Měl zvláštní obrazec. Chtěl mě snad někdo varovat před blížící se smrtí mojí milované babičky? Nebo to byla jen náhoda?

Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Hleděla jsem z okna a nadávala na nemilé počasí. Pršelo už druhý den. Typické podzimní počasí, které moji už beztak mizernou náladu nijak nezlepšilo. Nesnášela jsem svoji práci, kterou jsem si mnohdy odnášela domů.

Ani jsem nemohla díky ní trávit tolik času s rodinou, kolik bych chtěla. Zejména s babičkou, která mě v dětství hlídala, a kterou jsem měla moc ráda. To mě mrzelo ze všeho nejvíce.

Práce mě ničila

Neměla jsem však sílu z práce odejít, setrvávala jsem v ní a trpěla. Tehdy jsem si jako každé ráno udělala pořádného turka. Podpírala jsem si hlavu u stolu rukou a čekala, až mi zabere prášek proti bolesti hlavy. Při mém lelkování jsem ztratila pojem o čase.

Pohled na hodiny, které zdobily zeď nad dveřmi, mě vyděsil. Odbila sedmá. Rychle jsem na sebe naházela oblečení, sbalila věci do kabelky a chtěla vyběhnout ven. Vyklopila jsem do sebe kafe a při pokládání hrnku zpět na stůl mě zarazil pohled na jeho dno. Jako by se z něho na mě šklebila hrozivá lebka.

Podle do hrnku mě vyděsil

Čím déle jsem se dívala na slitý obrázek, tím více mě pohlcovalo neblahé tušení. Babička! Nevím proč, ale musela jsem za ní jet. Nechala jsem práci prací a řítila se rychle přes celé město.

Doufala jsem, že je to jenom můj blud, ale pro klid v duši jsem k babičce spěchala, jak jen to bylo v ranním provozu možné. Vnitřně jsem cítila, že je to správně. A mé obavy se potvrdily.

Dveře neotevřela

Zvonila jsem dlouze. Nervózně jsem postávala u vchodových dveří, naštěstí jsem si uvědomila včas, že jako jediná mám od babičky náhradní klíče. Začala jsem zoufale hledat v kabelce a doufala, že tam budou. S úlevou jsem je našla. Nečekala jsem, rychle jsem si odemkla a vyběhla po schodech k babiččině bytu.

Sanitka přijela včas

Vlítla jsem do předsíně. Zavolala jsem babičky jméno. Nic. Běžela jsem do kuchyně a tam jsem ji našla – bezvládně schoulenou na zemi. Okamžitě jsem zavolala pomoc. Naštěstí přijeli rychle, aby babičce zachránili život.

Kdybych však nedala na svoji intuici a nedorazila včas, už by babiččino srdíčko nezachránili.

Donutilo mě to ke změně

Chtěla mi snad kávová sedlina říci, že je babička ve smrtelném ohrožení? Byl obrazec temné lebky varováním z podsvětí? Jsem šťastná, že všechno nakonec dobře dopadlo. Od té chvíle si dávám pozor na obrazy, které se mi zjevují na dně každé dopité kávy.

Žádná další lebka se zatím neobjevila… Pod vlivem tohoto zážitku jsem změnila zaměstnání a jsem teď mnohem spokojenější a práci si domů už nenosím. Užívám si místo toho okamžiky se svojí rodinou, co jen můžu.

Agáta L. (49), Domažlice