Moji tetu v životě provázela smůla. Ráda sbírala kamínky a doma jich měla celou sbírku. Jednoho dne ale našla mnohem víc, než obyčejný kámen.
Moje teta Jana, která neměla šťastné dětství a žila dlouho sama, se věnovala zvláštnímu koníčku – sbírala kameny. Obyčejné. Měla jich doma plno.
Jak došla k názoru, že jí právě ten jeden jediný, který našla při meditaci u potoka, bude pomáhat, nemám zdání, podstatné ale je, že to fungovalo.
Když ho neměla, dostihla ji smůla
Ten malý rubínový kamínek nosila neustále v kabelce, a jak mohla, hrála si s ním. Jakmile jej zapomněla, neměla ten den štěstí. Smůla se na ni lepila na každém kroku. Jakmile ale kámen měla, dařilo se jí ve všem.
Dodával jí sílu
Tetička nebyla žádná krasavice a neměla štěstí na známosti. Zlé jazyky se jí posmívaly, že ji žádný nechce a že se nikdy nevdá. Ze své smůly v partnerských vztazích byla nešťastná a v té době navíc začala plesová zábava, a na plesy tetička moc ráda chodila.
Nikdy pro ni nikdo nepřišel, a ona by tak ráda tancovala! „Vezmi si kámen, určitě ti pomůže,“ podporovaly jsme jí. A ona s tím počítala. Dalo by se říct, že se ke svému kameni přímo upnula.
Nikdo ji k tanci nevyzval
Před plesem jsme se sestřenicí tetu oblékly, učesaly a nalíčily, jak jen to bylo při jejím vzhledu možné. „Musíš si věřit, musíš být suverén, musí to z tebe zářit,“ opakovaly jsme jí. „A kde máš ten kouzelný kámen?“ zeptala se jí na plese jedna známí.
A teta ho neměla! Svůj mocný talisman a amulet zároveň zapomněla doma. Nedalo se nic dělat. I bez kamene ji to tehdy moc slušelo. Snahy byly ale k ničemu. Teta opět proseděla celý večer v koutě, jediný chlap o ni okem nezavadil. A tak se ten večer rozhodla, že na žádný ples už nikdy nepůjde.
Rozhodla se zkusit jeho sílu
Pro nás pro všechny tak bylo velkým překvapením, když se na dalším plese objevila. Jako vždy staromódně oblečená, na nose nemoderní brýle, nenalíčená, na hlavě ten svůj drdůlek a kámen v ruce. Okamžitě jsme pochopily.
„Jestli je opravdu kouzelný, tak se malovat ani česat nemusím,“ prohlásila rezolutně.
Mocný amulet
Ten večer naše pochybnosti o moci talismanu padly. Objevil se ten pravý! Ondřej sice nebyl žádný krasavec, ale jak se ukázalo, pro život byl nejlepší muž, jakého si jen teta mohla přát. Zamířil k našemu stolu a okamžitě si vybral ji. Pro jinou už neměl oči.
Protančili spolu celý večer. Začali spolu chodit, vzali se, dnes mají dvě děti. Od té doby už uplynulo skoro dvacet let, ale kamínek z potoka provází tetičku doteď.
Má jej vystavený v obýváku nad krbem, aby z toho místa střežil jejich rodinné štěstí a odvracel zlo.
Miroslava F. (54), Žďár nad Sázavou
