Anděl strážný mi zachránil život, abych se mohla potkat se svou ztracenou životní láskou, která ovdověla a potřebovala moji pomoc.

Před deseti lety, v roce 2010, jsem prožila za sebou dvě události, které byly opravdu velmi podivné. Přesvědčily mě o existenci věcí mezi nebem a zemí a hlavně o andělech strážných, kteří nad námi bdí.

Nemohla jsem vstát

První z příběhů začal obyčejným setkáním s přáteli na oslavě. Seděli jsme v malé útulné hospůdce, vzdálené asi čtyři kilometry od našeho města. Pilo se, povídalo. Půlnoc už odbila, když se několik přátel rozhodlo jet domů. Nabídli mi, abych se s nimi svezla.

Věděla jsem, že řidič nic nepil a dobře řídí, tak bych se nechala bývala snadno přemluvit. Přihodilo se však něco nevysvětlitelného. Chtěla jsem se zvednout a jít s nimi, ale mé nohy jakoby zdřevěněly. Nemohla jsem se pohnout.

Mlžný přelud

Podívala jsem se směrem ke známému, který seděl u mého stolu. Mezi námi se vznášel jakýsi přelud, podobající se bílé mlze. Přičítala jsem tu vidinu alkoholu. Zkusila jsem tedy znovu vstát, ale opět bezvýsledně. Přátelé se smáli, že jsem to s pitím přehnala, a odjeli beze mě.

Šokující zjištění

Druhý den jsem se dozvěděla o tragédii. Automobil, se kterým jeli, vylétl z vozovky a skončil v polích za vesnicí.

Kamarád, který měl auto řídit, se nechal z neznámého důvodu přemluvit a půjčil řízení švagrovi, který byl nejen nezkušený řidič, ale navíc pod vlivem alkoholu. Šla jsem se podívat na vůz.

Byl silně nabouraný, a místo, kde jsem měla sedět, bylo zcela zdemolováno. Nehodu bych zcela jistě nepřežila.

Smutná vzpomínka

Druhá událost se přihodila v magické šumavské krajině. V místech po staletí obestřených pověstmi a záhadami. Jednoho krásného dne jsem seděla u malého vodopádu, skrytého před zraky turistů, a přemýšlela o své budoucím životě. Byla jsem sama.

Napadlo mě, jak asi bude vypadat muž, kterého si jednou vezmu. Jestli se to vůbec někdy stane. Zahleděla jsem se do průzračné horské vody a strnula jsem. Na hladině jsem spatřila tvář své velké lásky, který si vzal jinou. Zvedla jsem se a šla pryč.

Tohle nemůže být pravda, prolítlo mi hlavou, a vidině, která se mi zjevila, jsem se smála.

Nalezená láska

Uplynuly ale čtyři roky a já se s tím mužem opět setkala. Byl dva roky vdovec, měl malého synka a mnoho starostí. Pozval mě na schůzku a já jsem šla. Krátce nato se opravdu stal mým mužem a je jím doteď.

Karolína P. (50), Chrudim