Domů     Seznámení na lavičce v parku
Seznámení na lavičce v parku
5 minut čtení

Ve svých třiceti letech jsem si uvědomila jednu nepříjemnou věc: až moc času jsem doposud věnovala své profesi a své kariéře. Na lásku nezůstal skoro žádný…

Jednoho večera mi zavolala kamarádka z dětství. Potřebovala si někomu vylít srdce, protože se rozváděla.

Vyslechla jsem ji, pokusila se jí dodat vnitřní sílu a pak mi došlo, že nic víc pro ni udělat nemůžu – sama jsem zkušeností z dlouhodobých vztahů měla minimum. Až do rána jsem seděla před zrcadlem a říkala jsem si:

máš nejvyšší čas na vdávání a na to, aby sis někoho našla. Moje dosavadní samota, která mi zatím z důvodu kariéry nevadila, na mě dolehla plnou silou. Ano, byla jsem úspěšná lékařka, ale osobní život jsem zanedbávala.

Rozhovor příjemně plynul

Pocit, že mám za pět minut dvanáct na založení rodiny ve mně začal pomalu doutnat. A pak jsem o čtrnáct dní později potkala Milana… Oslovil mě v parku, kde jsem se zastavila cestou z práce domů. Seděla jsem na lavičce a pozorovala okolí, když mě oslovil:

„Dobré odpoledne, zlobila byste se, kdybych si přisedl?“ Když jsem vzhlédla, spatřila jsem sympatického muže. S lehkým úsměvem jsem mu pokynula, ať se posadí a čekala, co bude dál. Začal se mnou mluvit nenápadně ve stylu „to máme dnes hezký den….“.

A protože jsem byla vstřícná a reagovala, rozhovor se za chvíli rozběhl i osobnějším směrem. Za čtvrt hodiny jsme o sobě věděli to podstatné.

Milan byl stejně osamělý jako já a také na něj začaly doléhat tíha věku a vědomí, že není dobré zůstávat celý život sám. Zkrátka a dobře, z toho parku jsme odcházeli jako dvě spřízněné bytosti, které svedla dohromady náhoda a ony ji hodlají beze zbytku využít.

Zamilovali jsme se

V týdnech, které přišly, jsem sama sebe nepoznávala. Poprvé v životě jsem byla skutečně zamilovaná na sto procent. Do týdne se z nás stali milenci. Do měsíce jsme začali uvažovat o tom, že bychom se jednou mohli vzít.

Oba jsme byli díky svým povoláním a dosavadnímu způsobu života finančně zabezpečení. Dítě jsem mohla – a vlastně nyní už i chtěla – mít v podstatě ihned. Věřila jsem si, že po mateřské dovolené budu schopná se k operacím vrátit, pokud budu chtít. Jenže dříve, než jsme naše plány začali realizovat, zasáhl osud.

Výsledky vyšetření

Začalo to tím, že jsme si dělali legraci z oné okřídlené věty „snoubencům je znám jejich zdravotní stav“. Milan říkal, že bych ho tedy měla podrobně vyšetřit – samozřejmě to byla jen taková provokující narážka.

Poslala jsem ho ke svému kamarádovi ze studií, který vykonával praxi obvodního lékaře. Milan z prohlídky přišel poněkud vyplašený. Pan doktor ho poslal na některá další vyšetření, protože se mu prý „něco nelíbilo“.

Uklidňovala jsem ho, že to onen kamarád dělá kvůli mně, pro jistotu. Avšak na dalších, podrobnějších vyšetřeních zjistili, že má Milan zhoubný nádor. Zachránit ho mohla jen operace, která se nedala dlouho odkládat – a šance na přežití byly padesát na padesát.

Společná budoucnost byla ohrožená

Zašla jsem za primářem a vylíčila mu situaci. Trvala jsem na tom, abych byla u operace přítomna. Pan primář naštěstí svolil. Termín operace se blížil. Necítila jsem nervozitu – naopak jsem se čím dál více soustřeďovala na to, co se ode mě očekávalo.

Milan mi to usnadňoval, protože jsem ho nemusela příliš utěšovat nebo podporovat. Až mi připadalo, že svůj stav záměrně zlehčuje. Poslední noc před jeho nástupem do nemocnice na předoperační vyšetření jsme probděli v těsném objetí.

Vyprávěli jsme si navzájem svá nejniternější tajemství, vzpomínali na své dětství, ale střežili jsme se mluvit o budoucnosti.

Slzy štěstí a radosti

Na operačním sále samozřejmě všichni věděli, jaký vztah k Milanovi mám. Nemyslela jsem na to, že tělo, které leží přede mnou, patří mému milovanému partnerovi. Operace proběhla díky bohu bez problémů.

Teprve poté, co Milana odvezli ze sálu, odešla jsem na toaletu a tam se roztřásla a rozbrečela. Všechen předchozí nahromaděný a neprojevovaný stres se dral na povrch. Plakala jsem štěstím, protože to dobře dopadlo a bitva byla vyhrána.

Čas věnujeme jeden druhému

Jako doktorce mi bylo jasné, že v případě závažného onemocnění, jaké měl Milan, není nikdy úplně dobojováno. O svoji lásku a svoji budoucnost jsem se ale mínila prát se vší silou a všemi schopnostmi, které jsem měla. Čtvrt roku po operaci jsme se vzali.

Jsme spolu už patnáct let a máme spolu dvě krásné a zdravé děti. Oba jsme v práci zvolnili a věnujeme se hlavně sobě a rodině, protože to je na světě to nejcennější, co člověk má.

Petra D. (45), Brno

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud