Proč ona byla tak úžasná a krásná, zatímco já šedá myš? Tvářila jsem se jako nejlepší kamarádka, ale za zády intrikovala.

Potkaly jsme se ve školce. Byla to roztomilá dlouhovlasá holčička s velkýma očima jako koláče, rozesmátá a společenská. Každý na ní mohl oči nechat, každý ji měl rád.

Já byla pobledlá, hubená, měla asymetrický nos, lehce jsem šilhala a tvář mi hyzdilo mateřské znaménko. V tu dobu jsem svůj vzhled ještě neřešila, vadilo mi jen, že Naďa byla veselá a oblíbená.

Už tam se do ní zakoukal Michal, nejhezčí kluk z vesnice, kterého jsem milovala od první chvíle, kdy jsem ho uviděla. Byl moje celoživotní láska. A tou také navždy zůstal. Naďa byla tak oslňující, že jsem z ní nemohla oči spustit.

Když si mě vybrala za kamarádku, byla jsem pyšná. Tehdy jsem si říkala, že naše přátelství bude navždycky a že nás nic v životě nerozdělí. V koutku duše se ale s každým jejím úspěchem více a více probouzela závist, která mě začala rozežírat duši i mysl.

Přála jsem to nehorší

Že ji nenávidím a přála bych ji snad i smrt mě napadlo na školním výletu v sedmé třídě. Tehdy jsme spali pod stany na břehu rybníka, který nebyl až tak bezpečný, jak si náš učitel myslel.

Můj Míša stále kolem Naděnky kroužil, a ona mu do té doby nevěnovala pozornost. Měla kolem sebe kluků mraky a mohla si vybírat. Já seděla vždycky stranou a tvářila se, jak mi to nevadí.

U ohýnku jsme seděli do noci a tehdy mi, jako své nejlepší kamarádce, Naďa ve stanu řekla, že se jí Michal líbí a že s ním bude chodit. Jednou si ho vezme a budou mít krásný dům a několik dětí. Trpělivě jsem ji naslouchala, ale v duchu trpěla.

Celou noc jsem nemohla spát, jak jsem ji štěstí nepřála. A druhý den se to stalo. Kanoe, na které plula, se překlopila, a Naďa zmizela pod vodu. Učitel i kluci se okamžitě vrhli do vody. Trvalo několik minut, než ji vytáhli a museli ji křísit.

Já jsem během těch několika minut zažívala slastný pocit štěstí. Moje duše doufala, že se už nevynoří.

Zničila jsem ji vztah

Naďa začala s Míšou chodit. Přísahala jsem, že jim jejich vztah překazím. Byla jsem chytrá, to o mně věděl každý, že jsem ale také mazaná, to se o mně nevědělo. Tuto vlastnost jsem dokázala chytře skrývat.

Dále jsem se tvářila jako ta nejlepší z kamarádek na světě, abych se dostala Naděždě pod kůži a věděla o každém jejím kroku, o každé myšlence, o jejich plánech a přáních.

Její slabina byla, že mi tolik věřila, že mě nikdy nepodezírala, byla tak bezelstná a hloupě naivní. Velmi mi pomáhala skutečnost, že se kolem ní neustále pohybovalo mnoho obdivovatelů, ke kterým byla příjemná a milá, a tím jim dávala nehynoucí naděje.

Ani jsem nečekala, že se mi podaří ty dva zamilované a žárlivé tak rychle rozeštvat. Byly ale slepí láskou, a to mi vše usnadnilo.

Ochotně jsem dělala své nejlepší kamarádce Nadě vrbu a utěšovala její slzy hořkosti po každé hádce a každý večer si mnula ruce, jak už brzy bude Michal můj… To se mi sice nikdy nepodařilo, ale ty dva jsem tehdy rozeštvala. Navždycky!

Ani na třídní srazu před dvěma roky se neusmířili, a já jsem šťastná, i když se má tři manželství nevydařila a já zůstala sama.

Milena (57), Opava