Domů     Sebevražda pro mě byla vysvobozením
Sebevražda pro mě byla vysvobozením
7 minut čtení

Dostala jsem se do situace, kdy mě přestal bavit svět. A navíc jsem věřila, že mi všichni jen lžou.

Když pozoruji slunce, měsíc či hvězdnou oblohu, často si uvědomím, že už pro mě dnes svítit neměly. Je tomu víc jak pět let, co jsem se rozhodla zemřít. Důvody byly prozaické. Byla jsem přesvědčená, že umírám na rakovinu.

Smrti se nebojím, ale bolesti strašně.

A rakovina je přece ta nejhroznější způsob odchodu ze světa, který přichází až dlouho poté, co vám tělo rozežere nádory a mysl zdeformuje takovým utrpením, že se budete na svůj konec těšit jako na to nejsladší vysvobození. Aspoň tak si to já představuju.

A tak jsem se chtěla vysvobodit sama, dřív než přijde konečné stádium, kdy už na to nebudu mít sílu.

Začalo to nemocí

Tehdy jsem onemocněla a musela na poměrně těžkou gynekologickou operaci. Moje problémy spočívaly v uvolněné děloze a několika dalších komplikací, ovšem nález, který by potvrdil karcinom neexistoval.

Stejně jsem ale byla dost vyděšená, prostě jsem se bála toho, co najdou až se do mě podívají trochu blíž. Lékaři i sestry byli strašně nepříjemní.

Když jsem se ptala na podrobnosti, usadili mě vždy chladnou větou o tom, že nemají čas a já se vařila ve vlastní šťávě.

Na den operace nezapomenu. Ráno mě sestra seřvala jako malou holku, za to, že se bojím a jestli chci, zavolá prý psychiatra. Pak mi píchla uklidňující injekci a v mrákotách mě odvezla na sál.

Operace trvala čtyři hodiny a když jsem se probrala, dlouho se na pokoji nikdo neobjevil. Druhý den mi lékař vysvětlil, že je všechno v pořádku a maximálně do tří měsíců jsem kompletně zahojená a bez potíží. V nemocnici si mě nechali ještě několik dní a pak mě poslali domů.

Operace se nepovedla

Bylo mi hrozně. Nemohla jsem bolestí spát, sedět a ani pořádně chodit. Dcera mi koupila ve zdravotních pomůckách nafukovací kruh, který mi měl při sezení trochu ulevit, ale moc nepomohl. Brala jsem léky a rostlo ve mě podezření, že mě ve špitále podvedli.

Prostě mi tu rakovinu našli, ale rozhodli se, že se na mě vykašlou, nic mi neřeknou a nechají mě umřít. Je mi třiašedesát, na co by do staré báby vráželi peníze pojišťovny. To raději utratí za mladší pacienty.

Moje podezření se pomalu měnilo v jistotu poté, co uplynuly ne tři měsíce, ale půl roku a já trpěla bolestmi stále. Doktoři se ale se mnou odmítli bavit a posílali mě na psychiatrii.

Manžel a dcera mi taky nechtěli naslouchat a za zády se mi posmívali, že jsem hysterka a vymýšlím si nesmysly. Nahlas nic neřekli, ale já jim viděla až do žaludku.

Proto jsem se úplně uzavřela do sebe a přestala komunikovat. Trápila jsem se ležíc ve svém pokoji dnem i nocí. Často jsem proplakala celé hodiny a představovala si to utrpení, které nastane možná už zítra.

Ty poryvy nesnesitelných bolestí, jejíž předzvěst jsem už pociťovala teď. Připadala jsem si jako mučedník na kříži a modlila se k bohu, abych do rána umřela. Ani ten mě ale nevyslyšel, a tak jsem se rozhodla vzít svůj osud pevně do rukou.

Plány na smrt

Všechno jsem si pečlivě naplánovala. Koupím si provaz a oběsím se na stromě. Před tím zapiju láhví kořalky plato prášků na spaní a smrt si tak posychruju. A navíc nebudu vnímat ani strach ani nic jiného. Hlavně musím všechno zařídit nenápadně.

Provaz jsem schovala pod matraci, flašku vodky do skříně mezi svetry a prášků na spaní jsem měla dost zcela oficiálně. Při procházce se psem jsem si vybrala i vhodný strom.

