutku toho anonymního obdivovatele. Toho posledního jsem si pak vzala.

Odhalení přišlo na pohřbu

Vždycky jsem si říkala, že vyzpovídám bývalé spolužáky během třídních srazů po stále více letech. Nějak k tomu nikdy nedošlo, řešily se jiné věci. Nejvíc „podezřelých“ na roli toho ctitele jsem měla mezi nimi. A přece jsem se mýlila.

To se ovšem ukázalo opravdu až nyní, jak se říká, během podzimu mého života. Přijela jsem do rodného městečka za smutným účelem: zemřela jedna z mých bývalých spolužaček. Byla hodně oblíbená, takže se na pohřbu sešla skoro celá tehdejší třída.

Všimla jsem si, že mezi tou spoustou lidí se na mě jeden muž stále upřeně dívá. Nepamatovala jsem si jeho tvář a nedokázala jsem si ho zařadit. Nenápadně jsem se proto zeptala jedné bývalé kamarádky, kdo to je.

Trochu se podivila, že to nevím, a pak prozradila, že se jedná o spolužáka z vedlejší třídy. Pak už jsem si vzpomněla. Když přišel blíž a pozdravil mě, najednou jsem pocítila zvláštní napětí.

A jakmile pak pronesl jeden citát z oněch milostných dopisů, věděla jsem, že je to on!

Jediné posezení u kávy

Dala jsem mu najevo, že s ním chci po pohřbu mluvit. Počkal na mě a já se ho na rovinu zeptala na ty dopisy. Přiznal se, že byl jejich autorem. Chtěla jsem vědět, proč to alespoň nezkusil. Zeptal se mě, jestli bych s ním šla na kávu. Souhlasila jsem.

Tam se rozpovídal, o tom, jak mě od prváku miloval, jak si nikdy netroufl a jak se k té nenaplněné lásce často ve svém nepovedeném životě vracel. Kdo ví, třeba bychom byli oba šťastnější, kdyby tehdy měl víc odvahy a kdybych já souhlasila se vztahem.

Takhle mi zůstává pár hezkých vzpomínek a jedno odhalené tajemství. Od té doby už jsme se nikdy neviděli!

Miluše R. (63), Plzeň

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika