Stalo se to už skoro před třiceti lety. Kamarádka mě vyslala na schůzku naslepo místo sebe. Bála jsem se, že se s tím cizím mužem budu nudit, ale nestačila jsem se divit…

V dnešní době internetu a mobilních telefonů by se tenhle příběh nejspíš nestal. Jenže tenkrát se člověk mohl seznámit hlavně na pracovišti, na diskotéce – nebo prostřednictvím inzerátů v Mladém světě.

Vybrala si jiného

Já jsem nijak moc překotně nehledala, zato kamarádka Marcela se chtěla seznámit za každou cenu. Na svůj inzerát dostala spoustu odpovědí. Nejvíc ji zaujali dva kluci ze sousedních měst. Začala si s nimi psát.

Protože jsme byly opravdu dobré přítelkyně, o všem mi říkala. Její snaha skončila tím, že si domluvila s oběma kluky rande. Jenže hned ten první jí padl do oka a na schůzku s druhým už jít nechtěla. Zeptala se mě, jestli nemám zájem ji „zastoupit“.

Nejdřív jsem odmítla, Marcela mě ale přemlouvala tak dlouho, až jsem souhlasila. Měly jsme s Marcelou spoustu věcí společných, včetně fyzické podoby, takže odpovídal i popis, který uvedla v inzerátu. O tom „svém“ klukovi jsem věděla jen to, že se jmenuje Aleš.

Moc se mi nelíbilo, že se budu vydávat za někoho, kým nejsem. Protože jsem to ale Marcele už slíbila, nechtěla jsem vycouvat.

Bylo mi s ním nečekaně dobře

Přišla jsem na domluvené místo jako první, což se mi zase tak moc často nestávalo. Chvíli jsem tajně doufala, že Aleš vůbec nepřijde a bude po problému nebo případném trapasu. Pak se ale objevil docela sympatický kluk, mířil ke mně a já věděla, že je to on.

Zeptal se, jestli jsem Marcela. Přikývla jsem, i když jsem se přitom začervenala. Aleš navrhl, abychom se šli projít a já souhlasila. Povídali jsme si a ke svému potěšení jsem zjišťovala, že Aleš je celkem fajn kluk. Choval se slušně a přátelsky.

Bylo mi hloupé, že ho vlastně podvádím, nejenom kvůli němu, ale i kvůli sobě samotné. Přišel za dívkou, se kterou si psal a netuší, že Marcela za sebe poslala kamarádku.

A když mu to přiznám, urazí se a já ztratím možnost chodit s klukem, který mě opravdu zajímá. Netušila jsem, jak se z toho vymotám.

Jak to bylo doopravdy

Nakonec jsem si řekla, že nejlepším řešením bude ze všeho vycouvat. Prostě Alešovi řeknu, že se k sobě podle mého názoru nehodíme, i když si to doopravdy nemyslím. Ve chvíli, kdy jsem se k tomu chystala, mě ale Aleš pořádně zaskočil.

Prohlásil, že se mi musí s něčím svěřit a za něco se mi omluvit. A vzápětí ze sebe vysypal, že se vlastně nejmenuje Aleš, ale Mirek. Skutečný Aleš ho prý poslal na výzvědy. Dala jsem se do smíchu a on se na mě nechápavě díval. Čekal spíš, že se budu zlobit.

Když jsem se konečně vzpamatovala, prozradila jsem mu na oplátku své „tajemství“. A pak se začal smát taky. Zajímá vás, jak tohle rande v zastoupení nakonec dopadlo? Jestli tipujete svatbu, tak jste to uhodli. Konala se za rok a půl od naší první schůzky.

A jeden bonbónek na závěr: mně šla za svědka Marcela a Mirkovi Aleš. Vždyť přece oba vlastně mohli za to, že se bereme…

Jiřina (49), Náchod