Byl na odlehlém místě, ve svahu a pod ním se válela kupa roští a kamení, takže byly jeho větve dostupné. Stačí na ten marast vylézt, přehodit provaz a pak ho jen odkopnout…

Když teď na to vzpomínám, rozhodnutím, že se zabiju, se mi hodně ulevilo. Trápení a strach už jsem vnímala jako časově ohraničené, tudíž jsem se mohla těšit, že se jich zbavím. Nejhorší pro mě bylo to nekonečno zoufalých dní přede mnou.

To, že jsem nedohlédla konce bolestí a utrpení. A v neposlední řadě i neschopnost se tomu postavit. Jak bych se mohla vzepřít rakovině? Vždyť je to předem prohrané!

Poslední den v životě

V den D jsem si kolem pasu omotala provaz a schovala ho pod bundu. Do kapsy nasypala hrst prášků a do druhé zasunula láhev kořalky. Byla jsem jako omámená. Šla jsem na smrt a naposled pozorovala mraky nad hlavou. Ne, nedojímalo mě to.

Byla jsem skálopevně rozhodnutá a psychicky vlastně už víc na druhém břehu než v pozemském životě. Těšila jsem se, že se brzy potkám se svou maminkou a tátou. Už tam na mě určitě čekají.

Udělala jsem však zásadní chybu. Když jsem přišla ke stromu, odmotala jsem provaz a rozhodla se, že nejdřív zapiju prášky na spaní. Než začnou spolu s alkoholem působit, chvíli to potrvá a já zatím upevním smyčku.

Bez zaváhání jsem si je nasypala do krku a na ex vypila dobrou půlku flašky. Vzala jsem lano a začala šplhat po hromadě roští, abych si připravila oprátku. Za pár minut se se mnou ale začal svět točit, bylo to o daleko dřív, než jsem čekala.

Oprátka už ale visela, stačilo provlíknout hlavu a skočit. V poslední chvíli jsem ještě chtěla dopít zbytek vodky, ale láhev mi spadla a rozbila se. To jsem už ale neřešila, protože jsem začala ztrácet pojem o realitě.

Všechno jsem vnímala jako ze snu, obrazy se podivně a nesouvisle míhaly… Hop. A víc si už nepamatuju.

Konec nadějím

A pak jsem se probrala. Ležela jsem pod stromem s provazem na krku a přes nohy mě tížila zlomená větev, která se mojí vahou utrhla. Venku se začalo stmívat a já si vůbec nedokázala uvědomit, co tam dělám, kdo jsem a proč ležím na zemi.

Vůbec jsem si nevěděla rady, a tak jsem se zvedla, sundala si provaz z krku a potácela se cestou nevěda kam. Pomalu se mi vracela paměť a já si matně uvědomovala, že tady někde bydlím, ale nevím, jak se domů dostat.

Začala jsem brečet a jak jsem ještě byla pod vlivem drog, tak i padat a otloukat se o stromy a zeď, která vedla podél lesoparku. Naštěstí mě potkali nějací lidé, kteří mě podle mých zmatených instrukcí odvedli před náš dům a zazvonili na manžela.

Ten už mě několik hodin hledal a když spatři, v jakém jsem stavu, hned zavolal sanitku.

Nakonec jsem se tedy přece jen do blázince dostala. Zavřeli mě na tři měsíce a bylo to tam tak otřesné, že nebýt prášků, které tam do mě cpali, tak bych utekla. Rodina se ale konečně chytla za nos a začala mě brát vážně.

Denně za mnou docházel jak manžel, tak dcera. Když mě poprvé uviděla, padli jsme si do náruče a obě brečely jako plačky na pohřbu. Já jsem byla strašně potlučená, obličej od větví do krve rozškrábaný a kolem krku mohutnou striangulační rýhu od provazu.

Drželi jsme se pak za ruce a šli na procházku po areálu a mnoho hodin si povídali. Poprvé po mnoha letech.

Svět znovu zalilo slunce

Po propuštění mi lékaři vystavili písemné dobrozdání o tom, že v žádném případě netrpím rakovinou a já jim konečně uvěřila. Když si na to dnes vzpomenu, jsem vděčná, že mě cosi ochránilo a já při páchání sebevraždy udělala tolik chyb, že se mi nepovedla.

Situace v rodině se natolik změnila, že dnes jezdíme společně I na dovolenou a jsme rádi, že se máme. To si totiž člověk často uvědomí až poté, co o někoho přijde.

