Být vdaná za člověka, kterému není nic po chuti, dokonce ani vlastní syn, mi vadilo čím dál víc. Uvažovala jsem o rozvodu a sháněla si nové bydlení.

Moje manželství nebyla nikdy procházka růžovým sadem, ale to, co se dělo posledních několika letech, se už nedalo tolerovat. Můj muž se totiž změnil. Bohužel k horšímu! Jakoby se z něho stal úplně jiný člověk. Necitlivý a ironický. Občas byl ke mně i krutý!

Na synovi viděl jen chyby

Třeba když jsem onemocněla a musela několik dnů ležet v posteli. Nepřinesl mi ani hrnek čaje, natož něco k jídlu! Vůbec si mě nevšímal, jako bych ani nebyla doma. Moc mě to tehdy mrzelo, ale byl to jen začátek jeho podivného chování.

„Prosím tě, Martine, jak to zase vypadáš? A jaký to máš účes? Jsi jako nějaká slečinka…“ řekl například našemu jedinému synovi, jen co se chudák zjevil mezi dveřmi. Navštěvoval nás pravidelně a vždy přinesl něco dobrého na zub.

Vypomohl s opravami a dokonce nám koupil i novou pračku, když se ta stará rozbila. Lepšího syna si mohl těžko někdo přát, natož manžel, který se mu nikdy nevěnoval a naopak ho přehlížel. Jako by ani nebyl jeho! Vlastně, nebyl.

Osvojili jsme si ho coby miminko z kojeneckého ústavu, protože jsem nemohla mít děti. Manžel mi to nikdy neodpustil! Jako bych za to mohla.

Ztrapnil ho před nevěstou

Martínek nám dělal ale vždycky jen radost. Jakoby nám byl vděčný za vysvobození z ústavu, kde jen ležel a koukal do stropu. Teď už je to tam určitě jiné, ale tehdy to bylo k pláči. Tolik opuštěných miminek!

Manžel ale nenechal na synovi nit suchou, jak se říká. Pořád ho za něco kritizoval a potom i ztrapňoval. To když nám přišel Martin představit svoji nastávající ženu. Dlouho ji před námi tajil, samozřejmě kvůli manželovi.

Ale já o ní věděla a moc se těšila na první setkání. Můj muž zřejmě také, protože moc dlouho nečekal a začal: „No, jestlipak víte, že tady náš Martin je osvojený. Kdo ví, co byli jeho praví rodiče zač!“ Úplně se mi zatmělo před očima.

Tohle ještě nikdy neudělal! Martin se ale nenechal vyvést z rovnováhy. Jakoby nějaký podraz čekal! Hned měl připravenou odpověď: „Ale tati, tady Kačka o všem ví. Dokonce už jsme začali společně pátrat po mém původu, abychom věděli, na čem jsme!“

Pomohl mi kamarádčin syn

Tohle jeho přiznání byla pro mě další rána. Měla jsem být ráda, že je Martin tak pohotový, ale bála jsem se, co zjistí. Co když jeho matka byla nějaká prostitutka nebo otec vrah? Rozhodla jsem se jednat. Musela jsem tuhle šlamastyku nějak vyřešit!

Napadlo mě jediné. Byla to pěkná hloupost, ale smysl dávala. Pokusím se získat nějaký falešný doklad, rodokmen, nebo něco takového! Mohla bych potom všem, manželovi i synovi a budoucí snaše předložit důkaz, že náš Martin má ten nejlepší původ.

Že se nenarodil nějakým kriminálním živlům, ale urozeným lidem. Samozřejmě, sama bych něco takového nezvládla a tak jsem o radu a pomoc požádala kamarádku. Nebo spíš jejího syna. Pracoval coby profesor někde na fakultě vysoké školy a věděl si rady!

Moc se mu můj nápad nezamlouval, dokonce mi vynadal: „Prosím vás paní, přemýšlíte vůbec? Jak si můžete jen na okamžik myslet, že nebohé děti z ústavu mají za rodiče kriminálníky! Vždyť to je úplný nesmysl!“

Udělal ze syna šlechtice

Rozčiloval se, ale já ho uklidnila: „No, kdybych si tohle myslela, přece bych si našeho Martínka z toho ústavu nevzala!

Ale teď, ke stáru, mě napadají nejrůznější věci a já nechci, aby tím trpěl!“ No, po tomhle argumentu se i slovutný pan profesor nechal přemluvit. S pomocí jednoho svého nadaného žáka vyrobil falešný rodokmen. Vypadal věrohodně, já bych mu tedy uvěřila hned!

Bal jsem nadšená. Stačil jeden měsíc a já měla v ruce důkaz, že se Martin narodil ve velmi vzdělané rodině a jeho pravá babička byla dokonce šlechtického původu! Zbývalo jen vymyslet, proč se ocitnul v kojeneckém ústavu.

„Tak řekni, že měli jeho rodiče autonehodu!“ radila mi kamarádka, ale mně se to zdálo průhledné. Nic jiného jsem ale nevymyslela. A tak jsem falešný rodokmen ukázala manželovi a potom i synovi.

Manžel spolknul lež i s navijákem

Syn je zakroutil hlavou a mrknul, jako že mi tuhle lež nespolkne! O chvíli později mi pošeptal do ucha, že lhát se nemá. Ale usmíval se. Potěšilo ho, že jsem si dala takovou práci, abych obelstila manžela! Ten byl úplně nadšený.

Prohlížel rodokmen ze všech stran a dokonce zkoumal certifikát pravosti. Vše sedělo. Na oslavu otevřel lahev drahé whisky a připil nám všem na zdraví! My si přiťukli z jiného důvodu. Těšilo nás, že se ten starý mrzout nechal tak snadno napálit!

Dokonce se synovi omluvil. Prý, kdyby věděl, že má doma šlechtice, nikdy by se tak ošklivě nechoval! Tajně jsem se musela smát. A už uvažuji o dalším podvůdku. Třeba nějaké falešné poukázce na dovolenou, abych se konečně podívala k moři!

Marcela K., (56), Prostějov