Pouhá jediná věta změnila život mnoha lidem. A mého bratra dokonce stála život.

Jdu kolem hospody, kde jsme tehdy slavili sousedovi narozeniny. Začínám se třást. Projdu kolem Liborova baráku, kde bydlí dodnes. Pak už jenom zabočím za roh, kde stojí dům mých rodičů a Magdy s Evženem. Za ním pak už je jen hřbitov.

I tam mě ještě dnes čeká cesta. Přitom všechno mohlo být úplně jinak.

Magda a Roman

Můj bratr neměl moc holek a kluci si ho už v pubertě dobírali. Pak ale na jedné diskotéce potkal Magdu, holku z města. A strašně moc se zamiloval. Nikdo jsme takovému vztahu nedávali velkou budoucnost. Magda bydlela ve městě, studovala.

Mysleli jsme si, že jim to nevydrží. Jenže se vzali a Magda se zcela dobrovolně přestěhovala do horního patra do domu mých rodičů, k nám na venkov.

Spořádaná rodina

Magda s mým bratrem byli šťastní. Brzy po sobě se jim narodily dvě děti. Dokud Magda byla doma na mateřské, bylo vše naprosto skvělé a zalité sluncem. Pak ale děti odrostly, začaly chodit do školky a Magda do práce.

Jezdila do města, začala se dobře oblékat a to vzbuzovalo zřejmě u některých lidí u nás na vesnici závist. Magdě to vážně moc slušelo a každý se za ní ohlédl. To se přestalo líbit Romanovi. Zejména, když ho všichni popichovali proti Magdě.

Žárlivý Othelo

Roman začal žárlit a jeho žárlivost se neustále stupňovala. Začínal tím být úplně posedlý. Magdu hlídal, neustále ji zpovídal, kde byla, kam jde a proč se tak nafintila. Musím říct, že jsem švagrovou obdivovala, jakou má s Romanem trpělivost.

Ale moc dobře vím, jak ji jeho nedůvěra mrzela a bolela. Snažila jsem se bratrovi domluvit, ale marně. Vždy se našel nějaký „kamarád“ v hospodě, co ho popíchl, aby ještě víc žárlil. Všichni se tomu smáli a říkali Romanovi žárlivý Othelo.

Prostořeký Lubor

Ten osudový den jsme slavili v naší hospodě narozeniny Lubora. Byl to náš kamarád, který s Romanem chodil do třídy na základce a bydlel u nás ve vesnici. Už jsme byli dost v náladě a napití, kkdyž si Libor začal Romana dobírat kvůli jeho žárlivosti.

Magda tam tehdy s námi nebyla, protože byla nemocná, měla chřipku. Když Libor vznesl otázku, jestli se Magda v posteli právě teď nepotí s někým jiným, bratr vyskočil ze židle, a hnal se ven.

Strašlivá rána

V první chvíli nikomu nedošlo, že má před hospodou auto, kterým dovezl narozeninový dort a další věci na oslavu. Až když jsme slyšeli strašlivou ránu, došlo nám, co se stalo.

Opilý a rozčilený Roman skočil do auta, rozjel se plnou rychlostí domů a cestou to čelně napálil do našeho stoletého dubu. Nebyl připoutaný, neměl airback, byl na místě mrtvý.

Nedá se zapomenout

Už je to patnáct let. Magda zůstala sama s dětmi i mých rodičů a žije tam dodnes. S Liborem se po té události rozvedla jeho žena a odešla z vesnice i s dětmi. On tu žije, ale psychicky je úplně na dně.

Nemůžu ho definitivně zavrhnout, i kdyby to bylo daleko snazší. Jenže já vím, jak velký trest ho na zbytek života potkal. Ty výčitky, tu beznaděj, že to nelze vzít zpátky, to nikomu nepřeju. Ani tomu, kdo zavinil smrt mého bratra.

Marta U. (59), Vysočina