Domů     Syn mě prostě vystěhoval
Syn mě prostě vystěhoval
3 minuty čtení

Můj syn byl hodný, poslušný a chytrý kluk. Vychovávala jsem ho skoro celý život sama. Člověk ale nemá za svou péči očekávat žádnou odměnu.

Sedím v malé místnosti, kam se vejde jen postel, skříň, malý stolek, jedna židle a lednička, na které stojí moje malá televize. Tak to je můj nový domov.

A k tomu dva kufry a tři krabice od banánů plné věcí, kterých jsem se nechtěla vzdát. Oblečení, knihy, fotografická alba. Kampak to ale všechno nacpu. Tady v té malé špeluňce. „To jsem dopadla.“ Už ani plakat nemůžu.

A to prý mám ještě velké štěstí, že jsem místo v důchoďáku dostala tak rychle. Prostě někdo tu nečekaně zemřel dřív, napadá mě.

Dědictví po rodičích

Ještě nedávno jsem bydlela úplně jinak. V našem krásném domku s prostornou zahradou. Byl to jediný můj majetek, dědictví po rodičích. Já bych si ho bývala nikdy nemohla dovolit koupit. Po škole jsme se narychlo vdávala a narodil se mi Mireček.

S jeho otcem jsme ale vydrželi jen do Mirečkových čtvrtých narozenin. Po dost bouřlivém rozchodu jsem se o syna musela starat sama.

Byli jsme správná dvojka

Syn byl ale moc hodné dítě. Já měla slušnou práci a tak i opakující se výpadky alimentů, které někdy exmanžel neposlal, jsme ustáli. Navíc mi pomáhali rodiče. Už tím, že jsem mohla bydlet u nich. V našem domku, kde jsem vyrůstala, nyní vyrůstal i můj syn.

A já se tak mohla starat nejen o něj, ale později i o stárnoucí rodiče. Mireček to tam miloval. Zahrada pro něj byla jedno velké dobrodružství, kde si hrál a později i kutil.

Rád ho zveleboval

Rodiče odkázali dům mě. Po tom, co oba odešli jsme tam zůstali se synem, který si tam před časem přivedl přítelkyni, kterou si vzal. Začali v domku velké rekonstrukce. Nevadilo mi to.

Naopak jsem byla ráda, že to místo oživne, brzy možná i smíchem mých vnoučat.

Místa tam pro nás všechny bylo dost a syna bavilo vymýšlet stále nové a nové zlepšováky v domě i na zahradě, kde dokonce udělala pro mě takové zátiší s lavičkou, abych si tam mohla v klidu číst.

Souhlasila jsem s tím

I když mě trochu překvapilo, proč jednou přišel se žádostí, abych dům i pozemek napsala na něj. Ale pak jsem si řekla, proč vlastně ne. Má to tu rád, vyrostl tady, zvelebuje to tu a na cestě je už moje vnouče, čtvrtá generace, co tu bude žít.

I když jsem cítila, že celý ten nápad není z jeho hlavy a že je z toho trochu rozpačitý, podepsala jsem darovací listinu.

Přišla rychlá změna

Ani ne za půl roku, těsně před porodem, začala snacha tlačit na to, aby se z mé jedné místnosti udělala dětský pokojíček. Syn už měl vše dobře promyšlené a mě sestěhoval do jedné místnosti. Mlčel jsem.

Na svět přišla krásná vnučka a brzy jsme čekali další přírůstek Pro mě tam už nezbývalo místo. A tak mi syn zařídil tenhle důchoďák. Strašně mě to bolí. A i když jsme se se synem nepohádali, vím, že to není jen jeho vina, odpustit mu už asi nedokážu.

Eva V. (68), Brno

Související články
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
5 minut čtení
Vždycky jsem si přála, aby naši dva synové drželi při sobě. Jenže byli každý úplně jiný a dědovo rozhodnutí mezi nimi vykopalo hlubokou propast. Když mi manžel Tonda jednoho večera řekl, že náš mladší syn Libor hodlá prodat dědův les, musela jsem se posadit. O tom, že mu děda ještě za života převedl tři hektary lesa u potoka, jsme věděli. Jenže od jeho smrti jsme se o tom raději nebavili. Dě
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která