Nikdy jsem příliš neholdovala alkoholu. Možná právě proto jsem pod jeho vlivem udělala něco, co by se mi za normálních okolností rozhodně stát nemohlo.
Na narozeniny švagra se mi nechtělo. Sestra mě musela přemlouvat. Toho jejího Milana jsem moc nemusela. Ani nevím, proč. Byly to ale kulatiny, tak jsem nakonec slíbila, že přijdu aspoň na chvilku. Oslava se povedla, slavilo se na naší krásné staré chalupě v Lužických horách. Naši starou, skoro pohádkovou chaloupku jsem milovala. Byla krásná v každém ročním období, ale svou pravou atmosféru získávala v zimě. Když ležel všude sníh, ze střechy visely rampouchy a venku mrzlo až praštilo, pak teprve dokázal člověk ocenit teplo starých kachlových kamen, které se rozlévalo celým stavením. Bylo úžasné vidět rodinu pohromadě. Sestra byla vdaná krátce a s Milanem čekali svého prvního potomka. Já jsem v tu dobu byla sama a trochu jsem se cítila osaměle. Zas tak mi to ale nervy nedrásalo, vždyť přece přijede ještě sestřenice Lenka a bratranci Lukáš s Petrem, a ti také partnery nemají. Rodina se začala sjíždět, byla zima, všude plno sněhu. Naše chaloupka však byla krásně vyhřátá. Já připravovala svařené víno a sestra pohoštění na uvítanou…
Přehnala jsem to
Víno mi rychle stoupalo do hlavy. Nebyla jsem na pití zvyklá, snad i proto šly mé zábrany stranou. „Teda Jitko, ten tvůj manžel je ale sympaťák,“ vypadlo ze mě asi proto, že jsem byla opilá. Myslela jsem to ale upřímně. Hlavou mi najednou proběhlo, že je Milan vlastně fajn a docela pohledný. Milan to slyšel a očividně se mu líbilo, že mu lichotím.
Hodil po mě očkem a objal mě: „Škoda, že jsme se nepoznali dříve!“ řekl v žertu. Začali jsme se smát. Stoly se celý večer prohýbaly pod dobrým jídlem a pitím, hrálo se, zpívalo i tančilo. První minuty po druhé ráno už byly za námi a obsah lahví se značně ztenčil. Spousta lidí si šla lehnout. Když jsem se vracela ze zahrady, kde jsem kouřila, všimla jsem si v předsíni o samotě stojícího Milana. Podle toho, jak se tvářil, měl už taky řádně vypito. Když jsem procházela těsně kolem něj, chytil mne za rameno. „ Víš o tom, že seš moc krásná?.“ zašeptal mi do ucha a já měla pocit, že v tu chvíli roztaju jako ten rampouch, co visel za oknem. Nezmohla jsem se na jediné slůvko, podlomily se mi nohy. „Už spí, neboj,“ odpověděl na mou nevyřčeno otázku.
Ztratila jsem hlavu
Protože chalupa patřila rodičům, měla jsem v podkroví už roky svůj malý, ale útulný pokojíček. Všichni spali v pokojích v přízemí chalupy, kam doléhalo teplo ze starých kachlových kamen, které tu stály od nepaměti, a také omamná vůně dřeva byla cítit všude kolem. Většina už byla v peří, jen bratranec Petr ještě posedával, kouřil a jen tak dumal. Těhotná sestra dávno tvrdě spala. Viděli jsme jí s Milanem skulinkou mezi dveřmi, když jsme nakoukli do pokoje. Hned potom jsme se upřeně podívali na sebe a bylo jasně, co se nám honí hlavou. Milan se mi najednou opravdu líbil a já jemu taky. Sotva jsme se dostali z dohledu známých, chytil mě a začal mě líbat. Bylo to tak vášnivé a silné jako nikdy předtím! Možná i proto, že jsme se vlastně zakousli do zakázaného ovoce.
Na sestru jsem zapomněla
Tak nějak samo nás to táhlo až do podkroví a já si vzpomínám, jak jsem za námi tiše zamykala. Pro jistotu. Pro klid. Pak jsme se milovali. Bylo to tak krásné! Jeho tělo se linulo k mému a já měla v tu chvíli pocit, že nám patří celý svět. Že se celá planeta točí jen pro mě a pro něj. Tajně jsem si přála, aby ta chvíle nikdy neskončila. Možná i díky vínu, kterého jsem vypila docela dost, se mi švagr, kterého jsem běžně nemusela, jevil takřka jako ideální muž. A na víno bych snad mohla svést i to, že jsem přitom úplně zapomněla na svou těhotnou sestru a na fakt, že Milan je její manžel! Ona nic netušíc spala v dolním pokoji spolu s ostatními.
Co jsem čekala?
Probudila mě zima. Rozlepila jsem oči a záhy zjistila, že ani lidské teplo druhého člověka mne v posteli nezahřívá. Milan byl pryč. A byl tady vůbec? Ptala jsem se v duchu sama sebe a zároveň počítala sklenky vína, které jsem vypila. Tohle se mi přece nemohlo zdát! Když jsem pak pod dekou našla Milanovu ponožku, konečně jsem si potvrdila, že se TO opravdu stalo. Vyspala jsem se s manželem své sestry! Říkala jsem si, že musím hlavně zachovat klid. Oblékla jsem se a sešla dolů do světnice. U stolu už seděli téměř všichni a popíjeli čaj. „Včera to bylo super,“ říkali jeden přes druhého. Udělala jsem si kávu a šla si ven zapálit cigaretu. Pod stříškou tam stála sestra s Milanem a vášnivě se líbali. Pochopila jsem, že bude lepší odejít. Za několik měsíců jsme se na chalupě sešli znovu. Sestra se švagrem a já se svým novým přítelem Sašou. A narozeninový úlet? O tom se snad sestra už nikdy nedozví…
Eliška (43), Jablonec nad Nisou
