Které dítě by netoužilo najít zakopanou truhlu s velkým bohatstvím. Tento sen mě nikdy neopustil. Budu hledat až do smrti. Jednou jsem už byla opravdu blízko…

Velká zahrada babičky s mnoha tajemnými zákoutími si přímo říkala o důkladné prohledání. S bratranci jsme se snažili nejen o víkendech, ale hlavně během prázdninového pobytu hledat.

Babička nás v našich dobrodružných aktivitách podporovala a dědeček se k nám občas s lačným výrazem přidal. V takových chvilkách se očividně vracel do dob svého dětství.

Když jsme se náhodou do hledání nehrnuli nebo jsme pozapomněli, sám nám tuto letní prázdninovou aktivitu připomněl. Také strýc nás podporoval.

Šel dokonce tak daleko, že si pořídil výtisk místních pověstí a jakousi omšelou prastarou mapu podzemních chodeb, abychom měli v hledání inspiraci.

Náhoda nám pomohla

Se strýcem a dědečkem jsme prolézali okolní zříceninu, staré opuštěné domy a kopali pod Šibeničním vrchem v místech, kde stával dům místního lakomce. Tam měl být, podle starých pověstí, zakopaný hrnec zlatých mincí a šperkovnice s nádhernými kousky.

Ať jsme se ale snažili sebevíc, podařilo se nám najít pouze starý zdobený nůž a rozbitý stříbrný pohárek. Ten den, kdy jsme narazili na dřevěnou truhlu, jsme se o hledání pokladu nesnažili. Dnes už netuším, co nás vedlo k tomu začít v těch místech kopat.

Možná jsme si hloubili zákopy a hráli si na válku. To bývala také naše oblíbená hra. Při kopání jsme ale najednou narazili. S údivem a vzápětí velkým nadšením jsme zjistili, že to je truhla velkých rozměrů. Konečně! Radovali jsme se a běželi pro dědečka. Také strýc nechal opravy auta a běžel.

Nález k smrti vyděsil

Zvědavá byla také babička, maminka a sousedka přispěchala taky. Neušlo jí, že se na naší zahradě děje něco zajímavého, a tak si to nemohla nechat ujít. Vůbec nám nepřišly podezřelé rozměry a tvar zakopané truhly.

Konečně přišla velká chvíle, kdy jsme stáli v kruhu kolem nálezu a chystali se truhlu otevřít. To, co nás ale čekalo, předčilo všechna naše očekávání. V němém úžasu a tiché hrůze jsme zkoprněli. Zavládlo hrobové ticho. I ptáci v tu chvíli přestali zpívat.

Truhla neskrývala poklad, ale kostlivce v německé uniformě. Maminka s babičkou nás, děti, okamžitě zahnaly domů. Rakev s nebožtíkem si vzali na starost děda se strýcem.

Jak jsme se dozvěděli později od jednoho ze starousedlíků, který po odsunu Němců v Sudetech zůstal, babiččin dům patřil jakési staré Němce. Její jediný syn zemřel hned na začátku války, a ona si ho zřejmě pohřbila na zahradě. A tam zůstal německý důstojník zapomenut navždycky.

Zuzana (52), Kadaňsko