Cestou na letiště jsem si přibouchla ruku do dveří taxíku. Na pohotovosti strávila tři hodiny a uletělo mi letadlo. Myslela jsem, že mám smůlu, ale bylo to jinak. Potkalo mě největší štěstí v životě!

Na dovolenou k moři jsem si šetřila celý rok. Měla jsem po krk zdlouhavého cestování autobusem. Chtěla jsem letět a být na místě za chviličku! V den D jsem byla notně nervózní. Ve svém věku jsem nikdy letadlem neletěla! Manžel také ne, ale bylo mu to jedno.

Dovolených se zásadně nezúčastňoval. Prý raději bude něco kutit na zahradě!

Místo na letišti jsem skončila na pohotovosti

Doufala jsem, že se na místě spřátelím s nějakou stejně opuštěnou ženskou. Vždyť těch je všude víc než dost! „Tak paninko, nasedejte!“ houknul na mě taxikář. Nechtěla jsem pána naštvat a rychle mu vyhověla. „Au, au!“ nedokázala jsem potlačit bolest.

Přivřela jsem si ruku do dveří! Bolest byla téměř nesnesitelná. Ruka začala natékat. „Tak snad abych jel do nemocnice na pohotovost? S tímhle asi neodletíte!“ konstatoval řidič a nabral opačný směr, než měl v plánu.

„Zlomené to není, ale na rentgen pro jistotu musíte!“ poručil lékař a hned psal žádanku.

Smrt mě minula jen o vlásek

Trvalo tři hodiny, než jsem se s pevným obvazem vypotácela před nemocnici. S delegátem jsem mezi tím domluvila telefonicky let na další den. Hned na recepci hotelu jsem se dozvěděla strašnou zprávu.

„Vítejte mezi živými, Ostatní takové štěstí neměli!“ řekla mi smutně paní, s kterou jsem byla ubytovaná. Nechápala jsem, o čem mluví. Oni vám to neřekli? Včera se auto, které převáželo skupinu hostů, mezi nimiž jste měla být i vy, vybouralo.

Jeden je mrtvý a delegát v kritickém stavu! Rozplakala jsem se. Z lítosti nad těmi chudáky. A také z úlevy. Úraz, který jsem považovala za velkou smůlu, mi zachránil život!

Šárka O. (56), Jáchymov