Domů     Můj vnuk je vážně postižený
Můj vnuk je vážně postižený
5 minut čtení

Na svého prvního vnoučka jsem se vážně moc těšila. Chystala jsem se právě do důchodu a doufala, že budu ta správná hlídací babička. Netušila jsem, co mě čeká.

Jsem poprvé na návštěvě u své dcery Dominiky. Sedí v křesle nemocničního pokoje a je naprosto netečná. Dívá se kamsi do prázdna, ta bílou, studenou zeď. Vůbec na mé otázky nereaguje. Jako bych tam ani nebyla. Jako bych za všechno snad mohla právě já.

Jenže problém je právě v tom, že nikdo za nic nemůže. Prostě se nám to stalo.

Konečně si našla muže

Naše dcera Dominika je hezká a hodná holka, ale na muže dlouho moc štěstí neměla. Vlastně se o to ani moc nesnažila. Bavilo ji učení, studovala dvě vysoké školy najednou a čas na randění zkrátka neměla.

Už jsme se s manželem báli, že nakonec zůstane sama, jak se říká na ocet. Pak ale na nějakém jazykovém kurzu potkala Leoše. A zamilovala se. Konečně! Byli jsme s mým muže nadšení, protože Leoš vypadal na slušného chlapa.

Miminko na cestě

Jednou o víkendu se Dominika s Leošem objednali k nám na nedělní oběd. Hned jsem tušila, že se jedná o něco důležitého. Navařila a napekla jsem proto své nejlepší kousky a táta koupil dobré víno. Naši mladí s tajemným úsměvem nám oznámili, že chystají svatbu.

A než jsme se stačili začít radovat, dodali ještě, že čekají miminko. Dvě ohromující a úžasné zprávy najednou. Byla jsem štěstím naprosto bez sebe. No to jje paráda!

Vše šlo zprvu hladce

Svatbu jsme měli opravdu krásnou. Takovou akorád, ani velkou a moc honosnou, ani příliš skromnou. Dominice počínající těhotenství navíc velmi slušelo. Byla to nádherná nevěsta. A za čtrnáct dní po svatbě jsme navíc slavili její čtyřicátiny.

Vše se zdálo zalité sluncem. Chystali jsme doma u dcery vše pro miminko. Bylas jsem čerstvá důchodkyně a měla tak spoustu času na to, abych dceři se vším pomáhala.

První pochybnosti

Poslední dva měsíce těhotenství ale začali mít doktoři o naše miminko trochu obavy. Něco se jim nezdálo, ale zatíém se nedělo nic vážného. I sám porod proběhl normálně a narodil se nám Petříček. Teprve potom se nám zhroutil svět.

Narodilo se nám mentálně postižené dítě. Zachvátila nás všechny úzkost z toho, co bude dál. Přepadl nás pocit beznaděje a zoufalství.

Dominika se zhroutila

Nejhůř na tom byla moje dcera. V prvotním šoku se zcela odmítla starat o svého syna. Stáhla se do sebe a dala nám ostatním najevo, že za všechno můžeme my. Proč? To nám ale nevysvětlila.

Jen potřebovala na někoho svalit vinu za to, že její jediné, vysněné dítě bude retardované a nikdy nebude jako ostatní děti. Nikdy nebude moc studovat, jako ona. Nikdy z něj podle ní nebude žádný borec. V ničem.

Vnouček v ohrožení

Dominika v sobě mateřství popřela natolik, že ani nemohla syna kojit, odmítala na něj jen sáhnout. Veškerá péče proto zbyla na mně, manželovi a tátovi malého Petříka. Ten potřeboval nadstandardní péči, ale takto ve třech jsme to nakonec zvládali celkem dobře.

Horší to bylo s Dominikou. Zavřela se v pokoji a odmítala jakýkoli kontakt s námi, odmítala žít. Pak se to ale obrátilo k ještě horšímu.

Začala být agresivní

Ta zloba na celý svět za to, co právě ji potkalo, se postupně obracela do neuvěřitelné agresivity. Dominika mívala záchvaty vzteku, kdy kolem sebe všechno rozbíjela, se vším mlátila, křičela a tím děsila svého syna.

Její největší zloba se obrátila proti chudákovi Leošovi. Podle dcery právě on mohl za to, že se jim narodil kripl, jak ona říkala. Ta nenávist vůči němu a dítěti byla tak strašná, že jsem se bála, že jim něco oběma udělá. Nedalo se to už vydržet.

Pak přišla poslední kapka

Když ji jednou zase popadl vztek, vrhla se Dominika na svého muže a bušila do něj hlava nehlava. On se nebránil, ale já už to nevydržela a zavolala záchranku. Dominika skončila na psychiatrii. Její stav se zatím nelepší a vůbec netušíme, jak dlouho tam bude.

Zatím se o Petříka musíme tedy starat sami. Všichni tři to bereme jako samozřejmost. Už víme, že život s postiženým dítětem nebude procházka růžovým sadem, ale také to odmítáme brát jako tragédii.

Naše životní zkouška

Není to naše neštěstí, ale zkouška. Už také víme, že naše obětavost v péči o Petříka nesmí přejít v obětování se. Vidíme totiž, že sám Petřík svým postižením nijak netrpí a raduje se a směje docela obyčejným věcem.

Posiluje nás také to, že víme, že my tři se na sebe můžeme spolehnout. To nás nesmírně posiluje. Jen nás děsí, co bude s Dominikou. Kdy ona konečně dokáže přijmout svého syna.

Věra N. (64), Znojmo

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může