Domů     Když utekl, bylo těžké nepřijít o rozum
Když utekl, bylo těžké nepřijít o rozum
7 minut čtení

Hlídkovala jsem před jeho oknem, před továrnou, kde pracoval. Byly to složité časy.

Když mě manžel opustil, zhroutila jsem se. Nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Ráno jsem se budila s tím, že je všechno při starém, že muž oddychuje ze spánku vedle mě.

Pak jsem nahmatala jenom polštář, lůžko bylo prázdné jako venkovské nádraží o půlnoci. Domnívala jsem se, že se s tím nikdy nesmířím a že se z toho zblázním. Přitom krátce před tím, než jsme se vzali, jsem navštívila kartářku.

Zapřísahala se, že do konce života zůstanu s černovlasým charismatickým mužem, jehož jméno začíná na M. Její předpověď mě uklidnila, vyplývalo z ní, že Michal je tím pravým a že dělám správnou věc.

O deset let později jsme už měli krásný byt s terasou, dvě malé holčičky a v hlavě zmatek nad zmatek. Na naším manželstvím se stahovala černá mračna. Seděli jsme proti sobě u večeře, měla jsem nepříjemný pocit, že se na mě řítí raketa středního doletu.

Trvalo to už několik měsíců, ale v onen večer pocit zesílil. Michal dojedl, vytřel talíř chlebem, jako by chtěl za čímsi udělat tečku, a povídá: “Odcházím.” Nikdy toho moc nenamluvil. Žádala jsem nějaké vysvětlení, dočkala jsem se opět jen lakonického: “Budu teď žít s někým jiným.”

Je to vážné

Nic jsem nechápala. Roky, které jsme spolu prožili, byly hezké. Měli jsme se rádi, bylo to vzájemné, to bych bývala přísahala. Narodily se dvě krásné dcery. Přece to nechce všechno rozbořit a jít?! Nicméně přesně to udělal.

Nechal mě se sedmiletou Aničkou a tříletou Marií v našem útulném bytě a s kufrem zmizel ve tmě. Lapala jsem po dechu. Volala jsem sestře, mámě, ba i tchyni. Všechny tři mě utěšovaly. I jeho matka říkala:

“To je nějaký zkrat, dostane rozum, brzy se vrátí, uvidíš, promluvím s ním.” Máma a sestra tvrdily totéž, jen trochu jinými slovy. Když jsem zvažovala, co říct Aničce a Mařence, ukázalo se, že jim Michal bez konzultace se mnou všechno vyklopil.

Že odchází, ale bude je mít vždycky rád. Vhrkly mi slzy do očí. Když to řekl dětem, je to vážné. Je to definitivní!

Deprese jako hrom

Od té doby jsem se cítila pod psa. Bývalo by mi pomohlo, kdybych navštívila psychologa, ale tehdy, před dvaceti lety, to ještě nebylo v módě, tak jako dnes. Lidé se za to spíš styděli, než aby se tím chlubili.

A tak jsem o tom vůbec neuvažovala, ale to byla chyba. Když se na to dívám s odstupem let, nechápu, jak jsem dokázala tu strašnou depresi, která se mě zmocnila, zvládnout.

Chodila jsem do práce, tehdy jsem byla zaměstnaná v rychločistírně, a starala se o dvě holčičky, z nichž starší chodila prvním rokem do školy a zasloužila si, abych se jí věnovala na sto procent.

Mně přitom myšlenky odplouvaly každou chvíli někam jinam a z očí mi nekontrolovaně tekly slzy, někdy i v práci nebo v autobuse. Zachránila mě rodina, hlavně máma. Jednou jsme šly spolu na kafe, to už od Michalova odchodu uplynuly bezmála dva roky.

Rozvod byl v plném proudu, Michal žil s novou přítelkyní, která nedávno maturovala. Máma objednala dvě kávy se šlehačkou a dva šlehačkové dorty, na uklidnění nervů, jak říkala. Když jsme dojedly, podívala se na mě a povídá: “Báro, je čas si uvědomit, že on už se nevrátí.”

Vrátí se?

Dnešníma očima viděno, v tom byl můj největší problém. Stále jsem čekala, že se Michal vrátí, a to mi bránilo žít normální život.

Ne snad že bych pro něj denně prostírala, ale tak nějak tiše jsem doufala, že jednoho dne zazvoní a oznámí, že se spletl, že se omlouvá a teď že už bude všechno v pořádku. Nic však v pořádku nebylo, zmocnila se mne podivná posedlost, na kterou vzpomínám nerada.