Věra M. (67), Kroměříž

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
3. února 1959: Den, kdy zemřela hudba
epochaplus.cz
3. února 1959: Den, kdy zemřela hudba
Od startu malého letadla uplyne jen pár minut, když se uprostřed noci v plné rychlosti zaboří do kukuřičného pole. Budoucnost hudby se v jediném okamžiku mění. Když se Americe zeptáte na 3. února 1959 téměř určitě v odpovědi zazní jméno Buddy Holly. Toho dne totiž během jediného okamžiku rocková hudba přichází o několik hitmakerů, mezi nimiž je největší
Jak jsem opustila svoje tělo
skutecnepribehy.cz
Jak jsem opustila svoje tělo
U známých na chalupě jsme na půdě našli staré bylinky po babičce. Zvědavost mi nedala a připravila jsem si z nich lektvar… Zimní pobyt na chalupě se pro mě vlastní vinou změnil v děsivý zážitek, na který až do konce svého života nezapomenu! Napila jsem se zvláštního čaje a málem mě to stálo život. Opustila jsem poté své
Jednoduchý a skvělý svařák
tisicereceptu.cz
Jednoduchý a skvělý svařák
Umíte si představit zimu bez oblíbeného svařáku? Spousta lidí ne, proto jsme si pro vás připravili jednoduchý a rychlý recept na ten nejlepší svařák. Ingredience cukr krystal 1 ks velké skořice
Mars odhalil své nitro
21stoleti.cz
Mars odhalil své nitro
Data ze sondy NASA InSight, která před třemi lety umlkla pod vrstvou prachu, stále přinášejí překvapení. Dva nezávislé vědecké týmy nyní oznámily, že Mars má nejen plášť plný trosek z dávných impaktů,
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
epochalnisvet.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.   Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání
Další rozchod Fingera na spadnutí?
nasehvezdy.cz
Další rozchod Fingera na spadnutí?
Herec známý ze seriálu Ulice Martin Finger (54) se nezdá! Letos v únoru se provalilo, že už nežije s partnerkou Barborou Vrablíkovou (38), kvůli níž opustil svou manželku Monikou Šabartovou (51), a má
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
epochanacestach.cz
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
Letošní 33. ročník mezinárodního historického festivalu Táborská setkání bude důstojnou připomínkou dvou loňských významných výročí: 600 let od úmrtí nikdy v poli neporaženého hejtmana Jana Žižky z Trocnova a 40 let partnerství Tábora s německým městem Kostnice. http://taborskasetkani.eu
Odličovací manuál pro dokonalou a zdravou pleť
nejsemsama.cz
Odličovací manuál pro dokonalou a zdravou pleť
O tom, že k uchování zdravé a mladistvě vyhlížející pleti je nezbytná pravidelná očista, asi nikdo nepochybuje. Ovšem pořád se najdou ženy, které se neodličují správně a pak je trápí problematická pleť. Na trhu najdete záplavu přípravků určených k čištění. Je jich dokonce tolik, že je obtížné vybrat ten pravý. Proto jsme pro vás připravili malého průvodce. Micelární vody V
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
iluxus.cz
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
U značky Longines není žádným nováčkem, nyní je však mnohem kompaktnější, smyslnější, ženštější. Redesignovaná kolekce PrimaLuna vystihuje vše, čím je značka Longines dnes a čím byla i před sto dvacet
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Muži v černém: Vládní agenti, nebo něco víc?
enigmaplus.cz
Muži v černém: Vládní agenti, nebo něco víc?
Muže v černém si často představujeme jako vládní agenty pracující v maximálním utajení. Mají se objevovat na místech, kde bylo pozorováno UFO, a snaží se prý zajistit, aby nevznikala zbytečná panika.
Jak se žije na ostrově plynových masek?
historyplus.cz
Jak se žije na ostrově plynových masek?
Mijakedžima u Japonska se zdá být jako kterýkoli jiný tichomořský ostrov, pravdou však je, že skrývá svoji temnou stránku. Až na pár stovek lidí se zde totiž nachází ještě aktivní sopka, kterou místní považují za nejničivějšího obyvatele ostrova! Kdykoli zazní siréna, každý si musí nasadit plynovou masku. Stalo se tak již nespočetněkrát v minulosti a