Nedokážu říct, k čemu to bylo dobré, ale několikrát jsem se přistihla, jak stojím pod okny, kde s tou holkou bydleli, a zírám do nich. Ta ostuda, kdyby mě zahlédli! Tohle jsem nikdy nikomu neřekla a neřeknu.

Zlobila jsem se sama na sebe, nedokázala jsem si vysvětlit, proč jsem takhle trapná. Jak už jsem podotkla, zoufale jsem potřebovala psychologa. Starší Anička mi jednoho dne oznámila to, co už několik dospělých před ní.

“Mami, táta se k nám asi nevrátí,” zašeptala před spaním. V tomhle okamžiku se má posedlost rozrostla do obřích rozměrů.

Náhodou jdu kolem

Dokonce jsem čas od času “hlídkovala” před budovou, kde byl můj bývalý muž zaměstnán. Naštěstí byl chladný podzim, a tak jsem se halila do teplého kabátu a šátku. Byla jsem přesvědčena, že mě nikdo nepozná.

Vítr fičel a pohrával si s padajícím listím, po tmavnoucí obloze se honila mračna. Sledovala jsem, zda Michala mezi lidmi odcházejícími z práce nezahlédnu, když tu mi někdo poklepal na rameno se slovy: “Jé, ahoj, Báro.

Co tady děláš?” Div že jsem nevyletěla z kůže! Tohle ale nebyl Michal, nýbrž jeho kolega, trochu jsme se znali. “Jdu tak náhodou kolem,” blekotala jsem nevěrohodně, i když jsem ve skutečnosti přešlapovala nedaleko tovární budovy a zírala na ni jako oddaný pes.

“Aha,” řekl překvapeně. “Jsi bledá, není ti špatně?” Bylo mi opravdu na omdlení, očividně jsem se zapotácela, musel mě zachytit. “Pojď, půjdeme někam na kafe,” řekl znepokojeně, protože si všiml, že sotva stojím na nohou.

Muselo mu být jasné, že nejdu jen tak náhodou kolem. Stála jsem tam s očima přilepenýma na dveře, odkud vycházeli zaměstnanci.

Můj nový život

V kavárně se choval taktně, na nic se neptal. Vyprávěl děj nějaké filmové komedie, kterou nedávno viděl. Ze slušnosti jsem se smála. Ale byla to trapná situace, ani jeden jsme nevěděli, co povídat, kam se dívat. Přemýšlal jsem, co o něm vím.

Byl starý zhruba jako já, odhadovala jsem ho na pětatřicet. Stále svobodný s pověstí spokojeného starého mládence, poměrně přitažlivý.

Abych nějak omluvila, jak vypadám a jak se chovám, vysvětlila jsem mu, že jsem stále ještě vykolejená z krachu svého manželství. “Ale vždyť je to už několik let, co jste se rozešli,” divil se. Uvědomila jsem si, že má pravdu, že Michal odešel před třemi lety.

Došlo mi, že jsem opravdu potrhlá a že bych se sebou měla něco dělat. Požádala jsem číšníka o becherovku, abych se napila na to, že jsem se snad už konečně odrazila ode dna. Vlastně jsem objednala dvě. “Co slavíme?” zasmál se už společník.

“Můj nový život,” odpověděla jsem tajemně. Odvážil se k dotazu: “Hele, cos doopravdy dělala před naší firmou?”

Dodala jsem si kuráže a odpověděla: “Jen jsem něco potřebovala sečíst a tlustě podtrhnout.”

Dávná věštba

Jmenoval se Miroslav, to mi připomnělo dávnou věštbu, že do konce života zůstanu s černovlasým charismatickým mužem, jehož jméno začíná na písmeno M. Už ten večer mě doprovodil domů a jen tak mimochodem se zmínil, že mladičká přítelkyně mého bývalého manžela čeká miminko.

Zavřela jsem oči, na vteřinu shořela na popel, pak se mi vrátila schopnost myslet. To byla poslední tečka za tím vším. Miroslav u mě bydlel od našeho prvního setkání. Holčičkám jsem ho představila jako svého kamaráda.

Nějakou dobu spal v obýváku, ale časem se přemístil. V duchu jsem se omluvila té kartářce, opravdu se nemýlila, mužem mého života bezpochyby je brunet se jménem začínajícícm na M., jen jiný, než jsem původně myslela.

Barbora J. (50), Havlíčkův Brod

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk